Zeptáte-li se dnes burziánů na nejhorší akciový krach, budou kromě známého roku
1929 nejčastěji zmiňovat krach z 19. října 1987. Ostatně toho dne
ztratil americký akciový index Dow Jones přes 500 bodů.
Stále užší propojení světových trhů a rozvíjející se
elektronické obchodování vedlo k ohromnému propadu na všech významných
akciových burzách. Zároveň byl tento krach první velkou zkouškou
schopností nového šéfa Federálního rezervního systému, Alana
Greenspana.
Hospodářský vzestup v osmdesátých letech se zrodil uprostřed
politicky velmi napjaté situace. V prezidentských volbách roku 1980
přesvědčivě zvítězil republikánský kandidát Ronald Reagan. Nový
prezident se snažil ze všech sil pozvednout americké sebevědomí, které
nemálo utrpělo vietnamskou válkou a aférou Watergate. Pošramocená
pozice světového lídra se měla obnovit především novými úspěchy na poli
vojenském a hospodářském. Reagan nejprve výrazně snížil daně, čímž
podpořil investice a podnikatelské klima a omezil federální výdaje,
zejména v sociální oblasti. