Existují dva přístupy k řízení portfolií cenných papírů. Tzv. aktivní investování si klade za cíl překonat průměrnou výkonnost daného trhu (reprezentovanou zvoleným indexem), a to prostřednictvím výběru jednotlivých cenných papírů do portfolia (u akcií tzv. "stock picking") na základě makroekonomických i mikroekonomických analýz. Vzhledem k tomu, že u této metody dochází k častějšímu nákupu a prodeji cenných papírů (=vyššímu obratu portfolia), je tato metoda náročnější na schopnosti portfolio manažerů, náklady spojené s nákupem cenných papírů (=transakční náklady) i daňové náklady.
Naproti tomu pasivní investování si klade za úkol dosahovat u investičního portfolia srovnatelné výkonnosti jako reprezentativní index, a to výběrem přesně těch cenných papírů a přesně v tom poměru, v jakém jsou zahrnuty ve sledovaném indexu. Proto se této metodě také někdy říká indexování ("indexing").
