V rozhovoru s likvidátorem Harvardského průmyslového holdingu Zdeňkem Častorálem se objevila řada zavádějících a naprosto nepravdivých tvrzení. Jednou ze vzácně pravdivých informací je sdělení, že předsedovi představenstva Karlu Staňkovi se nelíbí, jak probíhá likvidace. Nejen mně, nejspíš se nelíbí ani 242 tisícům akcionářů holdingu – stačí stručná rekapitulace Častorálovy činnosti.
Likvidátorem harvardského průmyslového holdingu byl Zdeněk Častorál jmenován v roce 2000, zatím od roku 2004 stálo jeho likvidování společnosti zhruba sto milionů korun, bez jakéhokoliv přínosu – na likvidačním účtu není po patnácti letech ani koruna.
Pro svůj neúspěch má Zdeněk Častorál neotřesitelné vysvětlení: přestože prý má představenstvo v holdingu „v souladu se zákonem“ nulovou působnost, komplikuje Častorálovi situaci a podporuje vyvedení majetku na Kypr. Místo toho, aby se majetek vracel, stěžuje si Častorál, tak s ním prý dál nakládají Boris Vostrý a Viktor Kožený, likvidátor by tomu rád učinil přítrž, což by ostatně mělo být i v zájmu státních orgánů.
Řádné představenstvo máme i nemáme, jak se hodí
Majetek se samozřejmě do vlastnictví holdingu nevrátí sám, měl by ho tam vracet právě likvidátor, proto byl také likvidátorem jmenován. Proč hodlá činit přítrž až po patnácti letech? Co vlastně Zdeněk Častorál vůbec učinil, aby ukradený majetek byl vrácen do Harvardu a Kožený s Vostrým s ním nemohli nakládat? Zatím je jen schopen obviňovat kdekoho v domnění, že tak zakryje svou neschopnost.
Je vůbec záhadou, jak mohl být soudem jmenován likvidátorem právě v Harvardském holdingu, když podle dostupných informací neprovedl předtím žádnou likvidaci. V jedné společnosti se o likvidaci třináct let pokoušel, musel ale nakonec být soudem odvolán pro nečinnost; soud konstatoval, že třikrát podávaný návrh na ukončení likvidace musel vždy vrátit jako nezpůsobilý a že mu likvidátor nebyl schopen ani doložit průběh likvidace.
Nulovou působnost představenstva zdůvodňuje Zdeněk Častorál tím, že soud zneplatnil valné hromady, na kterých bylo představenstvo zvoleno. Já se podle něj vůbec nikdy nestal předsedou představenstva, což má potvrzovat zneplatnění dvou valných hromad. Skutečnost, že na následující valné hromadě došlo k další volbě členů představenstva, nějak unikla jeho pozornosti. Tato volba je ale stále platná. Přitom ale – a to je na pováženou – likvidátor popírá sám sebe. Od roku 2004 do roku 2011 ve svých výročních zprávách na valných hromadách prohlašuje, že „valná hromada byla svolána řádně zvoleným představenstvem“ – jehož předsedou jsem byl vždy já.
Oběť mezinárodního spiknutí
Na značně horkou půdu Častorál vkročil, když obvinil z podvodu kyperského advokáta Panajiota Neocleoua, který pro Harvardský průmyslový holding sedm let pracoval. Společnost Harvardský průmyslový holding podala na Kypru žalobu na neplatnost trustů, ve kterých je část někdejšího majetku. V březnu 2011 pak byl likvidátor Častorál před soudem v Nikósii vyslýchán jako hlavní svědek. Když přes soudcovo napomínání nebyl schopen stručně a smysluplně odpovídat na kladené otázky, soudce přerušil řízení a vyzval obě strany k uzavření mimosoudní dohody. Ta byla v devíti bodech sepsána, Zdeněk Častorál s jejím zněním v Nikósii souhlasil, proto byla následující den předložena soudu. Ten ji uznal a soudní řízení ukončil. Po návratu do Prahy však likvidátor začal prohlašovat, že v Nikósii došlo proti němu k mezinárodnímu spiknutí kyperského právníka holdingu Neocleoua s právníkem trustů, dokonce za účasti samotného soudce, a že prý žádnou dohodu neschválil.
