V Chánově dává radiátor teplo i vodu

V ghettu, které je pozůstatkem pokusu minulého režimu o kolektivizaci Romů, jen málokdo z několika set obyvatel platí nájemné. Dluhy za ně a za další služby dávno překročily hranici sta milionů korun. Politici ve vedení města proto rozhodli, že kdo neplatí, nebude mít doma teplou vodu.

"Kvůli rostoucím dluhům na nájemném a službách s ním spojených jsme už v roce 1995 zastavili dodávky teplé užitkové vody, zachovali jen dodávky tepelné energie pro vytápění domů," popisuje situaci Jiří Macan, mluvčí První mostecké, která Chánov vytápí. Jenže s nájemníky toto opatření nehnulo. Kombinace studené vody z kohoutků a teplých radiátorů místním obyvatelům stačila. O teplou vodu totiž nepřišli.

Technici dodavatelské firmy brzy zjistili, že voda z ústředního topení mizí. "Zdejší obyvatelé začali neoprávněně odebírat teplou vodu z radiátorů, čímž způsobovali velké ztráty. Voda se musela do topného okruhu pořád doplňovat," vypráví Macan. Obyvatelům sídliště stačilo rozpojit potrubí a přimontovat k němu ještě jednu trubku s kohoutkem a o koupání bylo postaráno. Na problém, že voda z radiátoru není právě nejčistší a zapáchá, se našel brzy recept. Napustit si vanu a chvíli počkat, aby se usazený kal mohl odpustit. Zápach zase přerazí koupelová pěna.

Po několika letech, kdy si město a dodavatelská firma nevěděly s těmito praktikami rady, se odhodlaly k rafinovanému tahu. Po poradě s hygieniky se od července 2002 začalo do vody v systému ústředního topení přidávat zdravotně nezávadné barvivo. Jenže ani to nezabralo. "Přesto, že kdo se takovou vodou umyje, se obarví, voda stále mizí," krčí dnes rameny Macan.

Chánov má zcela svébytný systém vytápění. Ústřední topení tu teplou vodou zásobuje zdejší kotelna. Její přebudování ze spalovny hnědého uhlí na kotelnu s fluidními kotly stálo přes třicet milionů korun. Přestat s vytápěním domů, kde žijí desítky malých dětí, firma nemůže. Nedovolili by jí to hygienici, ani stavební experti.