Exekutora nelze žalovat, jen si na něj stěžovat

Podat stížnost na exekutora není jen tak, protože jedná na základě soudního příkazu. Pokud ale někoho neprávem vystěhuje, nebo mu zabaví majetek, ačkoli nikomu nic nedluží, stížnost či žaloba je na místě. V tom se shodují hlavní čeští i zahraniční představitelé exekutorských komor.

Jen loni v Česku stížnost podalo téměř šest stovek lidí (596), což je o 79 více než rok předtím. V poměru k počtu nově nařízených exekucí (427 800 v roce 2007), kterých je čím dál více, si ale Češi stěžují čím dál méně, vyplývá ze statistik Exekutorské komory České republiky. Konkrétně v loňském roce bylo stížností napadeno pouze 0,02 % exekucí.

Z 596 stížností, které lidé loni podali na postup soudního exekutora, jich letos k došetření podle mluvčího Exekutorské komory ČR Pavla Kočiše zbývá 68. Stížnost na exekutora se podává buď přímo Exekutorské komoře ČR, nebo na ministerstvo spravedlnosti či okresní soud. Ty stížnost přezkoumají, a když usoudí, že by mohla být oprávněná, podají na exekutora kárnou žalobu. Počty těchto žalob se pohybují v desítkách, například vloni jich bylo podáno 24 a o rok dříve 22.

Zmýlit se může i exekutor se soudním příkazem, a to v jakékoli zemi, konstatoval Leo Néten, viceprezident Mezinárodní unie soudních exekutorů před začátkem frankofonního ekonomického fóra v Praze. Vystěhování rodiny, která nemá vůbec žádné dluhy, z domu namísto sousedů zadlužených až po uši, je prý výjimečné, ale i to už se někdy stalo. „Stačilo třeba, aby zaměstnanec exekutorské kanceláře udělal chybu s číslem domu v protokolu, který měl jít na katastr, a místo bytu A napsal B, a ani soudní exekutor si toho při podpisu nevšiml,“ podotkl Leo Néten.

Takovýto případ se záměnou čísla domu navíc podle Nétena znamená, že soudní exekutor udělal hned dvojí chybu. Nejenže nezaznamenal byt A, takže ten mohl být potencionálně ještě prodán, ale navíc ještě obstavil byt B, který neměl být zabaven vůbec. Tím vznikla exekutorovi přímá odpovědnost. Minimálně třetí osoba, tedy ta nesprávně vystěhovaná, by mohla takového exekutora zažalovat i za několik skutků. Jednak kvůli tomu, jaké věci tam zabavil a pak i proto, že tam vůbec přišel. „Žaloba na exekutora se v takové situaci může týkat náhrady škody nejen hmotné, ale také nehmotné. Určitým způsobem je totiž poškodil i nehmotně, protože všichni sousedi viděli, že k nim přišel soudní exekutor,“ říká Néten.

Kvůli podobným případům je podle Nétena nutné, aby každý exekutor nezávisle na tom, v jaké zemi působí, měl odpovídající profesní pojištění odpovědnosti. „Zabavení nesprávných věcí je vždycky chyba exekutora, i když za to třeba vůbec nemůže. Je to jeho odpovědnost, aby šel tam, kam má jít,“ upozorňuje Leo Néten.

Rychlost exekuce i vyřízení případné stížnosti závisí podle Nétena na zemi, kde exekutor působí. Třeba Belgie, Nizozemsko či Francie mají systém ještě z Napoleonova zákoníku. Tam je proces bezproblémový a většinou maximálně rychlý. Pokud se postupuje dále na jih do zemí, jako je Itálie, Španělsko, Portugalsko, jsou exekuce pomalejší. „Jejich systém není tak účinný. Pravidla jsou tam sice dobře nastavená, ale praxe už je jiná,“ poukazuje Néten a dále pokračuje: „I v rámci naší Mezinárodní exekutorské unie můžeme často konstatovat, že země jako Rakousko či Německo, které mají takzvané technokratické právo, mají systémy, které vlastně dobře nefungují. Exekutoři tam jsou zaměstnanci veřejné správy, nebo řekněme zaměstnanci státu. Proto často všechna rozhodnutí a úkony uvádějí do praxe velice pomalu.“

„Pravidla mohou být dobrá, ale v praxi to pak třeba nefunguje. Pro ilustraci třeba ve zmiňované Itálii. Když tam máte rozsudek, tak musíte nejprve najít soudního exekutora, který zajistí výkon rozsudku. Ten pak musí na každou další etapu žádat soud o další rozhodnutí. To je případ i České republiky. Celý výkon pak trvá déle než by měl,“ poznamenal Netén.

Mezinárodní unie soudních exekutorů se podle svého prezidenta Jaquese Isnarda nezabývá odlišnostmi exekutorských systému v jednotlivých zemích Evropské unie. „Jde nám o to, sledovat, zda postupy probíhají v souladu s určitými zásadami. Aby výkon činnosti soudního exekutora probíhal stejným způsobem a na základě stejných pravidel v celé Evropské unii,“ dodává na závěr Jaques Isnard, prezident Mezinárodní unie exekutorů.

Považujete za správné, že exekutor může zabavit i věci třetí osoby? Podělte se o názor.

Sdílejte článek, než ho smažem