Marcus Crassus, největší spekulant antiky: blázen, co kupuje domy v plamenech

Činžovní dům hoří. Je celkem jedno, z čeho požár vznikl - jestli ho způsobilo nějaké neopatrné dítě, opilec, žárlivý manžel, namíchnutý nájemník, zloděj, aby zakryl stopy zločinu, anebo se prostě něco vznítilo samo. Důležité je, že insula hoří. Neexistují žádní organizovaní hasiči (ty zavede až císař Augustus podle egyptského vzoru), takže jakékoliv hašení je zmatené a chaotické. Těm několika odvážným, kteří se pokouší oheň hasit, se pletou do cesty čumilové a v panice prchající nájemníci. Několika z nich už oheň odřízl cestu ven, a tak volají o pomoc, která však nepřijde.

Na ulici křičí matky, které nemohou najít své děti, a děti, které hledají matky. Někdy jim bohové přejí a navzájem se najdou. Někdy ovšem ne a Cháron, převážející zesnulé do říše Mrtvých, bude mít ten den napilno.
Po ulici pobíhá majitel domu, kterému oheň ničí majetek. Někdy se pokouší zorganizovat hašení, jindy propadne panice a volá o pomoc, někdy jen tak pláče, modlí se k bohům a snaží se smířit s faktem, že se stal chudákem. Dům není pojištěn, prostě proto, že žádné pojištění neexistuje.

Zatímco většina římských obyvatel bydlela v insulách, bohatí Římané obývali velké luxusní domy, zvané "domus" (z tohoto slova vzniklo české slovo "dům"). Na snímku průřez jedním z nich - jedničkou je označeno atrium, dvojkou zahrada a trojkou ložnice. Můžete také vidět kuchyň a jídelnu.

Do toho se pletou obchodníci, stěhující zboží z přízemních krámků na ulici do bezpečí. V ten den je však bezpečí velmi relativní pojem. V lepším případě jim zboží na ulici někdo ukradne. V tom horším jejich výrobky jenom zvýší pouliční zmatek, zatarasí cestu prchajícím a pak shoří, někdy i s majitelem.
Plameny totiž nezůstanou jen u jednoho domu. Insula hned naproti, oddělená od té hořící jen pár kroků širokou ulicí, vzplane za pár chvil. Totéž však hrozí domu nalevo i napravo a pak i tomu vzadu. Lidem to rychle dojde a zmatek, strach a panika začne růst geometrickou řadou. Bohové, za chvilku bude v plamenech celá čtvrť!

Crassus kupuje hořící domy. Zbláznil se?

Někdy v tu dobu se na scéně objeví nosítka a v nich Marcus Licinius Crassus. Poptá se mezi lidmi a vyhledá majitele hořícího domu. Prohodí k němu pár utěšujících slov, zanadává na nepřízeň bohů (Crassus je vynikajícím řečníkem) a pak mu ze solidarity nabídne, že od něj dům za pár zlaťáků odkoupí. Samozřejmě, že nezaplatí plnou tržní cenu domu, ale jen zlomek původní hodnoty. I tak bude mít nešťastník v ruce aspoň něco, ne jenom spáleniště. Možná, že se majitel nevěřícně zeptá, zda chce Crassus skutečně koupit dům v plamenech, a pak si s ním plácne.

Možná, že zkusí vyjednávat a nabídnutou cenu zvýšit. V takovém případě se však vystavuje nebezpečí, že se prodejní cena ještě sníží. Protože majitel je v časové tísni a musí prodat rychle (oheň sráží cenu dolů), kdežto Crassus má času habaděj a všechny výhody na své straně.
Nakonec se dohodnou a podepíšou rychle připravené smlouvy. Bývalý majitel buď sebere Crassem vystavený dlužný úpis anebo peníze v hotovosti a odejde, blahořeče bohům za náhle projevenou milost.

Crassus vyhledá majitele insuly odnaproti a celý cyklus se opakuje, jen cena se mění v závislosti na postupu požáru. I tento majitel prodá, a tak Crassus vyhledá majitele činžovních domů po levé i pravé straně a tak to jde dál a dál, dokud jsou lidé ochotni prodávat.