Samozřejmě, že představenstvo ani dozorčí rada takovému nesmyslu neuvěřily, a tak došlo mezi likvidátorem a orgány společnosti v polovině roku 2011 k roztržce. Zvláště když likvidátor nebyl schopen vysvětlit, proč tedy přijetí jím neschválené dohody nezabránil, když byl soudnímu řízení v Nikósii osobně přítomen. Konflikt se ještě prohloubil, když likvidátor pochopil, že orgány holdingu mají doklady o jeho velice nehospodárném nakládání s majetkem společnosti.
K tomu se prý předseda představenstva, tedy já, pokusil závažným způsobem narušit soudní spor v New Yorku, vedený holdingem o zisk z prodeje chaty v Aspenu. Zveřejnil totiž na internetu dokument z tohoto řízení, vyvěšený pro veřejnost na úřední desce newyorského okresního soudu. Likvidátor dokonce prohlašoval, že společnosti Harvardský průmyslový holding byla příslušná soudkyně velice příznivě nakloněna, ale když jsem zveřejnil zmíněný dokument, okamžitě obrátila a vynesla nepříznivý rozsudek. Patrně je v USA zvykem, že soudci dávají nepokrytě najevo svou přízeň některé ze soudících se stran.
Stokrát opakovaná lež
Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. A tak Zdeněk Častorál v rozhovoru opět tvrdí, že chci jako předseda představenstva rozdělit holding odštěpením do nové firmy. A to by podle likvidátora znamenalo, že Kožený a Vostrý se zbaví povinnosti zaplatit soudem určenou způsobenou škodu společnosti Harvardský průmyslový holding a jejím akcionářům. V pozoruhodných představách likvidátora Častorála je prostě možné, aby rozdělení společnosti zrušilo soudní rozsudek, potvrzený dokonce Nejvyšším soudem. Skutečnost je následující – jednání o záměru odštěpením rozdělit holding si vyžádala zařadit do programu valné hromady kvalifikovaná minorita akcionářů, nespokojené s průběhem likvidace. Představenstvo bod podle zákona na jednání zařadit musela, valná hromada ho projednala, hlasovala o něm a schválila ho. Likvidátor to samozřejmě dobře ví, na této valné hromadě byl přítomen.
Na tenký led se Zdeněk Častorál dostal, když mluvil o zákoně o investičních společnostech a fondech, projevil povážlivou neznalost. Upřímně sděluje, že v tomto zákoně by problém s rozkrádáním fondů v devadesátých letech nehledal. Podle jeho názoru „ti co vyváděli majetek z Harvardských fondů a společností, se vymkli zákonu, protože přetransformovali fondy na klasické akciové společnosti. Trestná činnost se páchala především až tam.“
Nelze se ubránit podezření, že likvidátor nikdy zákon o investičních společnostech a fondech, jehož autory byli pánové Václav Klaus a Dušan Tříska, nevzal ani do ruky. Ani nezaznamenal, že právě tento zákon umožňoval správcům fondů nakládat s majetkem akcionářů jako se svým vlastním. Přitom Zdeněk Častorál sám, už jako harvardský likvidátor, dlouhá léta tvrdí, že když se harvardské investiční fondy sloučily do Harvardského průmyslového holdingu, byly totálně vykradené. Takže opět dospěl k popírání svých tvrzení.
Likvidátor se také zmínil o vyjádření Dušana Třísky, že Kožený nikoho v České republice neokradl, respektive Václava Klause, který se vyslovil obdobně. Rozhodně si nemyslí, „že by se Koženého přímo zastávali“. Což doložil neotřesitelným argumentem „soudní řízení tu běželo přes deset let a nikdy do něj nezasáhli“. K tomu lze dodat jen tolik - v představách likvidátora Častorála je zřejmě možné, aby prezident či exprezident i se svým bývalým poradcem, kdyby si usmysleli, mohli v této zemi klidně zasahovat do průběhu soudního řízení. Jak se zdá, zvyklostí z dob, kdy působil na policejní Vysoké škole SNB, se podplukovník Častorál ještě stále nezbavil.
Sdílejte článek, než ho smažem