Není to tak dávno, co investoři naplno poznali, co s investicí udělá výkyv kurzu koruny. I když světové burzy rostly, výnosy téměř vynulovala posilující koruna. Hůř na tom byli ti, kteří investovali přímo v cizí měně. Investoři, kteří ukládali do fondů koruny, mohli mít větší štěstí. Pokud se jejich fond musí proti výkyvům měn zajistit, posilující koruna investice neohrozila. Výnos se ale zpravidla snížil o náklady na zajištění. Ochranu před pohyby měn ovšem mohou poskytovat i ostatní korunové fondy. Je jen na nich, kdy k zajištění sáhnou. Když zvolí správný okamžik, nejen že ochrání peníze investorů, ale navíc pro ně mohou získat i dodatečný výnos.
Obecně platí, že pokud investor investuje v cizí měně, vystavuje se riziku, že při zhodnocení domácí měny bude ve ztrátě. Pokud by například koruna vůči euru posílila z 25 korun za euro na 20 korun, znamenalo by to pro korunového investora ztrátu jen kvůli změně kurzu o 20 procent.
„Zákon o kolektivním investování nevyžaduje měnové zajištění,“ upozorňuje Martin Kujal, portfolio manažer ATLANTIK FT. Pokud tedy i korunový fond vlastní aktiva v cizí měně, je vystaven měnovému riziku. Investor by si pak měl zjistit, jestli fond měnové riziko zajišťuje v plné výši. „Pokud se fond zajišťuje proti měnovému riziku, pak hodnota investice odpovídá pouze pohybu ceny podkladového aktiva, např. akciím či dluhopisům,“ tvrdí Petr Zajíc, ředitel úseku investic Pioneer Investments ČR.
Někdy bývá rozhodnutí, zda aktiva proti měnovému riziku zajistit, volbou portfolio manažerů. Podmínky, za nichž fond zajištění provádí, bývají obsaženy v prospektu fondu. „Během letošního podzimu jsme drželi část investic v eurech, aniž bychom je zajišťovali. Rozhodli jsme se tak kvůli nadhodnocenému kurzu koruny proti euru,“ uvádí Ivo Měšťánek, mluvčí ČSOB, příklad toho, kdy kvůli očekávání oslabení domácí měny fond investice nezajišťuje.
„K zajištění měnového rizika se používají speciální nástroje typu měnových forwardů či swapů,“ uvádí Milan Tomášek, portfolio manažer ČP Invest. Jedná se o nástroje, prostřednictvím kterých si fond dohodne budoucí kurz dané měny. A nemusí za ně jenom platit. Náklady zajištění závisí na úrokovém diferenciálu (rozdílu) jednotlivých měn. „Pokud zajišťuji cizí měnu s nižší úrokovou mírou, než je měna domácí, pak na tomto obchodu inkasuji kladný úrok. V opačném případě úrok platím. Náklady, které za zajištění platím protistraně obchodu (bance), jsou poměrně malé. Zhruba 0,2 procenta ročně ze zajištěné částky,“ vysvětluje Kujal.
U každé měny jsou náklady na zajištění rozdílné. „Měnové zajištění může být i zdrojem nadvýnosu fondu,“ tvrdí Hana Trhoňová z odboru komunikace České spořitelny a dodává, že na zajištění vydělávají třeba některé fondy investující v regionu střední a východní Evropy. Pokud by poplatek bance byl 0,2 procenta a úroková míra v zahraničí o jedno procento větší než domácí, zjednodušeně se dá říct, že výdělek z takovéhoto zajištění by měl být 0,8 procenta. Podobně je tomu i u swapových operací. Budoucí kurz se také řídí rozdílem úrokových sazeb, nicméně účastníci trhu si zde neplatí žádné poplatky. Určitým nákladem je ale rozdíl v prodejním a nákupním kurzu dané měny.
„Náklady na zajištění jsou samostatnou obchodní operací, která se hradí z investovaných prostředků ve fondu,“ upřesňuje Martin Fuchs, ředitel investičních produktů HSBC. Projeví se tak v ukazateli celkové nákladovosti fondu (TER).
Máte nějaké zkušenosti s měnovým rizikem?
Sdílejte článek, než ho smažem