Čím byla Hetty Greenová na Wall Streetu známější, tím více se na veřejnost dostávaly výstřelky z jejího soukromí. Jednou například doma zjistila, že jí v kočáru upadla z dopisu dvoucentová známka. Probudila syna Neda i dceru Sylvii a ve světle pochodní hledali známku celou noc. Za tu dobu jí portfolio vyneslo zhruba 900 dolarů, což v té době odpovídalo ročnímu platu kvalifikovaného dělníka.
Při jiné příležitosti se Hetty objevila v bance John J. Cisco & syn s dluhopisy v hodnotě 200 tisíc dolarů, schovanými pod spodničkou. Pokladník se jí zdvořile zeptal, jak přijela.
“Vlakem a z Central Station koňskou tramvají,” odvětila nevrle Hetty.
Překvapený bankéř poznamenal, že cestovat městskou dopravou s tolika penězi je riskantní a příště by měla raději jet fiakrem.
„Fiakr?” odpověděla opovržlivě Hetty, “vy možná máte tolik peněz, abyste si mohl dovolit cestovat po New Yorku fiakrem. Já ale ne!”
Hetty smlouvala při jakémkoliv nákupu, byla postrachem prodejců, a aby dostala slevu, byla schopna čehokoliv. Jednou, když kupovala jakýsi lék, zjistila, že v ceně je i pět centů za láhev. Neváhala a do krámu se vrátila s vlastní lahví.
Henriettiny děti netrpěly přehnanou péčí – ba naopak, Hetty v nich viděla zátěž vlastního cash-flow. Odmítala jim kupovat nové oblečení. Sylvie chodila v matčiných šatech, upravených na dívčí velikost, Nedovi je Hetty šila sama. Místo do školy poslala Sylvii do kláštera. Vzdělání tam bylo zdarma a řádové sestry naučily Sylvii šetrnosti.
Nedovi připravila matčina spořivost spoustu trapných chvil. Při jedné z nich mu listonoš přinesl dopis. “Ten je od maminky!” řekl Ned, aniž by si prohlédl zpáteční adresu. Když se ho pošťák zeptal, jak to poznal, ukázal Ned na použitou, podruhé nalepenou známku.
Ve čtrnácti letech si Ned zlomil nohu. Hetty, která v mládí absolvovala ošetřovatelský kurs a od té doby lékaře neuznávala, mu ji nejprve ošetřovala sama. Když se však rána zanítila, navštívili nemocnici. Lékař je považoval za sociální případ a dopředu upozornil, kolik bude ošetření stát. Hetty se urazila, lékaři se vysmála a syna bez ošetření odtáhla domů. Zánět se změnil ve sněť a lékaři museli Nedovi nohu amputovat. Účet v nemocnici nakonec zaplatil Henriettin manžel.
O dva roky později se opět zhroutil trh. Na počátku všeho stála Evropa, kde poklesly zlaté zásoby. Protože v té době bylo množství peněz přímo úměrné objemu zlata, méně zlata znamenalo méně peněz. Aby mohly emitovat peníze, zakoupily evropské centrální banky zlato v USA. Tím se však problém přesunul do Ameriky. Americké banky omezily úvěrování a vypověděly krátkodobé úvěry. Krátkodobé úrokové sazby vyletěly vzhůru a spirála katastrof se roztočila.
V epicentru výbuchu stála makléřská firma Grant & Ward. Grant v názvu byl Ulysses S. Grant jr., syn slavného generála a osmnáctého amerického prezidenta. Grantovi investovali do firmy 200 000 dolarů, téměř všechny celoživotní úspory. Jejich morálně poněkud flexibilní společník Ferdinand Ward složil stejnou sumu v cenných papírech, jejichž skutečná tržní hodnota byla nižší. Díky Grantovu jménu získal Ward peníze k investicím od prezidentových známých a především úvěry od Marine Bank, jejíž šéf získal z rozhovoru s generálem Grantem mylný dojem, že Grant & Ward má protekční přístup k vládním zakázkám.
Se získanými prostředky Ward neúspěšně spekuloval na burze. Aby zakryl ztráty, falšoval účetnictví, vyráběl umělé zisky a nově získanými prostředky látal staré díry. Když však banky přestaly půjčovat, přerostly Wardovi problémy přes hlavu. Podařilo se mu ještě přemluvit generála Granta, aby si na vlastní jméno půjčil od Williama H. Vanderbilta 150 tisíc dolarů, ale pak zmizel i s penězi. 6. května 1884 se Grant & Ward zhroutila a Marine Bank s ní.
