Byl to největší technický projekt v dosavadní historii Spojených států. Severní pacifická železniční trať měla začít v Duluthu u Hořejšího jezera v Minnesotě a vést přes území dnešních států Minnesota, Severní Dakota, Montana, Idaho, Washington a Oregon až k Pacifiku. V cestě jí stály tři a půl tisíce kilometrů neprobádaného území, včetně tři tisíce metrů vysokého horského pásma Kordiller.
Koncesi ke stavbě železnice udělil společnosti Severní pacifická prezident Abraham Lincoln 2. července 1864. Následujících šest let se však kvůli nedostatku peněz na stavbě nehnulo ani kolo. Projekt připadal investorům natolik komplikovaný, že se do něj nikomu nechtělo vložit dost peněz, aby stavební práce vůbec mohly začít.
Spojení západní a východní části transkontinentální Union Pacific 10. května 1869 v Utahu. Událost, která inspirovala Jaye Cookea k investici do Severní pacifické železniční společnosti.
Nad akcionáři firmy visel jako Damoklův meč 4. červen 1877, do kdy museli podle koncese uvést trať do provozu. Zoufalý prezident společnosti John Gregory Smith se proto v roce 1869 obrátil na Jaye Cookea, prezidenta banky Jay Cooke & Co. a výměnou za financování mu nabídl v Severní pacifické i majetkový podíl.
A pan Cooke získal stejně jako během občanské války, kdy zbohatnul na prodeji vládních dluhopisů, dojem, že se v neštěstí druhých na něj usmálo štěstí.
Byla to doba, která přála lidem s velkou představivostí. Ještě v době Cookeova narození v roce 1821 nesahal životní či obchodní obzor většiny lidí dále než 300 kilometrů od jejich domu. Jenže pak přišly železnice, které srazily časovou náročnost cestování na desetinu při dvacetinásobné úspoře nákladů. Výsledkem byl ohromný nárůst osobní i nákladní dopravy.
Během několika let se nejen díky železnici izolované trhy spojily v jeden obří trh a svět se úžasným způsobem zmenšil. Vlaky, parolodě a telegraf způsobily, že cenu pšenice na komoditní burze v Chicagu ovlivňovala velikost sklizně na Ukrajině a naopak spekulace amerických makléřů začaly hýbat s cenou pšenice v Rusku.
A nejen to. Větší trhy mohly pohltit více výrobků a služeb. To vedlo k industrializaci, tedy zavedení masové výroby, úsporám z rozsahu a celosvětovému poklesu cen, v důsledku čehož začala po staletích stagnace růst životní úroveň obyvatelstva.
Nikde se nerozvíjel průmysl tak rychle jako v USA. Během dosavadních osmačtyřiceti let Cookeova života předehnaly USA v průmyslové výrobě Itálii, německé státy, Rakousko-Uhersko, Rusko a Francii a nyní se dotahovaly na Velkou Británii, nejprůmyslovější stát světa. Vysoká úroveň amerických mezd vedla k masové migraci z Evropy. V rozmezí let 1821 a 1869 se díky tomu počet Američanů téměř zdvojnásobil.
Nejdynamičtější složkou pokroku byly železnice. Mezi roky 1829 a 1860 vzrostla délka americké železniční sítě z 0 na 49 000 kilometrů. Pak vypukla občanská válka, do rozvoje železniční sítě nalila peníze americká vláda a v USA vypukl železniční boom.
Emise železničních akcií a dluhopisů se staly nejdynamičtější složkou kapitálového trhu. A daly se na nich vydělat obrovské peníze.
Jay Cooke, který Spojeným státům financoval občanskou válku, byl velmi zámožným bankéřem, který si v Ogontzi v Pennsylvánii postavil sídlo o 52 místnostech. Americkým snem roku 1869 bylo „být bohatým jako Cooke“. Přesto nebyl nejbohatším mužem USA.
Více peněz měl „komodor“ Cornelius Vanderbilt, provozující železniční a lodní dopravu v New Yorku a okolí. Jeho majetek se odhadoval na 100 milionů dolarů.
Jay Cooke se nemohl zbavit dojmu, že kdyby se v roce 1861 místo upisování válečných dluhopisů věnoval stejně jako předtím železnicím, mohl být na Vanderbiltově místě on.
Navíc si už jednou nechal ujet vlak. V roce 1867 za ním přišli s žádostí o financování lidé z transkontinentální Union Pacific. Konzervativní Cooke projektu nevěřil a odmítl je. Železnici nakonec financoval Crédit Mobilier of America. Když se v roce 1869 podařilo trať zprovoznit, cena akcií i dluhopisů Union Pacific vzlétly.
V roce 1869 v Egyptě byl s nečekaně velkým úspěchem uveden do provozu anglo-francouzský Suezský průplav. Cooke pochopil, že technicky ani finančně už není nemožné vůbec nic.
Akcie Severní pacifické železniční společnosti podepsaná Jayem Cookem.
U Severní pacifické viděl Cooke dál než jeho současníci. Počáteční bod trati, minnesotský Duluth ležel u Hořejšího jezera u kanadsko-amerických hranic, které bylo přes soustavu velkých kanadských jezer a řeku sv. Vavřince splavné až k Atlantiku. Cestou k moři ležela většina kanadského a velká část amerického průmyslu, velká kanadská města Montreal, Quebec, Toronto a také druhé největší americké město Chicago.
Cooke si představoval Severní pacifickou jako spojnici amerického a kanadského průmyslu s nově otevřenými trhy Číny a Japonska, právě kolonizovanou dálněvýchodní částí carského Ruska, rychle se rozvíjející Austrálií a také nadějnými trhy Latinské Ameriky. Věřil, že se do Duluthu podaří přesměrovat evropské lodi, které si ušetří cestu okolo nebezpečného jihoamerického mysu Horn na cestě do Asie. Duluth se stane novým Chicagem a tichomořský železniční terminál novou Kalifornií.
Spolu s koncesí přidělila americká vláda společnosti bezplatně i 190 000 km2 neosídlené půdy podél trati. Pokud by se na tuto půdu (přesahující velikostí původní Československo) povedlo přilákat osadníky, vytvořil by se tím pro železnici dostatečně velký trh.
A kdyby nic jiného, budování transkontinentální železnice bylo ve vládním zájmu. Americká vláda poskytla Union Pacific štědré dotace. Cooke nepochyboval, že stejně se bude chovat i k Severní pacifické.
Projekt, který jiným investorům připadal riskantní, se Cookeovi v roce 1869 jevil jako poměrně bezpečný. Největší americký technický projekt financovaný největší americkou bankou – to znělo více než skvěle. Co by se asi tak mohlo stát? A tak Cooke řekl prezidentovi Severní pacifické „ano“ a Jay Cooke & Co. se stala výhradním „fiskálním agentem“ transkontinentální železnice.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