Za chvíli má Crassus skoupenou celou čtvrť. Zdá se, že majitelé prodali výhodně. Zbavili se něčeho, co zoufale chtěli prodat a jenom hlupák od nich mohl koupit. Přinejmenším mají v rukou peníze, kdežto bláznivý Crassus jenom požár. Je zcela jasné, kdo na transakci prodělal. V tu chvíli přijde čas na Crassův trik.

Obchodník nebo hasič? Především bohatý muž.

Protože Marcus Licinius nemá jenom požár. V okamžiku, kdy jsou nákupy ukončeny, změní se Crassus obchodník na Crassa hasiče. Samozřejmě, že se nepokouší hasit sám, na tuhle práci má své otroky. Více než půl tisíce vybraných, zkušených a dobře vycvičených architektů, stavitelů, zedníků a bývalých vojáků. Postupují organizovaně, cílevědomě a s praxí a za pár hodin je po všem.

Bývalí majitelé mají peníze. Crassus má několik domů, kterých se plameny nedotkly. Několik domů, které se podařilo zachránit, ale bude je třeba renovovat. Několik trosek, které bude třeba strhnout - a pak řadu prvotřídních stavebních pozemků. Teprve poté se bývalí majitelé proberou z šoku a ochromení, s hrůzou za jak nízkou cenu domy Crassovi prodali. Každý z nich se potom bude ptát, co to Marcus Licinius vlastně provedl?

Úspěšnému obchodu předcházela přesná analýza situace

Především byl skutečným "speculatorem" (tedy pozorovatelem). Všiml si, že domy v Římě jsou náchylné k požáru. Rozpoznal, že v Římě hoří často. Dokonce tak často, že by se na potlačování požáru vyplatilo najmout podobný sbor, který svou službu konal v egyptské Alexandrii. V Egyptě financoval požární sbor panovník. V Římě se však městské správě jeho financování zdálo nákladné, takže žádný nezřídila, a nikdo nebyl takový dobrodinec, aby z lásky k lidem riskoval život zadarmo.

Crassus také rozpoznal, že nemovitosti jsou skutečně "nemovité", tedy že se s nimi nedá hnout. Nemůžete je sbalit a utéct jako zlato, peníze či dlužní směnku. Jakmile je jednou postavíte, v dobrém či zlém zůstávají na svém místě až do úplného konce. Jejich cena je přitom přímo závislá na tom, co se v okolí děje. Čím hůře okolí vypadá, tím nižší cena nemovitosti. Ale platí to i naopak.

Další problém nemovitostí je, že pro ně neexistuje žádný organizovaný trh. Jídlo, hrnce anebo nádobí prodáte či koupíte na tržišti. Když chcete peníze, zajdete do banky nebo k penězoměncům. Když však chcete koupit dům, musíte najít prodejce, a když ho chcete prodat, musíte najít kupce. Taková věc je však časově náročná. Pokud chcete prodat či koupit rychle, můžete se dostat do problémů.
Crassus si také všiml, že při požáru jsou lidé náchylní k panice. Panikařící lidé přeceňují hrozící riziko, ztrácí sebeovládání a dělají chyby. Na chybách je možno vydělat. Tedy i na panice.

Do lidské psychiky přitom Crassus pronikl více, než se jeho současníkům zdálo. Uvědomil si, jak velkou roli hraje ve vyjednávání čas či časová tíseň a jak je na ní možno vydělat anebo prodělat. Dokázal se vcítit do pocitů druhých - a toto vcítění chladnokrevně využít ve svůj prospěch.
Všimnout si všech těchto věcí odděleně bylo bezesporu jednoduché. Jenom slepec by neviděl, že v Římě hoří a kromě dobrovolníků není nikdo, kdo by oheň hasil. Každý věděl, že se s nemovitostí nedá hnout, je těžké ji prodat a že se panikařící lidé chovají jak blázni.

Jen Marcus Licinius Crassus však dokázal dát tato pozorování dohromady, vytvořit z nich celek a na tomto celku vydělat.

Pokračování příště...

Měl podle vás Crassus výjimečný talent a "čuch" na podnikatelské příležitosti? Nebo měl prostě štěstí? Zažili jste požár svého bydlení?