Šéf Marine Bank byl zatčen, Warda dopadli při pokusu o útěk ze země a odsoudili za podvody na deset let. Grantovi přišli o všechno. V červnu 1884 zbývalo bývalému prezidentovi jen 200 dolarů. Aby zabezpečil rodinu, uvolil se po dlouhých letech odmítání napsat válečné paměti. Když začal psát, zjistil, že má rakovinu. Zběsilý závod s časem však generál vyhrál - zemřel tři dny po odevzdání rukopisu.
Osobní paměti Ullysea S. Granta se staly bestsellerem. Během krátké doby vyšlo 300 tisíc výtisků, které prezidentově rodině přinesly půl milionu dolarů. Kniha měla i literární úspěch – dodnes ji v USA považují za nejlepší dílo válečné memoárové literatury.
Týden po pádu Grant & Ward utekl do Kanady se čtyřmi miliony dolarů šestadvacetiletý prezident Druhé národní banky a akciový trh se zhroutil. Kvůli problémům s likviditou pozastavila část finančních ústavů platby. Mezi nimi i Henriettina banka John J. Cisco & syn, v jejímž trezoru měla Hetty cenné papíry za 25 milionů dolarů a půl milionu dolarů uložených na účtě.
Hetty bleskurychle otevřela účet v Chemical Bank – bance proslulé svou bezpečností natolik, že si mohla dovolit nenabízet střadatelům úrok z jejich vkladů. Hned nato poslala příkaz bance John J. Cisco & syn, aby všechny peníze odeslala do Chemical Bank. Banka jí místo peněz poslala dopis, v němž ji informovala, že její manžel dluží bance sedm set tisíc dolarů. Úvěr byl zaručen akciemi, jejichž hodnota nepostačuje na úvěrové krytí, a tak banka Hetty žádá, aby vyrovnala rozdíl.
Rozčilená Hetty odepsala, že s manželovými dluhy nemá nic společného, a ať banka rychle převede peníze.
Na základě druhého Henriettina dopisu vyhlásila banka úpadek a Hetty očekával konkursní správce. Ten jí nejen prozradil, že její manžel spekuloval podstatně hůře než ona, ale že si také bral jejím jménem úvěry a je největším dlužníkem finančního ústavu. A zopakoval, že peníze ve vkladech jsou součástí konkursní podstaty, a cenné papíry z trezoru neuvolní, dokud Hetty dluhy za manžela neuhradí. Hetty se rozplakala, že s manželovými dluhy nemá nic společného. Když správce nereagoval, začala řvát vzteky. Jednali pět hodin, dokud se banka nezavřela.
Příští den ráno se Hetty dostavila znovu a scéna pokračovala. On ji zdvořile vyzval k úhradě dluhů, ona plakala, křičela a válela se po zemi, že za manžela nic platit nebude.
Takto to šlo čtrnáct dní. Patnáctý den Hetty kapitulovala a podepsala správci šek na 422 143,22 dolarů, čímž vyrovnala manželovy dluhy. Na oplátku jí správce vydal všechny její cenné papíry. Bylo jich tolik, že se téměř nevešly do čekajícího fiakru. Hetty se k nim přimáčkla a pak své miláčky doprovodila do bezpečí v Chemical Bank.
V té době už bylo po krizi. New York Clearing House, organizace vypořádávající mezibankovní platby, dodal bankovnímu systému nezbytnou hotovost a většinu bank se podařilo zachránit. Pro Grant & Ward, Marine Bank, John J. Cisco & syn a 10 tisíc dalších podniků však už záchrany nebylo. A krach zažilo i Hettino manželství.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
17. 1. 2008 14:51, LL
Ale já tě nehaním, ani je nechválím. Tvrdím to, že každý ke štěstí potřebuje něco jiného a ani ze společenského hlediska mi jednání "strýčků Skrblíků" nepřipadá smutné. Ve většině případů své poklady nezakopou do země, ale zdědí je někdo, kdo pravděpodobně má k penězům standardní vztah. PS: Proti něčemu odchlupenému se škvírkou taky nic nemám :-)
V diskuzi je celkem (6 komentářů) příspěvků.