Investoři, kteří hledají stabilní příjem, by se dnes dali přirovnat k pověstnému žíznivému muži na poušti, jemuž došla voda. Úrokové sazby se blíží k bodu mrazu, výnosy dluhopisů jsou prachbídné. Investoři do akcií, kteří sázejí na dividendy, trpí také, jak recese donutila mnoho firem dividendy snížit. A po loňském raketovém akciovém růstu je na trhu jen pár titulů, které slibují vysoký dividendový výnos, říká Christopher Davis, analytik společnosti Morningstar.
Strategie vyhledávající stabilní příjem z investic přesto je dlouhodobě rozumná. V minulosti se dividendy podílely na celkovém průměrném desetiprocentním ročním výnosu indexu S&P 500 z jedné třetiny, vypočítává Davis. V dobách, kdy trhy rostly pomaleji, váha dividend v celkovém výnosu stoupala. Mimoto příjem v podobě dividend či dluhopisových kuponů stabilizují portfolio.
Někdy by se ale mohlo zdát, že hon za co nejvyšším kuponovým nebo dividendovým výnosem může být chyba. Předně je třeba definovat, co je výnos, tvrdí Davis. Jednoduše řečeno, výnos (yield) představuje příjem, který investice či portfolio přináší za určitou dobu. Pokud má dluhopis hodnotu tisíc dolarů a za rok z něj investor dostane úrok sto dolarů, činí výnos deset procent.
Mnoho investorů ovšem zaměňuje tento kuponový nebo dividendový výnos za celkový výnos investice. Ten totiž v sobě zahrnuje ještě kapitálové zhodnocení neboli změnu ceny akcie či dluhopisu, vysvětluje Davis. Kdyby třeba ve výše zmíněném příkladu cena dluhopisu vzrostla na 1050 dolarů, dostane investor nejen kuponovou platbu, ale hodnota jeho investice vzroste ještě o dalších pět procent. Stejně to funguje i obráceně. Při poklesu ceny dluhopisu sice investor stále dostane svých sto dolarů, ale hodnota jeho investice klesne.
Výnos lze měřit různými způsoby. Běžně se uvádí výnos za posledních dvanáct měsíců, který vychází z částky, kterou firma či fond vyplatily za poslední rok. Druhou možností je měřit třicetidenní výnos, jehož výpočet je komplikovanější. U podílových fondů totiž vychází z předpokladu, že fond drží dluhopisy do splatnosti, což ovšem ve skutečnosti nebývá pravidlem. V každém případě oba způsoby měření výnosu vycházejí z minulosti a neříkají toho příliš o potenciálu pro budoucí výnos, upozorňuje Davis.
Sledovat výnos jako jediné kritérium pro výběr podílového fondu či investičního nástroje není nejvhodnější strategie, dodává Davis. Zejména proto, že vysoký výnos doprovází i vysoké riziko kolísání ceny, a tedy i hodnoty investice. Výsledkem sice může být zajímavý příjem z dividend či kuponů, ale ztráta značné části investovaných peněz.
Příkladem mohou být některé fondy, které investovaly do amerických dluhopisů měst a obcí. Sice v době konjunktury nesly jedny z nejvyšších výnosů ve své kategorii, ale jen za cenu vysokého rizika podpořeného vysokou finanční pákou. Když udeřila finanční krize, přišli investoři o polovinu svých peněz. Proto by se investor neměl při výběru investice ohlížet pouze na výši celkového výnosu. Naopak by měli fondy vybírat podle toho, jak rizikové mají portfolio. Ty s vysokým rizikem sice mohou po nějaký čas vyplácet slušný příjem, nakonec ale investor skončí chudší než na začátku investování, míní Davis z Morningstar.
Protikladem mohou být nejlepší dluhopisové fondy, které zpravidla ve výnosu za těmi nejvýnosnějšími výrazně zaostávají. Jenže investor má u nich slušnou jistotu, že jeho příjem bude stabilní a hodnota jeho investice příliš neklesne. Většinu celkového výnosu totiž tvoří příjem z kuponových plateb a nikoli z růstu ceny dluhopisů.
Navíc by se investoři měli kromě výnosů dívat i na náklady fondů. Zkušenosti společnosti Morningstar ukazují, že zejména u dluhopisových fondů s vyššími náklady jejich hodnota kolísá více než u těch méně nákladných. Důvodem je snaha portfolio manažerů vykompenzovat vyšší náklady investicemi do dluhopisů s vyššími výnosy, které však bývají rizikovější. Rada Morningstar proto zní: neinvestujte do dluhopisových fondů, jejichž sazba nákladů je vyšší než 0,75 procenta.
Sdílejte článek, než ho smažem