Daň z nemovitostí

Daň z nemovitostí tvoří dvě části: daň z pozemků a daň ze staveb. Stejně jako u jiných daní je i u této důležité vědět, z čeho konkrétně se daň platí a z čeho ne, kdo je vlastně poplatníkem a v jaké výši se musí daň zaplatit. Tyto i další otázky si zodpovíme postupně.

Není pozemek jako pozemek…

Předmětem této daně jsou pozemky na území České republiky, které jsou vedeny v katastru nemovitostí, to znamená například orná půda, chmelnice, vinice, zahrada, ovocný sad, trvalé travní porosty, hospodářské lesy nebo rybníky sloužící k chovu ryb. Výjimkou pak je stavební pozemek, který se vymezuje odlišně od druhu pozemku evidovaného v katastru nemovitostí, a sice jako nezastavěný pozemek určený k zastavění stavbou, na kterou bylo vydáno stavební povolení. V zákoně je samozřejmě uvedena řada pozemků, které jsou od daně z nemovitosti osvobozeny, jako například pozemky území zvláště chráněných podle předpisů o ochraně přírody, pozemky určené pro veřejnou dopravu nebo pozemky remízků, hájů a větrolamů a mezí na orné půdě. Výčet všech pozemků osvobozených od daně z nemovitostí naleznete zde.

Nejen vlastníci platí

Poplatníkem této daně je vlastník pozemku. Ale pochopitelně i zde existují výjimky. Daň totiž může platit i nájemce, a to jedná-li se o pozemky pronajaté od Pozemkového fondu, Správy státních hmotných rezerv nebo od Fondu státního majetku. Anebo jde-li o pozemky, jejichž původní vlastnické hranice v terénu neexistují, protože byly sloučeny do pozemků s hranicemi v terénu reálně existujícími. Prakticky se jedná například o pozemky, které jejich vlastníci pronajali například zemědělskému družstvu, ty jsou pak v terénu sloučeny do jednoho celku a jejich původní hranice nebyly obnoveny a zobrazeny v platných katastrálních mapách.
Posledním, kdo může být poplatníkem této daně, je uživatel. A to v případě, že vlastník pozemku není znám.
Pokud pozemek vlastní nebo trvale užívá více subjektů, platí daň z nemovitosti společně a nerozdílně, tj. podává se jen jedno společné daňové přiznání.

Základ, sazba, koeficient

Nyní už víme, z čeho se daň platí a kdo ji platí. Tak jako u jiných daní i tato se počítá ze základu daně. Ten může být stanoven cenou pozemku (tj. výměra pozemku v m² násobená průměrnou cenou půdy na 1 m² ve vyhlášce) k 1. lednu. Takto se stanovuje základ u pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů. U pozemků hospodářských lesů a rybníků s intenzivním a průmyslovým chovem ryb je daňový základ stanoven buď jako cena pozemku zjištěná podle platných cenových předpisů k 1. lednu zdaňovacího období, nebo jako součin skutečné výměry pozemku v m² a částky 3,80 Kč. U všech ostatních pozemků podléhajících této dani je to skutečná výměra pozemku v m² k 1. lednu.

Samotná daň se pak vypočítá vynásobením základu daně sazbou a koeficientem. Koeficienty slouží k úpravě daně podle místa, v kterém se pozemek nachází. Jednotlivé sazby jsou uvedeny v následující tabulce. Korekční koeficienty jsou uvedeny v tabulce na konci článku.

… a stavba jako stavba

Daní ze staveb se zdaňují stavby spojené se zemí pevným základem, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, nebo které kolaudačnímu rozhodnutí sice podléhají, ale jsou užívány bez jeho vydání nebo dokončeny podle dřívějších platných právních úprav. Od roku 2001 jsou to také byty včetně podílu na společných částech stavby a samostatné nebytové prostory.
Daň se pak neplatí ze staveb, ve kterých se tyto byty a nebytové prostory nacházejí, dále se neplatí například z přehrad, úpraven vody, kanalizačních stok, čističek vody, staveb na ochranu před povodněmi, staveb rozvodů elektrické energie a staveb sloužících veřejné dopravě (tj. dálnice, silnice, dráha, letiště nebo vodní cesty a přístavy).
Řada staveb je od daně z nemovitosti osvobozena. Z celkového seznamu, který nalezne zde, jsou to například stavby sloužící k zajištění hromadné osobní přepravy, stavby kulturních památek na dobu osmi let, počínaje rokem následujícím po vydání stavebního povolení na stavební úpravy prováděné vlastníkem nebo stavby na dobu pěti let od roku následujícího po provedení změny spočívající ve změně systému vytápění přechodem z pevných paliv na systém využívající obnovitelné energie solární, větrné, geotermální, biomasy, anebo změny spočívající ve snížení tepelné náročnosti stavby stavebními úpravami, na které bylo vydáno stavební povolení.

Bydlíš a platíš

Stejně jako u prvního typu daně z nemovitosti i tady je ve většině případů poplatníkem vlastník stavby. A stejně tak, pokud je stavba pronajata od Pozemkového fondu, Správy státních hmotných rezerv nebo od Fondu státního majetku, je poplatníkem nájemce. Také v případě, že existuje několik spoluvlastníků, jsou pravidla stejná jako u pozemků – platí daň společně a nerozdílně.

Základem daně je v tomto případě u staveb výměra půdorysu nadzemní části stavby v m², tj. zastavěná plocha podle stavu k 1. lednu příslušného zdaňovacího období. Z bytu nebo ze samostatného nebytového prostoru je to tzv. upravená podlahová plocha, což je výměra podlahové plochy v m² násobená koeficientem 1,20. Samotná daň se následně vypočítá vynásobením tohoto základu příslušnou sazbou upravenou opět koeficientem. Sazby a koeficienty jsou uvedeny v následujících tabulkách.

Za každé další nadzemní podlaží se základní sazba daně zvyšuje o 0,75 Kč, to v případě, že podlaží má půdorys minimálně dvou třetin zastavěné plochy. U staveb pro podnikatelskou činnost se sazba zvyšuje o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží, tj. bez ohledu na velikost.
U staveb sloužících individuální rekreaci, což jsou chaty a chalupy, které se nacházejí v národních parcích a v zónách I. chráněných krajinných oblastí, se sazba daně násobí koeficientem 2,0.

Počet obyvatel se zjišťuje podle posledního sčítání lidu. Koeficienty může obec obecně závaznou vyhláškou o jednu kategorii zvýšit a až o tři snížit. V Praze je možné koeficient zvýšit maximálně na 5,0.

Jak už bylo několikrát zmíněno, při vypočítávání daně a následném vyplňování daňového přiznání je rozhodným dnem vždy 1. leden daného zdaňovacího období a na změny, které nastaly během roku, se nebere zřetel.
Daňové přiznání k dani z nemovitostí je pak nutné doručit správci daně, což je místně příslušný finanční úřad do 31. ledna příslušného roku. Pokud od předešlého zdaňovacího období nedošlo k žádným změnám, daňové přiznání se nepodává. Daň je splatná, pokud nepřesáhne částku 1 000 Kč do 31. května, jinak je možné ji splácet ve 4 stejných splátkách, a to vždy nejpozději do 31. května, 30. června, 31. srpna a 30. listopadu. Lze ji však celou zaplatit do 31 května.