„Zatím máme informace jen z médií, ze kterých mimo jiné není zřejmé, z jakých předpokladů německý soud vycházel. Tedy je předčasné činit jakékoliv závěry,“ říká za Českou národní banku, vykonávající dohled nad bankovním trhem, Tomáš Zimmermann z odboru komunikace.
Také tuzemské banky zatím o německém rozsudku z počátku června neví nic bližšího, případně jej nepovažují za důležitý pro Českou republiku.
Paušální poplatek v řádu desítek korun za „správu úvěru“, který každý měsíc požadují po lidech nad rámec samotné splátky úvěru a úroků, považuje většina českých bank za oprávněný. Druhá největší, ČSOB, jej dokonce od listopadu ještě zvýší.
Rozhodnutí německého soudu se skutečně přímo týká pouze bank působících v Německu a bylo vydáno především na základě německého občanského zákoníku, respektive základních principů tamní právní úpravy.
Obdobná pravidla, vycházející z unijní směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, nicméně platí také v České republice a jsou součástí tuzemského občanského zákoníku.
Drobní klienti bank působících v České republice si však budou muset počkat na případný spor v tuzemsku. Teprve pokud by zdejší soud rozhodl stejně, musely by banky tyto poplatky nejen zrušit, ale zřejmě je také – alespoň částečně – vrátit.
Spor ohledně stejného poplatku zatím české soudy neřešily. I kdyby se pak případ dostal až k Nejvyššímu soudu, není jisté, zda by rozhodl stejně jako ten německý.
Soud by především posuzoval, zda tato podmínka ve smlouvě o úvěru (nebo všeobecných obchodních podmínkách, na něž banka odkazuje), je či není „nepřiměřená“.
Za nepřiměřenou je podmínka považována, jestliže spotřebitel neměl v praxi možnost ji změnit (což je právě případ všeobecných obchodních podmínek či „individuálních“ smluv podle stejné šablony) a přitom „způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele“.
Směrnice i český občanský zákoník (§ 56) dále zmiňují několik typických příkladů, kdy jsou podmínky považovány za nepřiměřené. Situaci odpovídající poplatkům za vedení úvěru ale přímo neuvádějí. Na druhou stranu jde pouze o výčet příkladů, nikoliv kompletní seznam všech možných protizákonných jednání.
Rozsudek německého nejvyššího soudu, který dal za pravdu žalobě spotřebitelského sdružení, je veřejně přístupný na internetu.
Mimo jiné z něj vyplývá, že vedení speciálního „úvěrového účtu“ je výhradně v zájmu banky, která jej používá pro technicko-organizační záležitosti související se zaúčtováním jednotlivých splátek.
Na rozdíl od banky přitom klient (dlužník) takový speciální účet nepotřebuje a tato služba mu ani nic nepřináší, proto by za ni podle soudu neměl platit zvláštní poplatek.
Případné náklady související se správou úvěru by měla banka započítat do samotné výše splátek, tedy do úrokové sazby.
Naopak oprávněný je podle soudu případný poplatek za roční potvrzení o zaplacených splátkách, pokud jej klient vyžaduje, typicky pro uplatnění daňových úlev u finančního úřadu.
Celý článek i s tabulkou poplatků najdete na Aktuálně.cz
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
