Některé evropské i světové spotřebitelské organizace proklamují i další práva: právo na výběr, na uspokojení základních potřeb, na čisté životní prostředí... Tyto požadavky ovšem zasahují do jiných oblastí evropské politiky. Evropská unie je v tomto pojetí jako spotřebitelská práva neprosazuje, což neznamená, že je odmítá.
Základem evropské spotřebitelské politiky je pět základních práv spotřebitele, a to na
zdraví a bezpečnost,
ochrana ekonomických zájmů spotřebitele před zneužíváním moci prodejcem,
odškodnění,
informace a výchova,
zastoupení.
Některé evropské i světové spotřebitelské organizace proklamují i další práva: právo na výběr, na uspokojení základních potřeb, na čisté životní prostředí... Tyto požadavky ovšem zasahují do jiných oblastí evropské politiky. Evropská unie je v tomto pojetí jako spotřebitelská práva neprosazuje, což neznamená, že je odmítá. Koncepčním požadavkem evropské spotřebitelské politiky, včleněným i do amsterodamského znění Smlouvy o Evropském společenství totiž je, aby spotřebitelská politika byla brána v úvahu při formulaci každé politiky Společenství. Spotřebitelský aspekt tedy má být brán v úvahu nejen při formulaci otázek ochrany životního prostředí nebo sociální politiky, kam nejspíš spadají výše uvedená další spotřebitelská práva, ale např. i při formulaci dopravní, daňové nebo informační politiky. Nejde tu tedy o rozpor, ale o vyjádření rozdílné společenské role evropských institucí a nezávislých spotřebitelských svazů.
Sdílejte článek, než ho smažem