Autor: Radim Valenčík
Vydavatel: Vysoká škola finanční a správní
Počet stran: 124
Vydáno: Praha, 2008
Cena: 310 korun
Tím, jak člověk postupuje životem a profesním růstem, se dostává do stále nových a vyšších sfér a vždy se stává součástí nějaké hry. „Ve skutečnosti existuje jen jediná hra, a to je život sám,“ myslí si Radim Valenčík, autor knihyTeorie her a redistribuční systémy. V životě se objevují například hry typu „Mám si říct o zvýšení platu?“, jejichž výsledek pak závisí na situaci a na strategiích, které jednotliví hráči zvolí. Na přístupu teorie her, který právě ve hře (např. o zvýšení platu) pojmenovává jednotlivé aktéry a jejich možné strategie, je dále vysvětlována teorie redistribučních systémů (TRS). „Základní myšlenka TRS vychází z celkem zřejmé skutečnosti. Čím více dokáže firma ocenit výkony svých zaměstnanců, tím je její výkon větší,“ píše Valenčík. Ale právě odměňování podle výkonu se nelíbí všem aktérům hry, kteří mohou mít větší užitek z toho, když se domluví, přehlasují nejvýkonnějšího hráče a oberou ho o část jeho odměny.
S takovými situacemi je nutno podle Valenčíka v životě počítat. Člověk se dříve nebo později dostane na „vyšší úroveň“, jak to autor knihy nazývá, kde se bojuje ne podle zásluh, ale podle toho, kdo si dokáže domluvit jakou koalici. Nejnázorněji se to dá ilustrovat na následujícícm příkladu. Tři lidé dohromady vytvářejí 12 jednotek, které si mezi sebe rozdělují podle odvedeného výkonu, tedy A dostane 6 jednotek, B 4 jednotky a C 2 jednotky. Pokud se budou odměňovat jinak, poklesne množství jednotek, které si mezi sebe budou moci rozdělit, na deset, poznamenává Valenčík a dodává: „Typickou příčinou přerozdělení uvnitř takových systémů je, že se v nich prosadí určitá koalice, která využije svůj dominantní vliv k přerozděleníprostředků, jež organizace získává, ve svůj prospěch.“
Dva hráči se tedy mohou dohodnout tak, že přehlasují toho třetího, který dostane odměnu pouze jednu jednotku a oni si rozdělí zbytek. Pokud by se dohodl hráč A s hráčem C, že hráč B dostane jednu jednotku, zbylých devět si nemohou rozdělit tak, aby si oba polepšili (polepší si maximálně jeden z nich oproti výkonnostnímu rozdělení). Stejný případ je domluva A s B. Jediný možný způsob jak si dva hráči mohou polepšit je, že se průměrný B domluví s podprůměrným C a oba si polepší na úkor A.
Teorie her nabízí dvě možnosti her. Pokud se jedná o nekooperativní hry, které se odehrají pouze jednou, je jednoduché porušit dohodu, a získat tak pro sebe výhodu. Na druhé straně kooperativní hry, již nenabízejí takovou možnost, protože se dá čekat, že podraz bude v dalším kole nějak potrestán.
„Cílem morálky je tedy přeměnit hry nekooperativního typu ve hry kooperativní s využitím konkrétně historicky daných psychických, zvykových, sociálních, institucionálních reálně působících faktorů a mechanismů,“ píše Valenčík a pokračuje, že poslední takovou nekooperativní hrou byla volba prezidenta, kdy se strany předháněly v tom, jaký nejlepší podraz vymyslí, aby dosáhly výhody oproti té druhé. Doporučení je tedy hledat takové profese, kde se vyskytují kooperativní hry.
Nejlepší hráč je pak podle knihy ten, který se zvládne poprat s těmito herními „zákeřnostmi“ každodenního života, a i přesto nezapomene na slušnost, smysl pro zodpovědnost a dobré mravy.
Na druhou stranu pokud si je hráč A vědom, že se něco podobného chystá, může se bránit. „Pokud si nejvýkonnější hráč uvědomuje, co ho může potkat, začne se podbízet. A to nejméně výkonnému hráči,“ tvrdí Valenčík. Nicméně tento proces odstartuje další a další vyjednávání. Vzhledem k nedokonalé informovanosti všech zúčastněných má výsledek tendenci obvykle „sklouznout“ do podoby, že se dva hráči domluví na třetího.
Proti tomu naopak může působit konkurence a možnost změnit práci, v které člověk není odpovídajícím způsobem odměňován. Konkurence nutí firmu být co nejefektivnější, aby v ekonomice přežila. Možnost změnit práci je důležitá, protože v rámci přerozdělovací teorie omezuje minimální výplatu toho, na kterého se dva hráči dohodnou, na hodnotu, jež lze získat v alternativním zaměstnání.
„Ze strany organizací a institucípůsobících v prostředí s omezenou konkurencí budou sílit tendence prosadit redistribuci i mezi organizacemi, tedy na vyšším stupni společenské hierarchie, a míru přerozdělování neustále zvyšovat. To se projevuje mimo jiné i v diskriminaci, omezování a trestání úspěšných subjektů,“ myslí si Valenčík o tom, jak se snaží organizace, kde nižší efektivnost znamená nižší příjmy, dosáhnout zvýšení svého příjmu.
Na problém, jak z toho ven, nabízí kniha řešení v podobě podpory vzdělání pro všechny sociální skupiny, aby všichni mohli co nejlépe využít svůj potenciál. Za tím účelem je taky nutné provést určité reformy, které ale musí porazit ty, jimž stávající stav vyhovuje. Stejně tak uvědomění si jednotlivých možných her, které mohou v životě nastat, je prvním krokem k tomu snažit se je pochopit a úspěšně vyhrát.
Případný čtenář této knihy se musí připravit na to, že text je místy hůře pochopitelný a jeho čtení chce klid a vytrvalost. Příjemné je, že je kniha vybavena dostatečným počtem názorných příkladů.
Měli jste někdy pocit, že vaši horší kolegové vydělávají na váš úkor? Napište nám své příběhy.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
