Do Pensylvánie, kde byl v roce 1859 proveden první komerční ropný vrt, se začali sjíždět mladí podnikavci z širokého okolí. Říkalo se jim „wildcatters“. Ropná horečka propukla po úspěšném Drakeově vrtu naplno. Wildcatters byli lidé, kteří dokázali přilákat nějaký kapitál a založit si malou firmu. Traduje se, že ropným studnám se říkalo divoké kočky (wild cats, od toho wildcatter), protože když tito nadějní olejáři přicházeli, udělali se zvěří v okolí krátký proces. Stejně se praví, že měli zvláštní techniku prospektování (hledání ropy) – vyhodili klobouk do vzduchu a začali vrtat tam, kde klobouk přistál. Ropnou horečku taky povzbuzovala cena ropy, která se vyšplhala přes osm dolarů za barel. Petrolej na svícení získával oblibu. Ve vyjádření kupní síly roku 2007 byla v roce 1864 průměrná cena ropy 107,38 dolarůza barel.
Nicméně nic netrvá věčně a určitý řád si našel i ropný průmysl. John Davidson Rockefeller se narodil v roce 1839 v Richmondu do chudé rodiny a jeho příběh je typickým příkladem „amerického snu“. Kvůli nedostatku peněz nešel studovat vysokou školu a začal podnikat. V sedmnácti letech se stává spolumajitelem knihkupectví a ve 24 letech se stejně jako mnoho dalších nechává zlákat ropným kouzlem. Štěstí ale hledá v petrochemii. Zakládá s přáteli malou rafinerii v Clevelandu (Ohio, stát hned vedle Pensylvánie), kde tou dobou působí i desítky dalších. Ovšem Rockefeller je v konkurenci úspěšný. V roce 1870, kdy se stává hlavním akcionářem společnosti, se jeho Standard Oil stává hlavním hráčem v Clevelandu.
„Rockefellerova strategie byla získat nejnižší možnou cenu ve všech na sebe navazujících částech ropného podnikání (cena za barel, doprava atp.) a vyhnout se riziku v méně předvídatelných oblastech, jako hledání ropy a její produkce,“ popisuje Pierre-René Bauquis Rockefellerovu strategii. John D. Rockefeller dále budoval maloobchodní síť a prováděl další činnosti, které velmi pošramotily jeho pověst (například špionáž u konkurence). Ale nejdůležitější pro jeho Clevelandské rafinerie byla doprava, protože východní pobřeží bylo od Clevelandu ve srovnání s některými konkurenty daleko. „Pomocí tajné dohody dokázal u přepravní železniční společnosti získat 75procentní slevu,“ píše Michal Roškanin v Petrol magazín. Také přebíral potrubní dopravu. První ropovod mu spadl do spárů, když jeho provozovatele dokázal přivést k bankrotu a jeho ruiny levně koupit.
V roce 1882, kdy se zformoval trust Standard Oil, který zahrnoval na 40 společností, měl Rockefeller vládu nad ropným trhem pevně v rukou. Nejen v USA, ale i v Evropě, Latinské Americe a v Číně. V Americe opanoval až 90 procent maloobchodního trhu s ropou a jedna třetina ropy, kterou zpracovával, pocházela z jeho nalezišť. Impérium budilo respekt, ale i vášně. Rockefeller se stal nejbohatším člověkem na světě, ale praktikami, kterými toho dosáhl, se jeho popularita propadla na bod mrazu. V roce 1890 úspěšně čelil Shermanovu antitrustovému zákonu, který byl přímo namířen proti Standard Oil a rok později předal řízení 1891 Johnu D. Archboldovi. Standard Oil byl v té době na vrcholu. O dalších pět let později Rockefeller firmu, kterou vybudoval, opustil.
Už když Rockefeller odešel do důchodu, musela se největší firma na světě potýkat s novými výzvami. Ropa se objevila v dalších částech USA – v Texasu a Kalifornii, na Blízkém východě i v Rusku. Míst bylo příliš mnoho, než aby je obří, pomalá a byrokratická společnost mohla uchvátit. Na nějakou dobu zachránily tok zisků pro starého důchodce spalovací motory. Daimler vynalezl spalovací motor v roce 1889 a za osm let vyjelo na cesty první auto.
V roce 1906 obvinila vláda Spojených států Standard Oil z monopolizace petrolejářského průmyslu, omezování obchodu i z různých nekalých praktik. Rockefeller všechna obvinění popíral, ale roku 1910 padlo konečné rozhodnutí: Standard Oil se musí rozdělit na 34 společností. Třem z nich – Exxonu, Mobilu a Socanu (později Chevron) – se podařilo uchovat si svou moc a nadále spolu s dalšími společnostmi tahat tiše za nitky ropného průmyslu. Ve všech si udržel Rockefeller významný podíl.
John D. Rockefeller zemřel v roce 1937 v úctyhodném věku 98 let. Některé věci z jeho éry ale žijí dál. Například touha mít štěstí v hledání ropy a dosáhnout úspěchu, který znamená tučné zisky, zatímco neúspěch zanechá hořkou pachuť ztráty. Stejně tak se dnešní společnosti snaží o snížení nákladů horizontální a vertikální integrací odvětví. V roce 1999 firmy Exxon a Mobil ohlásily fúzi a vytvořily nový ropný moloch. „Můžete slyšet, jak se Rockefeller směje v hrobě,“ komentuje fúzi Bauquis.
Má stát zasahovat do tržního prostředí a nařizovat rozdělování velkých firem? Podělte se o názor.
Sdílejte článek, než ho smažem