Mám pro vás životní příležitost!
27. 11. 2013 | Martin Tománek | 8 komentářů

Je pět hodin odpoledne, sedíte u kávy a najednou zazvoní telefon. Muž s britským přízvukem se představí jako James Madison.
Pokud jste Vlka z Wallstreet neviděli, můžete si napřed udělat obrázek:
Není to ale pro pochopení následujících řádek nutné.
Pro to, čím si makléři Jordana Belforta ve firmě Stratton Oakmont vydělávali na kokain (a trpaslíky) má angličtina krásný výraz „pump and dump“.
V první fázi (pump) firma nakoupí zcela bezcenné akcie, které následně mohutnou masáží vnutí klientům. Tahle firma pojede! Tohle bude trhák! Zhodnotíte svoje investice mnohonásobně! Jak takový prodej probíhá, popsal na konkrétním případu kolega Tománek v nedávném článku.
A ono to zpočátku funguje. Celý vtip je v tom, že prodáváte akcie pidifirmiček, které se obchodují na mimoburzovních trzích (v angličtině over-the-counter, tedy „přes pult“). Takový trh je velice nelikvidní. Stačí pár větších nákupních objednávek, aby cena akcie začala prudce růst.
Přesně to je ale cílem podvodníka – čím víc cena akcie roste, tím víc hejlů polapí. Když je cena dostatečně vysoko, firma se svých vlastních akcií se ziskem zbaví – a investorům zbudou oči pro pláč.
Provést něco takového a neskončit ve vězení samozřejmě není úplně jednoduché, ale právní skulinky se zřejmě dají najít. Když vám taková nabídka přijde e-mailem (nebo se k ní dostanete po kliknutí na reklamu), pravděpodobně bude obsahovat kilometrový právní disclaimer, ze kterého v podstatě vyplývá, že prodejce akcie za nic neodpovídá a vy ji kupujete při plném vědomí rizik.
Leží vám na běžném účtu sto tisíc a nevíte, co s nimi? Nejste si jistí garantovanou investicí, kterou vám nabídli v bance? Chcete vědět víc o investování do podílových fondů? Nechejte si poradit!
A pořád se najde dost investorů ochotných nechat se zaslepit vidinou snadného zisku. Ostatně, kdyby jich dost nebylo, nikdo by tyto podfuky nedělal.
Nejde přitom jen o pokoutní hochštaplery. Slavný rapper 50 cent v roce 2011 na Twitteru vychválil akcie společnosti H & H Imports, zabývající se prodejem svítících pantoflí; akcie vzápětí poskočily o 270 procent, vzhůru pochopitelně. Hudebník se jen jaksi zapomněl zmínit, že část společnosti předtím sám nakoupil.
Takzvané penny stocks se obvykle obchodují v řádu centů – odtud název. Není úplně jasné proč, ale možná si investoři připadají bohatší, když vlastní milion akcií za cent, než kdyby vlastnili deset tisíc akcií za dolar.
Jestli si rapper svoji přezdívku zvolil už se záměrem věnovat se prodeji penny stocks, nebo si naopak makléři vybrali jeho, to není známo.
K odhalení, o co jde, přitom není potřeba být akciový mág typu Warrena Buffetta. Už samotný fakt, že vám někdo nabízí akcii, se kterou se neobchoduje na burze, by měl vzbudit podezření. Vyspělé burzovní trhy mají většinou na kotované firmy určité požadavky, včetně pravidelného zveřejňování auditovaných účetních výkazů.
Pokud je nějaká firma příliš malá, aby se dostala na burzu, potom je otázka, proč by do ní měl investovat někdo jiný než zakladatelé nebo ostřílení kapitalisté, kteří si svojí investici dokážou pohlídat.
Další varovné znamení je, že není vlastně jasné, co přesně firma dělá. Vyhledávání Googlem nenajde skoro žádné zmínky o společnosti s výjimkou samotného úžasného investičního tipu.
I letmý pohled na informace o firmě často odhalí, že vlastně nemá vůbec žádná aktiva. Například se chystá těžit nějaké nerosty, jenom jí jaksi schází důl. Poměrně běžné jsou i změny oboru podnikání. Jeden měsíc firma podniká v IT, další měsíc už má nápad na nové geniální tenisky, které budou běhat za vás…
Jak taková investice dopadá? Docela hezký přehled penny stocks si vede investiční blogger a poradce David Merkel. V jednom případě akcie od jeho upozornění na možný podvod stoupla o tisíc procent. Ve zbylých 25 případech, které za posledních pět let analyzoval, daná akcie ztratila v průměru 93 procent hodnoty. No nekupte to!
Sdílejte článek, než ho smažem