Cedule s novým logem by měly doplnit ty stávající na sto třiceti osmi pobočkách České spořitelny. V prostorách oddělených od těch pro obyčejné lidi má na lepší lidi čekat osobní bankéř, příznivější úroky u půjček i spoření, investiční poradce. A pro ty, kteří se nebudou chtít do banky trmácet, bude na webu k dispozici virtuální bankéř. A další.
Mezi námi, není to nic až tak zvláštního – zákazníky, ze kterých může kápnout víc, si hýčká nejedna banka. Žádná z nich je ale zatím nezkusila vydělit je z masy méně majetných klientů takhle viditelně, až ostentativně. Proč se do toho pouští právě Spořka a právě teď?
Proti proudu (času)
Nedávno na sebe Česká spořitelna upozornila zvedáním poplatků za běžné služby. V době, kdy se jiné banky předhánějí, kdo toho zákazníkům nabídne víc zadarmo. Obrana Spořitelny byla chabá: U nás můžete mít běžný účet taky zadarmo – když si nakoupíte balíček jiných služeb. Takové zadarmo prostě není zadarmo. A navíc nevyhovuje lidem, kteří si nechtějí s bankovními službami hrát Tetris a bavit se tím, že když do sebe šikovně zapasují jednotlivé bankovní služby, zmizí jim nějaký poplatek. Na to je totiž potřeba prostudovat spoustu podmínek a pravidel – jejichž studiem chce trávit čas málokdo. Moderní je jednoduchost a účelnost.
Česká spořitelna je vnímaná tak trochu jako dinosaurus, veliká, nemotorná, zastaralá. Zvyšováním poplatků se ovšem image předpotopního monstra nezbaví. Už teď je účet ve Spořce v některých kruzích společenská diskvalifikace. Je to banka příliš masová a příliš obyčejná. Leckomu – nepěkně řečeno – smrdí. A jestli doteď nebyla brána jako jedna z těch dražších, po pohybu v cenících už to tak bude. Tys jim ještě neutekl, budeme slýchat častěji a častěji.
Je ta horákyně opravdu chytrá?
Pokusit se z toho vybruslit tím, že část služeb, kterou už banka provozuje, převleče do nového kabátku, to je nápad hodný chytré horákyně: Postavíme krásnou voňavou banku pro lepší lidi, ale postavíme ji uvnitř té, co smrdí. Chytrá horákyně se svou metodou absolutního kompromisu slavila úspěchy. To ale byla pohádka, v tomhle případě to taky může dopadnout jinak: že si totiž miliony obyčejných klientů České spořitelny řeknou, že jim to za to nestojí, že přece o tolik horší než ti lepší lidé nejsou. A sbalí si svých pět švestek, vyberou vkladní knížku a půjdou někam jinam, někam, kde jim nebudou dávat najevo, že jsou kategorie B.
Není v těch obyčejných a docela poctivých slovech česká a spořitelna přece jenom nějaký potenciál? Možná je – třeba by si obyčejní lidé vážili i té obyčejné značky – kdyby si jí vážili ti, kteří ji zdědili.
Co si o tom myslíte? Dá se postavit polámaná značka na nohy, nebo je lepší přijmout, že jsme to zpackali, a nechat ji napospas osudu a vedle začít budouvat značku novou, hezčí, modrou? A musí být na chudý lid přísnost? Nebo jsme my zbytečně přísní a zasednutí na Českou spořitelnu? Kdo si zaplatil takový článek? Je Spořitelna dražší než jiné banky, nebo to tak jenom vypadá? Myslíte, že ve Spořitelně vědí, že slovo blue označuje v angličtině melancholickou až depresivní náladu? Napište nám do diskuze svůj názor a nezapomeňte nám nechat e-mail: za pravdu nebo za kreativitu dáváme každý týden knížku.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno