Tykač vs. Takáč

První "podobnost" v jejich životopise se nachází na počátku devadesátých let. To oba podnikají v počítačích. Pavel Tykač spoluzaložil úspěšnou společnost Vikomt Holoubkov, jejíž aktivity během několika let prodal za řádově miliardu korun, kterou použil k rozjetí svých pozdějších aktivit na kapitálovém trhu. Karel Takáč má z této doby už svůj první škraloup. Jeho počítačová společnost CS Top Systems (dnes v likvidaci) si v Komerční bance půjčila desítky milionů korun na nákup počítačů, které už nikdy nevrátila. Za záhadných okolností prý nakonec pohledávku Komerční banky koupil za 2,5 milionu Takáčův pozdější společník Oldřich Pospíšil. Svou minulost dokázal Karel Takáč dlouho úspěšně skrývat. V rozhovoru, který před necelými dvěma lety poskytl našemu serveru, uvedl, že před založením KTP nedělal nic významného.

Pavel Tykač už ale v té době byl podstatně jiná "váhová kategorie". Spolu se svými kolegy ovládl malou Regiobanku (bývalou pobočku Agrobanky v Hradci Králové) a prodal ji IPB, která z ní vytvořila Českomoravskou hypotéční banku. Později Tykač uváděl, že výnos z této transakce byl jedním z hlavních zdrojů financí pro pozdější expanzi. Ta začala dnes již přímo památnou kampaní "Drobní akcionáři plačte", během které mimo jiné skupovali akcie velkých bank (za peníze z těchto bank vytažené-půjčené na mezibankovním trhu Agrobance a Plzeňské bance) a také investičních fondů těchto bank. Zatímco velké banky přijaly "greenmail" (v žargonu brokerů se tak říká situaci, kdy společnost, které hrozí ovládnutí nepřátelským subjektem, si zajistí odkoupení svých akcií za cenu s významnou prémií), některé fondy (například Creditanstalt IF) ponechali jejich zakladatelé novým finančním dravcům. Pravděpodobně jen skutečnost, že DIKové do nich vložili kupóny a ne hotové peníze, neznamenal pro Creditanstalt žádnou újmu na dobré pověsti. Fondy se totiž nekontrolovaně přeměnily na tzv. holdingy, do kterých dnes již téměř nikdo (snad kromě skutečných ovládajících osob) nevidí.

Hlavně nebýt vidět

"Show" kolem Karla Takáče přichází značně později. Aktivity KTP totiž probíhaly hodně dlouho (narozdíl od Motoinvestu) mimo jakoukoliv významnější pozornost médií. První a na dlouhou dobu poslední zmínka o KTP v hlavních českých denících je komentář z deníku Právo z listopadu 1996, který se pozastavuje nad faktem, že ačkoliv akciový trh již dlouho klesá, používá KTP ve své inzerci graf indexu PX-50, který končil nejvyšším bodem a "opomíjel" následující pokles. Další zmínka se objevuje na sportovních stránkách novin až v roce 1999, když Takáčova společnost Quantum (většinový vlastník KTP Quantum) koupila podíl v ostravském Baníku. Další zmínka je z léta roku 2000, kdy jindřichohradečtí radní pro MF Dnes uvedli, že tržby z prodeje akcií Jihočeské energetiky (dohromady asi 40 milionů korun) svěří z části České spořitelně a z části KTP Quantum. Pak následuje roční pauza, která ale nevěští nic dobrého. O KTP se mluví častěji, ale především v souvislosti s vyšetřováním Komise pro cenné papíry, zda-li společnost neporušuje zákon.

Se zákonem je třeba si rozumět

Ač se Karlu Takáčovi podařilo dobře vybruslit z drobného podvůdku ve společnosti CS Top, Pavel Tykač si nikdy ničím podobným ruce neušpinil. V řadě kauz (pád Kreditní banky, pád Agrobanky, vytunelování CS fondů...) sice bylo často naznačováno, že stál v pozadí, jelikož ale jeho podpis nefiguroval na žádných smlouvách, nikdy se do křížku se zákonem pořádně nedostal. I jeho kolegové z Motoinvestu, kteří skončili na tři týdny ve vazbě kvůli kauze Kreditní banka, byli brzy propuštěni. Vyšetřovatel tehdy totiž šlápl vedle. V účetnictví banky našel standardní opční kontrakty, které však shledal podvodnými a až zatčení finančníci mu vysvětlili, že na takovýchto derivátech nic k trestnímu stíhání není. Karlu Takáčovi se podobný nepříjemný omyl nepřihodil, dostal se do vazby právem. Existují dokonce zdroje, které tvrdí, že Takáč byl do KTP nasazen někým v pozadí. Toto tvrzení sice trochu souzní s Takáčovým prohlášením u výslechu, že kapitálovému trhu vůbec nerozuměl, přesto však přece jen působí jako trochu přitažené za vlasy.

Odejít je třeba umět

Rok po pádu Agrobanky se Pavel Tykač rozhodl český kapitálový trh opustit. Mohl to udělat snadno, měl vyděláno a také cítil, že tam pro něj přestalo být místo. Jeho skorojmenovec Takáč se nemohl pokusit opustit trh, protože v něm vězel až po uši. Pouze některé náznaky ukazují (například vila na Kanárských ostrovech), že pravděpodobně chtěl zmizet do zahraničí. Nic z toho však nestihl. KTP Quantum srazil na kolena jediný článek v MF Dnes, který naznačil, že KTP funguje na principu letadla. Příliš velké množství klientů si chtělo vybrat své peníze a tak v únoru loňského roku KTP zavřelo brány a o několik týdnů později se dostalo do konkurzu. Tím se možná Takáčovi povedlo to, k čemu kdysi vyzýval Tykač: "drobní akcionáři plačte." Jemu samotnému to však asi moc platné není. Současnost tráví ve vazbě a jediné, co jej může uklidňovat, je skutečnost, že díky pomalosti českých soudů se mu může podařit dostat brzy na svobodu (jednoletá vazební lhůta vyprší počátkem května) a zmizet. Pavel Tykač nic takového dělat nemusí. Nedávno vystrčil růžky při prodeji pohledávek z Konsolidační agentury (prý stál za společností EC Group) a také je stále vidět v probíhajících sporech minoritních akcionářů Agrobanky a ČNB. Takáč si již takový návrat dopřát moci nebude. Pokud se mu podaří zmizet do zahraničí, bude se muset až do smrti skrývat před hněvem podvedených klientů a zákonem.

Kdo z uvedených dvou finančníku je vám sympatičtější? Co si o kterém z nich myslíte? Je Pavel Tykač podnikatel, který pouze využil mezer v zákonech? Byl Karel Takáč v KTP nastrčenou osobou? Podělte se o své názory s ostatními.

Pokud si chcete zavzpomínat, pak nezapomeňte navštívit stránky KTP Quantum, stále totiž fungují.

Můžete si také přečíst rozhovor s úspěšným dealerem KTP, publikovaný před rokem a půl ve firemním časopise KTP. Jakpak se mu asi daří dnes?