Bitva o českou korunu: jak se živit na kurzu koruny

Je květen 1997. Jste měnovým dealerem v některé z amerických bank, jako je třeba Citibank, J. P. Morgan či Goldman Sachs, nebo v německé Deutsche Bank v některém z mrakodrapů v New Yorku, Londýně či Frankfurtu. Jste člověk úspěšný a na vzestupu, takže vyděláváte mraky peněz, o kterých se vám dříve ani nezdálo, do práce jezdíte BMW a vrátný před vámi smeká. Spolupracovníci k vám vzhlíží s obdivem a šéf vás plácá, jaký jste machr a "king" (není divu, že je spokojený, za vaši úspěšnost bere bonusy i on). Na poradách ostatním vykládá, že to o vás věděl vždycky, protože zemi, s jejíž měnou spekulujete, znáte jak vlastní boty a tamní krev vám koluje v krvi. Že to není tak docela pravda, protože jste v České republice nikdy nebyl (jen si občas přečtete nějakou tu statistiku či analýzu) a za vaše slovansky znějící jméno může polský dědeček, raději šéfovi neříkáte.

Už tak máte dost starostí - práce vás úplně pohltila. Nepamatujete si, kdy jste měl naposled dovolenou (a pokud nějaká byla, stejně jste ji strávil připíchnutý k mobilu, CNN a internetu), pracujete 10 či 12 hodin denně v neustálém stresu a vlastně nechodíte ani na obědy (co kdyby se během oběda náhodou něco stalo). Když jdete spát, máte před očima ten den proběhlé obchody, přehráváte si chyby, kterých jste se dopustil (a vy víte, že jich nebylo málo), devizové kurzy a úrokové sazby vidíte za vším a všude. Vaše řeč nasákla dealerským žargonem tak, že když se doma rozmluvíte, nikdo vám nerozumí.

Bankovní dealing v plné činnosti. Na pracovišti vpředu si všimněte typického nepořádku na stole, permanentně využívaného telefonu, speciální klávesnice a tří obrazovek obchodního a informačního systému Reuters. Sledujte lidi v pozadí - někdo z nich jste vy.

Denní obrat ve výši 12 % amerického HDP

Obchodujete na největším a nejlikvidnějším trhu světa s celkovým denním obratem okolo 1,2 biliónu (tj. tisíců miliard) dolarů. Odhadem tahle částka odpovídá asi 12 % hrubého domácího produktu Spojených států. Jinými slovy, na čem největší ekonomická velmoc světa pracuje měsíc a půl, pár desítek tisíc lidí vašeho ražení obrátí za jediný den. Dokonce i na tak malém trhu, jako je trh s českou korunou, se v květnu 1997 denně obrátí 5 miliard dolarů, tedy asi 11 % místního hrubého domácího produktu.

Váš problém je, že na trhu nejste sám. Vedle spekulantů na měnový kurz působí i běžná obchodní výměna (exporty a importy), transfery mezinárodního kapitálu (úvěry, přímé i portfoliové investice), mezistátní dotace a subvence, ale i takové věci, jako jsou převody důchodů a penzí, které prostě nemůžete ovlivnit. Chcete-li si s něčím takovým hrát a měnový kurz poslat dolů, musíte si nejprve půjčit spoustu peněz. Mluvíme-li o české koruně, budete potřebovat stamilióny a miliardy.

Kde sehnat miliardy českých korun?

Jenže něco takového není vůbec snadné - nikde jinde než v České republice se českými korunami neplatí, směnárna na rohu je v takovém objemu neprodává a vaše banka je nevytiskne. Chcete-li získat české koruny, musíte si je dříve či později (záleží na tom, kolik užijete zprostředkovatelů) půjčit v České republice. Existuje vlastně jenom jedno místo, kde je možné sehnat tolik korun pohromadě - český peněžní trh. Jedině tady, na trhu s finančními instrumenty s dobou splatnosti do jednoho roku, existuje tolik subjektů s tolika penězi, kolik potřebujete.

Předně jsou tu drobní klienti se stamiliardami na bankovních a sporožirových účtech, vkladních knížkách, termínovaných vkladech a fondech peněžního trhu. Pak podniky a finanční instituce typu pojišťoven, stavebních spořitelen, penzijních, investičních a podílových fondů, které sem ukládají krátkodobé přebytky likvidity - i ony mají pár desítek miliard.

Jenže na straně poptávky je také celkem nával. Působí tu drobní klienti a jejich (vysoce úročené) kreditní karty, kontokorentní a krátkodobé spotřebitelské úvěry. Ve větším objemu podniky a jimi čerpané krátkodobé či kontokorentní úvěry, kterými financují zásoby, pohledávky nebo krátkodobé nedostatky likvidity. Onen "krátkodobý" nedostatek však v případě, že banky nenabídnou dlouhodobý úvěr (což je příklad většiny podniků v roce 1997), může také trvat pěkně dlouho. Například ČEZ takto bude několik měsíců financovat výstavbu jaderné elektrárny Temelín.

A pak je tu i stát, financující emisemi státních pokladničních poukázek rozdíl mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu. Tenhle subjekt vás zajímá. Setká-li se vaše spekulace na oslabení měny s reakcí centrální banky, pravděpodobně se pohnou i úrokové sazby. Pohnou-li se úrokové sazby, zvednou se i náklady na obsluhu dluhu. Překročí-li tyto náklady určitou mez, dostává se stát do finančních problémů. Státní problémy přirozeně oslabují kurz. Jinými slovy, spekulujete-li na oslabení měny, čím více problémů bude stát mít, tím lépe pro vás.

Mezi poptávkou a nabídkou peněžního trhu působí v roli zprostředkovatelů tzv. money market brokeři (makléři peněžního trhu) a především banky. Zprostředkovatelé jdou tvrdě po zisku. Jste-li dostatečně důvěryhodný partner (což vaše banka je) a nabídnete-li za půjčení korun dobrou úrokovou sazbu, houby je zajímá, co chcete s jejich prostředky dělat. Stamilióny jsou vaše.

Jako měnový spekulant působíte na trhu s velmi malou regulací. Kdybyste obchodoval s akciemi či obligacemi, dohlížela by na vás Komise pro cenné papíry. Možná byste měl povolen jen určitý okruh obchodů a některé operace by byly přímo zakázány. U obchodů s devizami nic takového neplatí: pokud se na tom dohodnete s protistranou, můžete provádět, co je vám libo.

Existuje jen jediná instituce, která na vaše spekulace s českou korunou bude mít vliv - Česká národní banka (profil, názory). Instituce, na kterou budete útočit. Váš nepřítel.

Pokračování příště.

Setkali jste se někdy s měnovým spekulantem? Bojíte se o českou korunu?