Světové penzijní fondy, co ne(z)krachují

Různé země mají různé systémy penzijních fondů. Jak je ale rozsáhlé jejich spektrum, tak je také bohužel bohatá škála rizik a problémů, jimiž mohou trpět. Na mnohé z nich jsme upozornili v článku (Z)krachují světové penzijní fondy?, dnes se naopak podívejme na úspěšnější systémy.

Fondy chilského, chorvatského a bulharského typu

Ve světě existuje řada variant, ale základní vlastnosti této rodiny jsou tyto:

• Jde o soukromé, komerční právní subjekty,
• majetek klientů a majetek fondu je striktně účetně oddělen,
• klienti mají svobodný výběr, nejsou vázáni profesí ani bydlištěm,
• existuje státní dohled (ne však nutně státní garance).

Existuje rozdíl mezi původním chilským systémem a jeho chorvatskou variantou. V Chile zůstává majetek klienta i po odchodu do penze ve správě fondu, který mu vyplácí rentu. Je tak integrována investiční a pojišťovací funkce. Chorvatské fondy slouží čistě ke shromažďování majetku. Výplata renty bude funkcí zvláštních anuitních pojišťoven, které mají být teprve zřízeny. Vzhledem ke krátké historii chorvatské penzijní reformy jde zatím jen o projekt. Nicméně tato myšlenka je dobrá – omezením funkce fondů se zvýší jejich průhlednost na maximální míru. Pro regulátora je pak daleko snazší provádět účinný dozor. Když uvážíme, že povinné fondy jsou v Chorvatsku všeho všudy čtyři, práce regulátora není objemově příliš náročná. Investiční strategie těchto fondů jsou mimochodem extrémně konzervativní, ale totéž platilo v prvních letech existence i pro Chile.

Garantované "click fondy"

Rozdíl je i mezi chorvatským a bulharským systémem. Výnosy chilských fondů mohou kolísat stejně jako hodnoty klasických podílových fondů. Existuje dokonce index MIREX, který je počítán stejně jako akciový index a který zobrazuje vývoj všech chorvatských fondů pro účely srovnání výnosů a rizik. Bulharské fondy naproti tomu garantují, že výnos již jednou připsaný v daném roce zůstává majetkem klienta. Jde tedy o princip garantovaných "click fondů", který nicméně dobře známe i z českých penzijních fondů. (České penzijní fondy však představují samostatnou skupinu, neboť u nich neexistuje oddělení majetku klientů a samotných fondů.)
Zde je důležité podotknout, že jakékoli garance vůči klientům "zabudované" do fondů mají svoji nenulovou hodnotu, kterou lze zhruba vypočítat pomocí modelů hodnocení cen opcí (Black-Scholes atd.). S rizikem portfolia roste hodnota garancí, a to nelineárně! To je mimochodem hlavní důvod, proč české penzijní fondy investují tak "při zdi" a nepouštějí se příliš do rizik, třebaže u dlouhodobého investora by teoreticky bylo racionální investovat více do akcií.
Chilský systém a jeho varianty z větší části vylučují nebo alespoň omezují většinu rizik, kterými trpí ostatní fondy či plány. Při vhodné konfiguraci zákonů a makroekonomických podmínek mohou bezpečně fungovat neomezeně dlouhou dobu. Jejich hlavní nevýhodou jsou vysoké náklady, které jsou dány marketingem a obchodem v konkurenčním prostředí.

Americké a švédské recepty

Mezi nejstarší penzijní fondy na světě patří fond amerických zaměstnanců vysokých škol TIAA-CREF. Funguje již od roku 1917. Nejde o odborářský fond a přísně vzato nejde ani čistě o neziskovou organizaci, neboť se zabývá i vysloveně komerčními aktivitami – správou klasických podílových fondů.
Dlouhé a hladké fungování této organizace ukazuje, že jde o velmi životaschopnou formu, která eliminuje většinu rizik. Pozoruhodné jsou i nízké náklady, které plynou z úspor z rozsahu a z velmi omezeného marketingového a obchodního rozpočtu. Klientela penzijních (nikoli podílových) fondů TIAA-CREF je však omezena na definovanou profesní skupinu, což prodej a marketing významně zlevňuje.
Jako model pro penzijní reformu však tento aspekt nevyhovuje. V českých podmínkách by též bylo krajně obtížné získat finanční profesionály pro práci v neziskové organizaci. Jako inspiraci je však přesto dobré TIAA-CREF znát.

