V oboru prodeje finančních produktů existují tři základní činnosti: zprostředkování pojištění, zprostředkování investic a finanční poradenství. Jedná se o tři odlišné služby, které však široká veřejnost dokáže od sebe jen stěží rozlišit, a proto tyto pojmy většinou vnímá jen jako různé názvy pro jednu a tutéž činnost. Zarážející však je, že někdy ani sami zprostředkovatelé neznají rozdíl mezi těmito službami, a úroveň jimi poskytovaných služeb tomu odpovídá.
Zprostředkování pojištění
Zprostředkování pojištění mohou klientům nabízet pouze tito zprostředkovatelé: zaměstnanci pojišťoven(nejsou vedeni v žádných registrech, za jejich činnost odpovídá jejich zaměstnavatel, tedy příslušná pojišťovna), zaměstnanci pojišťovacích zprostředkovatelů (nejsou taktéž vedeni v žádných registrech, za jejich činnost odpovídá jejich zaměstnavatel, tedy příslušný zprostředkovatel) a pojišťovací zprostředkovatelé (musí být zapsáni v Registru subjektů, vedeném ČNB). Právě poslední kategorie, tedy pojišťovací zprostředkovatelé, je tou nejčastější formou, která je při zprostředkování pojištění využívána.
Ve veřejně přístupném Registru subjektů na internetových stránkách ČNB(České národní banky) je možné vyhledat jednotlivé zprostředkovatele a kromě základních identifikačních údajů zde zájemce nalezne i případné sankce udělené ČNB v rámci výkonu činnosti daného subjektu. To je významná informace indikující jeho kvalitu služeb.
Zprostředkování investic a investiční poradenství
Investičním zprostředkovatelem je osoba, která poskytuje investiční službu přijímání a předávání pokynů, týkajících se investičních cenných papírůnebo cenných papírů kolektivního investování. Při této činnosti investiční zprostředkovatel nepřijímá peněžní prostředky nebo investiční nástroje zákazníků, ale „pouze“ příslušné pokyny předává příslušným investičním institucím. Zákonná úprava zde jednoznačně stanovuje, že činnost investičního zprostředkovatele může vykonávat pouze osoba, která je zaregistrovaná u regulátora, kterým je opět Česká národní banka. V praxi se jedná jak o zaměstnance investičních zprostředkovatelů (nejsou vedeni v žádných registrech, za jejich činnost odpovídá jejich zaměstnavatel, tedy příslušný zprostředkovatel), tak zejména o samostatné investiční zprostředkovatele (musí být zapsáni v registru vedeném ČNB, v daném registru (Seznamu subjektů).
Investičním poradenství podle zákona o podnikání na kapitálových trzích směřuje přímo či nepřímo k nákupu, prodeji, či jinému nakládání s investičním nástrojem. Poradce vyhodnocuje informace, které o investorovi získal a aktivně mu investiční nástroj nabízí. Investiční poradenství nově patří mezi tzv. hlavní investiční služby. Mimo jiné to znamená, že investičním poradcem se bude moci stát pouze ten, kdo se zaregistruje u České národní banky. Uvažuje se i o zkouškách, jejichž složení bude podmínkou pro zápis do registru.
Činnosti investičního zprostředkovatele a investičního poradce budou moci poskytovat i tzv. vázaní zástupci, kteří jednají pod hlavičkou nějaké společnosti. Za jejich činnost nese odpovědnost zastoupená společnost (obchodník s cennými papíry, investiční zprostředkovatel atd.). Vázaní zástupci jsou vedeni v registru ČNB.
Finanční poradenství
V rámci třetí kategorie mohou být klientovi nabízeny velmi frekventované produkty jako hypotéční úvěry, penzijní připojištění či stavební spořenía to těmito osobami: zaměstnanci zprostředkovatelů (nejsou vedeni v žádných registrech, za jejich činnost odpovídá jejich zaměstnavatel, tedy příslušný zprostředkovatel) a zprostředkovateli – fyzickými osobami (musí mít platné živnostenské oprávnění). Toto oprávnění lze snadno ověřit ve veřejně přístupném Živnostenském rejstříkuvedeném Ministerstvem průmyslu a obchodu, uživateli postačí znalost příjmení či obchodního názvu zprostředkovatele, jeho IČO, případně adresa bydliště (sídla).
Závislá distribuce vs. nezávislé poradenství
Závislá distribuce finančních produktů znamená, že daný finanční poradce (obchodník) je v podstatě jednostranně vázán k banceči pojišťovně, která produkt nabízí. Problémem závislé distribuce je tedy jednostranná a omezená nabídka finančních produktů jen od této instituce. Další slabinou závislé distribuce je nedostatečná znalost trhu, protože pracovníci v bankách či pojišťovnách znají většinou dokonale jen produkty své instituce, kdežto s konkurenčními produkty na trhu nepřicházejí do styku často, a nemohou je tedy kvalifikovaně porovnat.
Nezávislý finanční konzultant naproti tomu není výhradně vázán k žádné finanční instituci, nemusí se tedy podřizovat předepsanému portfoliu finančních produktů, ale na základě vlastní odborné a nezávislé analýzy doporučuje svým klientům z nabídky finančních institucí, bank, pojišťoven a investičních společností jen ty finanční produkty, které jsou v dané ekonomické situaci pro klienty výhodné.
Při výběru nezávislého finančního konzultanta je však také užitečné se informovat, zda společnost, pro kterou pracuje, je členem profesního sdružení, jak dlouhou a jak kvalitní má tato společnost historii v oboru a zda je či není vlastněna finančními domy nebo institucemi, jímž by byla při své práci poplatná.
Pokud přesto nastane situace, že klient s prací svého poradce není spokojen, může podat stížnost u některého z profesních sdružení, u ČNB, nebo přímo u soudu. Ve většině případů je nejúčinnější obrátit se svou stížností přímo na centrálu makléřské společnosti, protože každá společnost za činnost svých poradců ručí.
Připraveno ve spolupráci s Unií společností finančního zprostředkování a poradenství (USF ČR)
Sdílejte článek, než ho smažem