Lidský faktor

Metody omezení rizika u portfolio manažera

Každá investiční společnost musí pečlivě zvažovat míru samostatnosti, kterou poskytne portfolio manažerovi ke správě aktiv fondu. Ačkoli se portfolio manažer upřímně snaží překonat benchmark, v důsledku jeho nesprávných rozhodnutí může dojít k pravému opaku. Proto je třeba stanovit kontrolní mechanismy, které takové riziko limitují. V praxi se uplatňují zejména následující postupy:

1. Cílený výběr portfolio manažera

Základními požadavky na portfolio manažera jsou:

• odpovídající vzdělání
• dostatek zkušeností v oboru
• stabilní výnosnost jím spravovaných aktiv v předcházejícím období
• vhodný psychologický profil (absence impulzivního jednání pod vlivem emocí apod.)

Tento krok je základní cestou k omezení rizika.

2. Přímá kontrola investičním výborem

Investiční výbor je kontrolní orgán společnosti, který mimo jiné zajišťuje následující činnosti:

• ve spolupráci, resp. na návrh portfolio manažerů vytváří a projednává investiční strategie fondů a jejich změny
• průběžně kontroluje a hodnotí dosažené výsledky, dodržování investičních strategií a limitů portfolio manažerem
• projednává návrhy investic nad rámec limitů
• navrhuje a projednává nové možnosti investic a způsobů omezení rizik

3. Investiční postupy jako závazná metodika

Při rozhodování o nákupu, resp. prodeji aktiv ve fondu využívá portfolio manažer odborných metodických postupů, jako je např. fundamentální analýza, technická analýza, kvantitativní analýza, analýza obchodů institucionálních a informovaných osob, analýza makroekonomických ukazatelů, analýza sentimentu trhu apod., které jsou stanoveny také investiční strategií.

4. Limity portfolia

Součástí investiční strategie každého fondu musí být přesné limity na jednotlivá aktiva a ta jsou pro portfolio manažera závazná. Limity vycházejí ze statutu, obvykle výrazně přesahují rámec zákonných předpisů, a uplatňuje se jich celá řada. Čím více jich je stanoveno, tím vyšší omezení rizika ze selhání portfolio manažera znamenají.

• Limity na základní aktiva stanoví maximální možnou odchylku podílu akcií, dluhopisů a peněžních prostředků ve vztahu k benchmarku.
• Limity na oborovou strukturu představují dominantní normu u oborově zaměřených fondů, ale mohou být použity také u jiných akciových fondů. Vývoj v jednotlivých akciových oborech se výrazně liší a odchylka oborové struktury fondu od benchmarku může zapříčinit velkou odchylku ve výnosnosti, samozřejmě oběma směry.
• Limity na jednotlivé tituly v portfoliu snižují 10% limit v NAV stanovený zákonem a jejich cílem je rozšíření diverzifikace. Mimo tyto limity je možno povolit nákup pouze vybraných titulů, které jsou obvykle obsaženy v některém z akciových indexů.
• Limity na regiony a měny spočívají ve stanovení maximálních odchylek od středních hodnot podílů aktiv, stanovených pro jednotlivé regiony (ČR, USA, EU, apod.), resp. měny.
• Odchylka hedgingu určuje, v jaké míře a při jaké odchylce od stanovené hodnoty se budou zajišťovat investice v cizích měnách proti měnovému riziku.
• Limit na volatilitu, čili kolísavost kurzu, povoluje velikost směrodatné odchylky u denních a týdenních změn hodnoty majetku na jeden podílový list (NAV/PL). Volatilita NAV/PL závisí na volatilitě aktiv ve fondu, přičemž největší vliv má její akciová část. Limit na volatilitu je vhodné definovat v poměru k volatilitě benchmarku (např. o 1/5 vyšší apod.).
• Limit na obrátku aktiv ve fondu je stanoven jako maximální procentuální objem obchodů za rok vzhledem k hodnotě majetku za určité časové období (zpravidla 1 rok). Důvodem tohoto limitu je omezení provozních nákladů, které rostou s poplatky za jednotlivé obchody a v konečném důsledku snižují majetek ve fondu.
• Limit na kreditní riziko dluhopisů zamezuje pořizování nadměrně rizikových titulů do portfolia. Obvykle je stanoven určitým stupněm rizika podle některé ratingové agentury (Např. stupeň BBB podle Standard & Poors). V případě českých podnikových dluhopisů, které většinou rating nemají, lze např. stanovit výčtem emitenty, jejichž dluhopisy lze do portfolia zařadit.
• Limit na likvidní riziko zajišťuje, aby se portfoliu nevyskytly nelikvidní tituly, které by v případě potřeby nebylo možno prodat nebo jen za špatné ceny. Konkrétně u akcií to znamená, že titul může být nakoupen jedině za předpokladu, že jeho průměrný denní objem obchodů na organizovaném trhu překračuje buď absolutní stanovenou hodnotu, nebo násobek objemu v portfoliu fondu. Dluhopisy se obchodují převážně formou přímých obchodů a jejich denní objem není zveřejňován, proto je možno povolit nákup dluhopisu s podmínkou, že objem emise překročí stanovenou hodnotu, nebo ho kótuje (zajišťuje obchody) minimálně stanovený počet obchodníků.
• Limity na protistrany se týkají depozit, obchodů s měnami a jinými instrumenty, které nejsou obchodovány na veřejném trhu. Slouží k omezení rizika nesolventnosti protistrany a obvykle je stanovena výčtem obchodníků (peněžních ústavů), s nimiž lze uzavírat obchody

5. Osobní limity portfolio manažerů

Každý portfolio manažer (resp. jeho nadřízený) mívá stanoven maximální denní objem obchodů pro jednotlivá aktiva ve fondu. Těmito aktivy se rozumějí:

• depozita a pokladniční poukázky
• spotové a termínované obchody s měnami
• dluhopisy různých kreditních a likvidních rizik
• akcie
• indexové certifikáty a strukturované produkty
• finanční deriváty (FRA, IRS, opce)

6. Nezávislá kontrola pokynů k obchodům

Pokyny k obchodům kontroluje další osoba, která sleduje dodržování výše uvedených limitů.

 

Sdílejte článek, než ho smažem