Když Švédsko před pár lety zavádělo povinný fondový systém, vzniklo dilema, jak vytvořit pro penzijní fondy konkurenční prostředí s bezpečným regulatorním rámcem. To vše při minimalizaci nákladů. Řešení bylo snadné: nezakládat nový systém, nýbrž použít systém již dávno vyzkoušený, bezpečný a levný. Šlo o systém podílových fondů.
Mezi otevřeným podílovým fondem a penzijním fondem chilského či chorvatského typu neexistuje podstatný rozdíl. Již zavedené podílové fondy mohou dosahovat úspor z rozsahu a z hlediska nebezpečí vytunelování jsou prakticky nedobytné. Zapomeňte na kupónové fondy. Hovoříme o evropských fondech spadajících pod definici UCITS podle direktivy Evropské komise číslo 85/611/EEC. Česká tunelářská historie se týkala zcela jiných typů fondů. Není pravda, co tvrdí finanční mudrlanti, kterých je v každé české hospodě dvanáct do tuctu, že se vše dá vytunelovat. Nedá.

Švédové minimalizovali obchodní a marketingové náklady tím, že použili Švédskou správu důchodového zabezpečení jako subregistr. Jednotlivé investiční společnosti tedy neznají jména svých klientů. Odpadá tedy nákladný systém agentů-chodců, neexistují žádné dárky pro klienty (placené v konečném důsledku z klientských peněz), žádné zbytečnosti jako blahopřání k narozeninám nebo propagační časopisy na křídovém papíře, které stejně nikdo nečte. Výše vstupních poplatků byly stanoveny na základě jednání s vládou a jde o oboustranně výhodný kompromis. Jediným potenciálním rizikem zůstává nevhodný výběr fondu, protože klienti mají na výběr mezi stovkami možností. Toto riziko je však snadno řešitelné určitou formou akreditace.

Proč vůbec penzijní fondy?

Penzijní fond je ve své podstatě kombinace investiční společnosti a životní pojišťovny specializované na anuitní (rentové) produkty. Z toho vyplývá, že ve své podstatě jsou vlastně zbytečné, jejich funkci mohou stejně dobře nebo ještě lépe zastat právě zmíněné instituce. Jsou specializované na svůj předmět podnikání a podléhají zavedené a dobře fungující regulaci. Proč tedy penzijní fondy vůbec existují?
Důvodem je historický vývoj tohoto sektoru. Zaměstnanecké fondy řízené odbory ve vyspělých zemích se vyvinuly z dělnických podpůrných spolků a "kasiček", které spontánně vznikaly v 19. století. Postupem času podniky zařizovaly obdobné plány jako jeden z benefitů pro zaměstnance. Něco podobné platí pro genezi vládních penzijních fondů, také ony byly často původně určeny vládním zaměstnancům. V postkomunistických zemích pak penzijní fondy vznikly prostě proto, že "na Západě se to tak dělá."

Kdyby slovenská nebo chorvatská vláda využila švédskou variantu reformy, mohla ušetřit svým občanům i finančním společnostem mnoho peněz. Pro budoucí českou penzijní reformu (bude-li nějaká) představuje švédský systém dobrou inspiraci. Naskýtá se samozřejmě otázka, co s existujícími penzijními fondy, které fungují na základě zákona, který zdaleka není ideální...

Co si o popsaných systémech myslíte? Z kterého bychom se měli poučit? Kdy se dočkáme penzijní reformy?