Ministerská lupa nad čtenářskou bankovní reformou

Nedávno jste si v článku Banky se bojí konkurence a informovaných klientů mohli přečíst, jaké návrhy předložilo do diskuze o bankovních službách Ministerstvo financí (MF). Podle velkého množství reakcí jsme usoudili, že vás téma zajímá, a shrnuli jsme tak vaše příspěvky do jednoho článku: Čtenářská reforma bankovních služeb. Vaše náměty jsme pak zaslali Ministerstvu financí a požádali o jeho vyjádření.

Proč chce MF nutit některé subjekty na trhy, jak mají podnikat? Objevily se asi tři takové výtky… Naopak velká většina si myslí, že je regulovat třeba. Znamená to, že MF chápe situaci jako nerovné postavení bank a klientů?

Tomáš Prouza, náměstek ministra financí: Ano, domníváme se, že klienti nemají tak silné postavení, jak by měli mít. Důvody jsou podle mne tři a na všechny se snažíme při plánování změn reagovat:

1. Nedostatečná znalost světa finančních produktů (nejen bankovních) – chceme prosadit dlouhodobý vzdělávací program, který by vedly spotřebitelské organizace ve spolupráci s finančními institucemi a odborníky na vzdělávání.
2. Neprůhlednost, nesrozumitelnost a nesrovnatelnost podmínek u různých bank – rádi bychom, aby se třeba příkaz k úhradě jmenoval u všech bank v ceníku stejně, zatímco dnes pro stejnou věc existují různé názvy a bez znalosti těchto synonym si člověk podmínky srovnává jen obtížně. Stejně tak by se měla uvádět vždy celková cena operace a banka by neměla klienta nutit hrát si na detektiva a v různých částech ceníku hledat, kolik vlastně zaplatí. Dlouhodobou otázkou je nesrozumitelnost komunikace s klienty – například v Anglii platí dohoda, že finanční instituce komunikují v běžné angličtině a jakýkoliv odborný termín vysvětlí. U nás se řada institucí raději schovává za složité cizí termíny.
3. Nedostatečný prostor pro mimosoudní řešení sporů – finanční arbitr má jen omezené pravomoci (i když nyní se připravuje jejich rozšíření). Chceme, aby existoval finanční ombudsman s pravomocí rozhodovat spory i v dalších částech finančního trhu a s pravomocí stanovovat pravidla jednání s klienty (například povinné informace o rizicích, minimální standardy toho, co se musí klient o produktu dovědět a podobně).

Povinný přestupní servis

Proč tato možnost již přirozeně nefunguje? Byla-li by užitečná, trh by ji měl generovat. Počítá se i s ošetřením toho, že při zrušení účtu nebudou další zrušené služby zpoplatněny? Třeba zrušen internetbankingu nebo platební karty? Někdo namítal, že by poplatek za zrušení mohl být součástí zřizovací služby, ale to asi není to pravé, šlo by o zdražení pro ty, kdož nic rušit nepotřebují.

TP: Aby byl přestupní servis opravdu efektivní, musí jej akceptovat všechny banky na trhu, ne jen některé. Zkušenosti z Irska a Velké Británie, které přestupní servis zavedly, ukazují, že jasná pravidla a termíny pro přechod pomáhají klientům k jednodušší změně banky, se kterou nejsou spokojeni. Přestupní servis jim totiž šetří čas i náklady potřebné na změnu.
Součástí přestupního servisu by měla být i společná pravidla pro to, co a jak případně zpoplatňovat. Myslím, že není příliš fér zpoplatňovat například dva měsíce povinně držený účet v bance, kterou klient opustil, když na tomto účtu již neprobíhají žádné operace. V této věci se hodně angažují spotřebitelské organizace a jak ukazuje nedávná zkušenost s většinou bank, je zde ochota požadavkům spotřebitelů naslouchat.

Přenositelnost čísla pomocí registru

Klient kterékoliv normální banky si ve virtuální bance (ČNB, nebo snad časem i soukromá instituce) nechá přidělit virtuální číslo účtu (tzv. "alias"). Toto číslo bude platné trvale, do smrti fyzické osoby nebo zániku právnické osoby. Zároveň klient virtuální bance sdělí, že v současnosti používá účet určitého čísla u některé normální banky. Platil by jen ten, kdo jí chce využívat. Co tomu bráni? Respektive, jsou nějaké zásadní nevýhody a podobně?

