V oblasti soukromého styku mezi občany se chystají významné změny. Lidé budou mít větší volnost v tom, co si mezi sebou dohodnou, a více to budou respektovat i soudy. Měl by to zajistit nový občanský zákoník, jehož návrh dalo v červnu ministerstvo spravedlnosti k připomínkovému řízení. Orgány státní správy a další zainteresované instituce se k němu budou moci vyjádřit do konce srpna. Vláda by ho měla dostat ke schválení v prosinci 2008.
Půjde o jednu z největších změn v zákonech za poslední roky. Přestane platit více než čtyřicetkrát novelizovaný občanský zákoník z roku 1964, který původně nadřazoval zájmy socialistické společnosti nad zájmy a práva jednotlivce. I když po roce 1989 zákoník prošel výraznými změnami zejména v oblasti soukromého vlastnictví a smluvního práva, šlo o zásahy provizorní. Počítalo se s tím, že brzy tento právní předpis nahradí úplně nový a moderní zákon. Toto provizorium má ovšem skončit až teď.
Příprava nového kodexu občanského práva začala „naostro“ až po roce 2000 a celkem se na ní podílela více než stovka právníků. Nový zákoník (na rozdíl od současného) má být opravdu obecným předpisem soukromého práva. Zákoník se použije na veškerá soukromá práva osobní a majetkové povahy, a to v tom rozsahu, v jakém zvláštní předpisy neobsahují odchylnou úpravu (§ 9 odst. 2 OZ).
Oproti stávajícímu občanskému zákoníku se jeho obsah rozšíří zejména o následující oblasti, které jsou dosud upraveny ve zvláštních zákonech:
- manželské a rodinné právo (včetně registrovaného (resp. nyní: „zapsaného“) partnerství osob stejného pohlaví)
- spolky (v nynější terminolgii: „občanská sdružení“) a jiné neziskové právnické osoby (nadace, ústavy)
- pojistná smlouva
- odpovědnost za škodu způsobená vadou výrobku
- nájem a podnájem nebytových prostor
Občanský zákoník bude rovněž výrazně posílen „na úkor“ obchodního zákoníku. Nyní je situace taková, že občanský zákoník (§ 448 - 587) i obchodní zákoník (§ 261 - 408) obsahují paralelní obecné části závazkového práva, které upravují s většími či menšími odchylkami tytéž instituty (např. uzavírání smluv, zajištění závazků, splnění dluhu, odstoupení od smlouvy, náhradu škody, promlčení aj.). To se změní. Obecná úprava bude sjednocena v rámci občanského zákoníku. Totéž se stane i s většinou smluvních typů, které se dosud nacházely v obchodním zákoníku.
Nový kodex ideově vychází z návrhu občanského zákoníku bývalého Československa z r. 1937. Dalším stěžejním myšlenkovým zdrojem jsou evropské občanské kodexy. Nový občanský zákoník se stane největším zákonem co do počtu paragrafů. Bude jich mít 2 795. Přesto bude přehlednější než ten stávající s cca 600 paragrafy. Jednotlivé paragrafy a jejich odstavce budou mnohem stručnější a jasnější. Autoři se důsledně řídili pravidlem, že „jeden paragraf má zásadně obsahovat nanejvýš dva odstavce a že jeden odstavec paragrafu má v zásadě obsahovat nanejvýš dvě věty“.
Návrh OZ vychází z toho, že základním účelem soukromého práva je sloužit každodennímu životu lidí a usnadňovat jejich privátní styk. Soukromé právo nemá působit „jako nástroj řízení společnosti“, nýbrž má především garantovat svobodné utváření soukromého života, a ponechat tedy co nejširší prostor svobodné iniciativě jednotlivce. Důvodová zpráva k tomu říká:
Toto východisko kodexu se zřetelně projevuje již v jednom z úvodním ustanovení, § 2 odst. 1:
Důvodová zpráva zdůrazňuje, že toto ustanovení „lze chápat jako vyjádření účelu zákona a jako vodítko pro řešení složitých případů“. Praktický bude tento příkaz např. při posuzování platnosti smluv a jiných právních jednání, kdy by měla být více než doposud respektována vůle smluvních stran (jednající osoby).
Jasnější než dnes by mělo být i rozhodování soudů v soukromoprávních kauzách. Soudy by podle § 14 nového OZ měly v daných případech rozhodovat obdobně, jako byly rozhodnuty typově shodné právní případy v minulosti. Pokud soud rozhodne daný spor jinak, než jak byla podobná věc rozhodnuta již dříve, pak má dotčená strana sporu právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Soud tedy musí svůj odlišný verdikt pečlivě odůvodnit a měl by se přitom náležitě vypořádat i s právní argumentací, na níž bylo postaveno předešlé rozhodnutí v obdobné věci. Dává se tu za pravdu výroku slavného právního teoretika Eugena Ehrlicha: „posuzování týchž nebo podobných případů rozdílně není právo, nýbrž libovůle nebo rozmar“.
Jaké máte zkušenosti s rozhodováním soudů v soukromoprávních sporech? Podělte se o zkušenost.
Sdílejte článek, než ho smažem