Ztráty některých bank jsou pro běžného člověka nepředstavitelné. Z toho vyplývá obava, co kdyby padla banka, například KBC či Credit Suisse, která spravuje „můj“ podílový fond. Odpověď v tomto případě zní, pokud se bude dodržovat zákon, tak se toho vlastně zas tak moc neděje.
Majetek fondu má investiční společnost pouze ve správě, obhospodařuje ho a bere si za tuto činnost poplatky. „Majetek ve fondu je prostřednictvím podílových listů majetkem samotných podílníků,“ objasňuje Ivo Měšťánek, mluvčí ČSOB. V případě úpadku banky tak její věřitelé nemají žádný nárok na uspokojování svých pohledávek z majetku fondu.
Zákon stanoví, co může a nemůže investiční společnostdělat. Správce dává pokyny, co se má s majetkem fondu dělat, ale je na depozitáři, aby tyto instrukce naplnil. „Uložení majetku fondu u nezávislého depozitáře zde plní bezpečnostní funkci. Depozitář je také za řádné nakládání s majetkem plně odpovědný,“ vysvětluje Pavel Zúbek z odboru komunikace České národní banky. „Veškeré platby z majetku ve fondech jsou prováděny výhradně z bankovních účtů u depozitáře k tomu určených a v souladu s právními a vnitřními předpisy,“ dodává Pavel Hoffman, ředitel marketingu IKS Komerční banky.
Podobně se zákony týkají i zahraničních fondů. „Pokud jde o zahraniční investiční společnosti, které nabízejí produkty v České republice, ty podléhají stejnému režimu jako tuzemský sektor,“ uvádí Zúbek. Zahraniční fondy jsou většinou upraveny právem EU. Ale i když správcovská společnosti nesídlí v EU, aby se mohly fondy veřejně prodávat, musí být stupeň ochrany srovnatelný s českým právem. „V Česku lze také v rámci neveřejné nabídky (tzv. private placementu) nabízet i jiné typy zahraničních speciálních fondů. Zde je vždy potřeba případ od případu zkoumat zahraniční právo. To platí v situaci, že se investor rozhodne vložit prostředky do cenných papírů neharmonizovaných fondů samostatně mimo území ČR,“ vysvětluje Zúbek.
„U zajištěných fondů je výplata zajištěné hodnoty jištěna majetkem do fondu nakoupeným, což je nejčastěji portfolio státních dluhopisůs minimálním rizikem nesplacení,“ vysvětluje Hofmann princip, proč u zajištěných fondů společnosti nabízí určité minimální zhodnocení, o které se klient nemusí příliš bát, i když banka investici negarantuje. Bankovní garance je naopak u garantovaných fondů, které ale majetek spravují tak, aby zpravidla nemusela být použita. „Pokud se právnická osoba, která se zaručila, obvykle za minimální výnos, dostane do úpadku, bude toto ručení podléhat pravidlům insolvenčního řízení, tedy obvykle ručení zanikne,“ tvrdí Zubek.
Investor v podílových fondechnese riziko, že cenné papíry společnosti, které nakoupil správce do portfolia fondu, ztratí na hodnotě nebo firmy přestanou splácet dluhopisy, případně se jinak znehodnotí majetek fondu. Na druhou stranu ale není vystaven riziku úpadku správce, proto není nutné majetek ve fondech pojišťovat. „Investiční společnosti jsou rovněž povinny dodržovat pravidla výpočtu kapitálové přiměřenosti, která je obdobná jako u bankovních subjektů,“ dodává ještě Hoffman. Kvůli regulaci a dozoru, stejně tak velikosti těchto společností je málo pravděpodobné, že investiční společnost opravdu zkrachuje. I kdyby se tak ale stalo, do celkem brzké doby by se měl investordočkat částky, na kterou má podle podílu ve fondu nárok.
Bojíte se krachu bank či investičních společností? Podělte se o názor.
Sdílejte článek, než ho smažem