TP: Nápad zní velmi rozumně, je ale jasné, že se banky budou bránit vysokými náklady na zřízení podobného systému a případně budou tuto službu zpoplatňovat vysokými částkami. Navrhovali jsme, aby bankovní komunita spolu se spotřebitelskými organizacemi zadala analýzu přínosů a nákladů na takovýto systém, na reakci bank v tuto chvíli čekáme.
Otázkou je, jestli by měl takovýto systém vznikat v České republice nebo na evropské úrovni, protože se o přenositelnosti čísla v Evropské unii opět začíná diskutovat a bylo by zbytečné zavést nějaký národní systém a po několika málo letech jej rušit. Evropskou debatu sledujeme pozorně a tento námět budeme prezentovat.

Ceníky jsou nepřehledné a je dobré je unifikovat

TP: Nepochybuji, že stejné názvosloví položek v ceníku a stejná struktura pomohou klientům srovnat si jednotlivé nabídky. Není nic jednoduššího, než si položit vedle sebe několik ceníků a okamžitě vidět rozdíly v nabídkách. Je ale jasné, že některým bankám se nebude taková transparentnost líbit.

Balíčky a nepotřebné služby

Mnozí čtenáři jsou proti poplatkům za nevyžádané služby, měsíční výpis je názorným příkladem.

TP: Tomu naprosto rozumím, navrhujeme, aby si klient mohl vybrat (kromě papírového na konci roku) jakékoliv jiné zasílání včetně elektronického – a aby banky jednoznačně stanovily, kolik klient ušetří tím, že nebude dostávat papírové výpisy. Podobně by měla existovat pravidla pro to, aby klient nedostával nevyžádanou reklamu a podobně.

Levnější poplatky za platby státu

Požadovat po třetí osobě, aby tratila na službě poskytované jiným dvěma osobám s tím, že je to v zájmu jedné z nich, je protiprávní nesmysl, který sem i s ostatními socialistickými praktikami nepatří.

TP: Myslím, že by bylo dobré, aby banky přemýšlely nad tím, jak klienty více motivovat k využívání jejich služeb a tento návrh směřoval právě do této oblasti. Pokud banky přijdou s jinými náměty, určitě je přivítáme.

Mnoho problémů by odstranily povinné standardní kalkulačky poplatků, ať již na stránkách bank, ČNB nebo i jinde. Srovnávat by šlo několika kliknutím myší.

TP: Česká bankovní asociace přislíbila, že vypracuje návrh jednotné databáze ceníků a možností práce s nimi. Nechejme se proto překvapit, ale věřím, že alespoň toto by mohla ČBA připravit a zavést velmi rychle.

"A když už jsme u toho, tak by si MF taky mohlo zamést před vlastním prahem a zrušit všechny poplatky, které stát vybírá za každou blbinu."

TP: A také zrušit daně a vůbec… Možná se to zdá zvláštní, ale ono občas vybírání poplatků dává smysl a pomáhá snižovat celkové výdaje. Příkladem mohou být registrace investičních zprostředkovatelů na Komisi pro cenné papíry. Dokud byla registrace zdarma, pořídil si ji každý prodejce "pro strýčka Příhodu" (a navíc by to někteří používali vůči klientům jako schválení státu i pro prodej jiných produktů, ale to sem nepatří). Po zpoplatnění počet žádostí o registraci výrazně klesl, což KCP umožnilo přesunout lidi z administrativy okolo registrace na přínosnější aktivity. Kdo doopravdy registraci potřebuje, tak si ji pořídí i přes poplatek, a ti, kteří ji nepotřebují, zbytečně nezatěžují KCP.

Informační povinnost? Představa, že by banky, jejichž mluvčí dnes dementují i to, co už prasklo, objektivně informovaly státní orgán o každé stížnosti klientů, je velice naivní.

TP: Velmi záleží na tom, jak by byla povinnost stanovena. Obecně preferujeme samoregulaci, ale musí být zároveň jasné, jak samoregulační organizace kontroluje naplňování dohodnutých pravidel a musí být shoda na tom, že jde o důvěryhodný systém. Druhou variantou je státní regulace, kdy se za neplnění povinností dají uložit sankce.

 Myslíte si, že by čtenářská reforma bankovnímu systému pomohla? Líbila se vám reakce Ministerstva? S čím souhlasíte, s čím nikoli?