Při rozhodování o uskutečnění emise cenných papírů je třeba brát v úvahu také právní aspekty celého procesu. Ty mají především značný dopad na výši nákladů spojených s emisí, mohou dokonce rozhodnout o samotné proveditelnosti emise. Procesy emitování akcií a obligací se z právního pohledu poněkud liší a budou proto podrobněji krok po kroku popsány dále. Nyní se soustředíme na některé společné prvky emise cenných papírů. Hlavními právními předpisy, které jsou zde relevantní, jsou obchodní zákoník, zákon o cenných papírech a zákon o dluhopisech.
Veřejná nabídka
Základem úspěchu každé emise cenných papírů je získání investorů, kteří vydané cenné papíry nakoupí. Jestliže jsou tyto cenné papíry nabízeny veřejně, předem neomezenému okruhů investorů, jedná se o tzv. veřejnou nabídku cenných papírů (§78c zákona o cenných papírech). Před zahájením veřejného nabízení cenných papírů je nezbytné uveřejnit prospekt schválený Komisí pro cenné papíry (dále jen Komise). Prospekt je určitým souborem informací, který by měl potenciálním investorům poskytnout dostatečný podklad pro kvalifikované posouzení nabízených cenných papírů a pro rozhodnutí, zda tyto cenné papíry za stanovenou cenu nakoupí. Jestliže emitent nehodlá uvést nabízené cenné papíry na veřejný trh, stačí uveřejnit tzv. užší prospekt, tedy méně obsáhlý soubor informací o emisi a emitentovi, i ten však podléhá schválení Komise. Dále budeme až na výjimky hovořit pouze o prospektu, protože hlavním předmětem našeho zájmu je emise cenných papírů formou veřejné nabídky následovaná žádostí emitenta o přijetí těchto cenných papírů k obchodování na veřejném trhu. Pokud nebude dále výslovně uvedeno něco jiného, lze vše, co bude řečeno o prospektu, přiměřeně vztáhnout i na užší prospekt.
Bez schvalování prospektu je tedy možné nabízet cenné papíry jen v případě, že se nejedná o veřejnou nabídku. Tu zákon definuje jako "jakékoliv jednání, při kterém nabízející sděluje širšímu okruhu osob podmínky nabytí cenných papírů, jestliže jejich přijetím dojde k uzavření smlouvy směřující k nabytí těchto cenných papírů nebo jestliže nabízející na základě těchto podmínek vyzývá k podávání návrhů na uzavření smlouvy." Z této definice vyplývá, že veřejným nabízením nejsou jakékoliv marketingové aktivity propagující emitenta nebo jím vydané cenné papíry, ale jen ty, které se přímo vztahují k prodeji jeho cenných papírů. Veřejné nabízení cenných papírů přitom podle výše uvedené definice nemusí být pouze činností emitenta, ale může jej provádět víceméně kdokoliv – to však nemá žádný vliv na požadavek uveřejnění prospektu – ten musí být uveřejněn vždy, bez ohledu na osobu nabízejícího.
Sám zákon tuto poměrně širokou definici omezuje a výslovně stanoví, kdy se o veřejnou nabídku nejedná (tj. kdy není třeba žádat Komisi o schválení prospektu). Obecně se jedná o situace, kdy je z nejrůznějších důvodů nabídka určitým způsobem omezena.
Jsou to zejména následující případy:
- nabídka je adresována výhradně institucionálním investorům a obchodníkům s cennými papíry, tj. není volně dostupná veřejnosti;
- nabídka je adresována pouze omezenému okruhu osob nepřesahujícím počet 100. Zde je nutno zdůraznit, že se jedná o počet osob oslovených nabídkou, nikoliv o počet osob, které nakonec cenné papíry nakoupí;
- celkový objem nabízených cenných papírů (vypočtený pomocí emisního kursu) nepřesahuje částku odpovídající 40 000 EUR;
- každý investor musí nabýt nabízené cenné papíry minimálně za 40 000 EUR;
- akcie jsou nabízeny bezúplatně stávajícím akcionářům;
- akcie nebo obdobné cenné papíry jsou nabízeny výměnou za jiné akcie téhož emitenta a nedochází přitom ke zvyšování základního kapitálu;
- akcie jsou nabízeny jen zaměstnancům. Tato výjimka se vztahuje nejen na zaměstnance emitenta, ale i na zaměstnance společností, které emitent ovládá (Blíže viz odpověď na dotaz dostupnou na webu Komise v sekci Kapitálový trh podle témat/Veřejné nabízení cenných papírů.);
- akcie nabývané za vyměnitelné nebo prioritní dluhopisy, pokud byl uveřejněn prospekt k těmto dluhopisům.
Veškeré dokumenty obsahující nebo oznamující veřejnou nabídku (oznámení, inzeráty, plakáty, letáky apod.) musí obsahovat informace o tom, že byl nebo bude uveřejněn prospekt spolu s určením, kde toto uveřejnění proběhlo nebo proběhne. Všechny tyto materiály musí být předem schváleny Komisí, přičemž pokud Komise do 5 dnů od jejich předložení neodešle rozhodnutí o neschválení, považují se předloženpřitom může tyto propagační materiály neschválit jen v případech, kdy:
- nebyla podána žádost o schválení prospektu, nebo
- schvalovaný dokument obsahuje informaci odporující obsahu prospektu, nebo
- jeho návrhu nebo informaci, která by při nedostatku jiné informace mohla být klamavá, nebo
- dokument neobsahuje odkaz na prospekt nebo údaje o jeho uveřejnění.
Text je součástí publikace "Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu", který vydala Komise pro cenné papíry.
Máte s touto problematikou nějaké zkušenosti?