Bitva na Bíle hoře zastihla Valdštejna v severozápadních Čechách, kde se svým vojskem pacifikoval odbojná města. Císaři Ferdinandovi II. tak pomáhal vyhrát válkou českou. Během následné války falcké a do vypuknutí třetí etapy třicetileté války, tzv. války dánské roku 1625, se Albrecht z Valdštejna postaral o to, aby co nejvíc využil konfiskace majetku poražené šlechty. Tyto spekulace spolu s osobními známostmi a obratnou politikou vynesly Valdštejna do mocenských výšin.
Když Ferdinand II. opět ovládl země České koruny, rozjela se mohutná vlna konfiskací a restitucí. Katolický panovník zabavoval statky těm šlechticům, kteří se v první fázi třicetileté války, ve válce české, postavili proti němu. Obdobný proces prováděli dříve i vzbouření protestanti, kteří konfiskovali katolický majetek (tak byl například zabaven statek Albrechta z Valdštejna, protože stál na straně císaře). Dříve zabavený majetek císař vracel původním vlastníkům.
Politickým účelem konfiskací bylo zlomit moc odbojné šlechty a naopak posílit loajální šlechtice. Ekonomicky císař hledal peníze, aby mohl vyplácet armádě žold a vést dál válku. To, že se mu tento proces získávání financí příliš nepovedl, lze dokumentovat slovy historika Arthura Stögmana, že „císař byl v řadě případů podveden o tři čtvrtiny skutečné ceny.“
Mezi ty, kteří dokázali z této situace nejvíce těžit, patřil Karel z Lichtenštejna (stál v čele soudu, který odsoudil k smrti 43 představitelů povstání, získal pro svůj rod knížecí titul a již od účelové konverze ke katolictví v roce 1599 stál na straně Habsburků) a také Albrecht z Valdštejna . Základem Valdštejnových držav se stalo panství rodu Smiřických, na které si dělal nárok také proto, že jeho matka byla Smiřická. Nicméně tento nárok prosadil hlavně díky půjčkám, které poskytoval císaři. Zatímco ostatní šlechticové se zdráhali Ferdinandovi půjčovat, Valdštejn mu v roce 1619 poskytl 40 tisíc, pak 160, 195, 577, 700 tisíc a tyto částky trumfl v roce 1625 půjčkou v hodnotě 900 tisíc zlatých. Již první investice do císařovy přízně se vyplatily. Panství rodu Smiřických bylo jedním z nejvyspělejších a nejlépe organizovaných v Zemích koruny české.
Další části budoucího panství Valdštejn výhodně nakupoval. Panství Frýdlant a Liberec koupil za 150 tisíc s pomocí Karla z Lichtenštejna, který císaři napsal, že se sotva najde kupec, který by nabídl tolik. Účetní ve Vídni později prodeji vytýkali, že podhodnocení statků dosáhlo až 180 tisíc (tedy že statek koupil za 45 procent skutečné ceny).
Valdštejn se zapojil i do nakupování a prodeje šlechtických statků protestantů se zjevně spekulačním záměrem. Lukrativnost nákupů, si podle historika Antonína Kostlána dokázal zajistit i přesto, že z hlediska odhadní techniky byly tyto statky obecně oceněny správně. A nebyl to jen Karel z Lichtenštejna, který Valdštejnovi s nákupy pomáhal. Také úředníci, které Valdštejn znal, stanovovali částky nižší. Známosti mu rovněž pomáhaly v tom, aby na statek nebyla vypsána veřejná soutěž, kdy by se v licitaci mohla cena dostat příliš vysoko. Dokázal si též zajistit snížení hodnoty poukazováním na důsledek válečných škod na daném panství. „Jeho rukama prošla 62 statků a panství. Zisk z nákupu těchto konfiskátů a dalších spekulací s nimi se pohyboval kolem 3 až 4 milionů zlatých,“ píše o Valdštejnovi Kostlán.
V získávaní majetku si konfiskátoři pomáhali i nekalými praktikami. Finančnímu konsorciu, v němž byl i Valdštejn a jeho budoucí důležitý spolupracovník Jan de Witte, bylo pronajato české mincovnictví. Valdštejn a spol platili za statky málo hodnotnými mincemi, které měly nižší hodnotu než tehdy platná měna. Tím způsobili inflaci a finanční chaos, který musel v roce 1623 Ferdinand II. řešit tím, že vyhlásil státní krach.
Horoskop od Johannese Keplera.
Hodnota špatných mincí, kterým se říkalo „dlouhé mince“, byla snížena císařským patentem na 12,5 procenta původní hodnoty. Valdštejnovi císař uložil zaplatit jako pokutu 700 tisíc zlatých. Konsorcium, kterému Valdštejn dodával dobré mince, z nichž se vyráběly nové mince s menším obsahem stříbra, ale mělo zisk 9 milionů zlatých. Valdštejnův podíl na zisku tedy mohl hravě pokrýt tuto pokutu.
Po všech obchodech si Valdštejn nakonec nechal území na severovýchodě Čech. Jeho krajinný ráz zahrnoval různé typy krajin, od polí před lesy a hory a fungovala v něm nejdůležitější odvětví dané doby, bylo hospodářsky samostatné. „Zdá se téměř nepochybné, že při jeho budování na ně Valdštejn myslel jako na vhodné hospodářské zázemí svých vojenských oddílů,“ tvrdí Kostlán.
Aby se lépe orientoval v životě, nechal si sestavit od Johannese Keplera horoskop. Ten mu ho ale byl ochotný vyhotovit jen do roku 1634. Tedy na dobu deseti let. Že by Kepler věděl více než ostatní a Valdštejnovi v té době zbývalo méně než deset let života?
Sdílejte článek, než ho smažem