Důvody pro uzavírání životních pojistek pro případ smrti jsou různé. Tím původním a nejvznešenějším je uvědomění si vlastní odpovědnosti vůči svým dětem a rodině a odpovědnosti za svoje závazky, ať již ve formě různých půjček nebo úvěrů, kdy je v případě smrti živitele přebírá právě pojišťovna. Pokud se pojištěnému stane škodní událost, která je vymezena v pojistné smlouvě, v tomto případě, že zemře, bude oprávněným osobám, tedy osobám uvedeným v pojistné smlouvě a/nebo dědicům, vyplaceno pojistné plnění, které bylo sjednáno v pojistné smlouvě. Vhodné, odpovídající pojištění s krytím správných rizik, s optimálními pojistnými částkami a přiměřeným pojistným je známkou toho, že si uvědomujeme svoji hodnotu a svoji odpovědnost.
Právě odpovědnost za závazky je ale někdy finančními institucemi vyloženě vynucená. U dlouhodobějších závazků, například hypotečního úvěru, je často vinkulace životního pojištění věřiteli, tedy finanční instituci, přímým požadavkem.
Základní smysl životního pojištění, tedy chránit blízké pojištěného pro případ nenadálé tragické události, nejlépe naplňuje rizikové životní pojištění. Sjednání dobrého životního pojištění by mělo být samozřejmé pro ty, na jejichž příjmu jsou závislí jiní. Pokud jste ale svobodní a bez závazků, tak životního pojištění pro případ smrti není produkt pro vás.
Jak je to ale s pojištěním pro případ dožití?
Současné životní pojistky, právě s výjimkou rizikového životního pojištění, jsou nastaveny zejména na krytí rizika dožití. Když se dožijete dohodnutého věku, je vám vyplacena určitá částka. Celé pojistné tedy není spotřebováno na krytí rizika, ale část se odloží do tzv. spořící složky - kapitálové rezervy (v případě kapitálového, důchodového a univerzálního-variabilního životního pojištění) či individuálního podílového účtu (v případě investičního životního pojištění), a pojišťovna nebo jí pověřená instituce s ní dále pracuje a zhodnocuje je. Tím si pojištěný vytváří finanční prostředky do budoucna – spoří. Možná je i varianta s nulovou rizikovou složkou, tedy s nulovým pojistným pro případ smrti – v tomto případě se veškeré zaplacené pojistné (kromě toho, které je použito na poplatky, provize apod.) zhodnocuje ve spořící složce.
Na tyto produkty nás prodejci pojištění a pojišťovny lákají nejvíce, nabízejí tzv. výhodné spoření s daňovým odpisem. Nakolik je ale životní pojištění i výhodným spořením záleží na umění prodejců pojištění čarovat s čísly. My jsme názoru opačného: peníze se určitě dají výhodněji zhodnotit třeba v otevřených podílových fondech, navíc zhodnocení kapitálových rezerv či v případě investičního pojištění výnos podílových jednotek podléhá, narozdíl od výnosu otevřených podílových fondů, 15% dani. V neposlední řadě pak pojišťovna zatěžuje pojistné poměrně vysokými poplatky).
Spořit se životním pojištěním třeba na nový byt, tedy rozhodně nemá význam. Pokud ale hledáte produkt, se kterým byste si chtěli našetřit peníze na důchod (penzijní připojištění už máte), životní pojištění pro vás jedno kouzlo má. Pokud totiž chcete využít daňových výhod, musíte s výběrem peněz (vyplacením pojistného pro případ dožití) počkat až do překročení vašich 60. narozenin. Nestane se tak, že si peníze vyberete, když vám bude 50, protože jste se třeba rozhodli koupit nové auto nebo se vám vdává dcera. Pokud si tedy nemůžete věřit v tom, že byste si ze své vůle, zcela dobrovolně, ničím nenuceni dokázali třeba 30 let pravidelně ukládat peníze na budoucí důchod třeba do podílového fondu (přičemž na ně před důchodovým věkem nesáhli, ačkoli by vám v tom nic nebránilo), po životním pojištění se spořící složkou sáhněte.
Pokud se tedy rozhodnete na stáří spořit s životní pojistkou, nejvhodnější volbou je kapitálové životní pojištění s předem sjednanou pevnou výší vyplácené doživotní měsíční renty – důchodu, často zvané důchodové životní pojištění. Vzhledem k prodlužující se průměrné době života došlo ovšem k výraznému omezení nabídky tohoto produktu na pojistném trhu.
Sdílejte článek, než ho smažem