Daně nejsou nikterak moderním vynálezem. Pravidelné veřejné dávky, jež odpovídají dnešní dani, vybíral athénský stát již počátkem pátého století před naším letopočtem. V roce 428 př. n. l. byla v Athénách zavedena pravidelná přímá daň ze jmění a byla progresivní: čím movitější občan, tím vyšší daňodváděl.
V počátku středověku, v době formování nových států a říší, bývali daní zatíženi často jen obyvatelé porobených území. Daň byla chápána jako vazalský příspěvek dobyvateli. Avšak vyvíjí se už také daňový systém založený na pravidelném placení daně. Daň se nejčastěji vyměřovala z nemovitého majetku nebo z odhadovaného výnosu tohoto majetku a kombinovala se s daní z hlavy.
V Čechách se cla a daně vybírají od 10. až 11. století. Dochované záznamy hovoří o daních pozemkových, vybíraných ovšem jen příležitostně. Daň se nazývala collecta generalis nebo berna a vybírala se při korunovaci krále nebo tehdy, když se vladaři narodila dcera. Karel IV. vybíral tuto berni při svatbě v domě královském. Zvláštní výběr daně pak zařídil v roce 1369 při připojení Dolní Lužice a v roce 1373, kdy ke království připojil Braniborsko. Jeho syn Václav IV. vybral berni jen jednou – při své korunovaci.
Živnostníci a řemeslníci bývali podrobováni jednorázové dani vybírané jako platba za licenci k provozování určité živnosti (např. ve Francii). Snahy o pravidelnější vybírání této daně, která se vymykala systému pozemkových daní, vedly ke stanovení daně z příjmu nebo daně z pronájmu nemovitosti, jež byly k provozování živnosti používané.
V roce 1813 byla v tehdejším Rakousku zavedena daň z výdělku a v roce 1849 daň z příjmu. Tyto přímé daně byly doplněny ještě daněmi nepřímými, dnes bychom řekli daněmi spotřebními: byly to daně potravní - z piva, z vína a moštu, z výroby a prodeje lihovin, z masa, z cukru - a daně „z věcí spotřebovatelných“, jež se týkaly hracích karet, kalendářů a periodických tiskopisů.
V poválečném Československu téměř sto let budovaný daňový a celní systém vzal zasvé záhy po převzetí vlády komunistickou stranou. V roce 1949 byly zrušeny všechny daňové úřady a výkon daňové správy byl přenesen na národní výbory. Postupně se zaváděly daně odpovídající centrálně plánovanému hospodaření, tzn. praktickému znemožnění soukromého podnikání, podpoře monopolu zahraničního i vnitřního obchodu, státní regulace cen a kolektivizace zemědělství. Vznikla živnostenská daň, zemědělská daň, daň z literární a umělecké činnosti, daň ze samostatné činnosti, daň z úroků z úsporných vkladů, daň z obratu, a spotřební daně.
Neblaze se do historie zapsaly mimořádné a majetkové dávky, které byly původně v roce 1946 zavedeny jako nástroj postihující obohacení, k němuž došlo za Protektorátu a těsně po osvobození, a jejichž výnos měl sloužit k nápravě měny znehodnocené za okupace. V roce 1947 byly rozšířeny jako zdroj k financování mimořádných příplatků vyplácených k zemědělským cenám jako náhrada škod utrpěných mimořádným suchem. V roce 1948 však komunisté rozsah a dopad těchto dávek výrazně rozšířili.
Daň ze mzdy byla naproti tomu koncipována poměrně jednoduše. Byla progresivní, vypočítávala se z hrubé mzdy a kromě ní se při určování příslušnosti poplatníka do daňového pásma přihlíželo k věku, rodinnému stavu a počtu dětí. Neexistovaly žádné odpočitatelné ani nezdanitelné položky. Nejnižší sazba činila zhruba 15 %, nejvyšší něco přes 30 procent a tyto daně zahrnovaly také všechna povinná pojištění (dnešní zdravotní a sociální). Ke srovnání s dnešní superhrubou mzdou by však bylo nutné ještě připočítat tehdejší odvody podniků z mezd, které činily 50 % z vyplacených hrubých mezd zaměstnancům.
Zajímavá byla úprava daně z obratu, která ve skutečnosti pouze reflektovala státní cenovou kontrolu (sazebník daně z obratu měl v roce 1989 celkem 1506 položek, z toho 428 bylo záporných, sazby daně se pohybovaly od + 88 % až do – 291 %).
Komunistické daně padly 1. ledna 1993, kdy vznikla dnešní daňová soustava. Plán zatím poslední velké změny připravil letos ministr financí Miroslav Kalousek.
Ať už bude daň vybírána v jakékoliv výši, bude o ní vždy platit, že jde o poplatek státu, jenž je nedobrovolný, vynutitelný, nenávratný, neekvivalentní (nelze za daň požadovat ekvivalentní plnění od státu), je neúčelový (poplatník nemůže ovlivnit, jaké výdaje budou daní hrazeny) a je vybírán většinou opakovaně a pravidelně.
Pamatujete si, kolik daní jste platili ze mzdy před rokem 1989? Podělte se o zkušenost.Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
