Již v průběhu krystalizace rozhodnutí přistoupit k primární emisi akcií vzniká dostatek možností k ověření některých počátečních úvah. Jistě bude možné nalézt dostatek zájmu na burze cenných papírů, u regulatorních orgánů i u kteréhokoli z budoucích partnerů pro přípravu transakce. Renomované advokátní kanceláře zasvětí potenciálního kandidáta primární emise do základní osnovy celého procesu, upozorní ho předem na jeho chybné úvahy a představí své zkušenosti.
Všechny burzy cenných papírů chtějí získat atraktivní nové tituly a posilovat tak svoji pozici, proto je jisté, že u nich lze nalézt pochopení i odbornou pomoc. S potenciálními vedoucími aranžéry lze již dlouho před jejich angažováním řešit otázky nejvhodnějšího časování a rozsahu transakce na základě předběžného ocenění společnosti. Je jistě pochopitelné, že pověření ke skutečnému provedení transakce je budoucí vedoucí aranžér schopen přijmout až po seznámení se s hlavními rysy a finančními ukazateli obchodního plánu společnosti. Pro přijetí mandátu vedoucího aranžéra je klíčový podnikatelský záměr společnosti a jeho vlastní schopnost strukturovat společně se společností přesvědčivý "investiční příběh".
Některé překážky byly odstraněny
V nedávné minulosti existovaly významné legislativní překážky, které IPO, známou v zahraniční praxi, na domácím kapitálovém trhu téměř znemožňovaly. Nízká atraktivnost, nečitelnost a vysoká nejistota celkového procesu v očích zahraničních investorů významně paralyzovala dosavadní snahy a pokusy. Jednalo se zejména o regulatorní přípustnost veřejné nabídky cenných papírů a obecně dlouhé schvalovací lhůty, délku dvojího zápisu do obchodního rejstříku s nejistotou jeho výsledku, problematiku vyloučení přednostního práva na úpis akcií a v neposlední řadě zákaz emitovat akcie pod nominální hodnotou. V této souvislosti přinesla novela zákona č. 501/2001 Sb., kterou se mění obchodní zákoník a jiné předpisy, několik změn směřujících k podpoře primárních emisí akcií. Tyto změny zjednodušily i harmonogram přípravy emise, který se však v některých aspektech stále ještě liší od zahraniční praxe (více v článku Jaké může mít primární emise akcií nevýhody?).
Modelová emise
V dalším textu budeme vycházet z předpokladu úspěšně dokončené transformace společnosti na akciovou, ověřeného zavedení mezinárodních účetních standardů a provedení nezbytných změn ve vedení a struktuře společnosti. Pečlivá příprava a dořešení všech těchto základních podmínek pro realizaci IPO může v některých společnostech trvat i 1-2 roky.
Dále budeme vycházet z předpokladu, že je v zájmu domácího kapitálové trhu nebo tuzemských emitentů realizovat první primární emise akcií na veřejný trh v podobě, která má největší šanci na úspěch a pokud možno nejméně problémový průběh. Proto si vymezíme modelovou emisi, která bude mít následující znaky:
- emitentem bude již existující akciová společnost po případné transformaci ze společnosti s ručením omezeným,
- úpis proběhne s vyloučením přednostního práva stávajících akcionářů a nebudou rovněž uplatňována práva z prioritních a vyměnitelných dluhopisů, resp. nová emise nebude nabídnuta určitému zájemci,
- emise bude strukturována jako nabídka institucionálním investorům a obchodníkům s cennými papíry, při jejím schvalování však bude postupováno jako při schvalování veřejné nabídky,
- objem emise bude takový, aby celková očekávaná tržní kapitalizace byla předpokladem dostatečné likvidity,
- investoři splatí celý emisní kurz při úpisu a budou jim případně vydány poukázky na akcie (jako nový druh cenného papíru na doručitele) k dočasnému obchodování na mimoburzovním trhu,
- nebude počítáno s částečným pokrytím emisního kurzu z vlastních zdrojů společnosti.
Text je součástí publikace "Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu", který vydala Komise pro cenné papíry.
Co si myslíte o tvrzení, že velká část legislativních překážek, které ještě donedávna paralyzovaly dosavadní snahy a pokusy o IPO, již byly odstraněny?
Sdílejte článek, než ho smažem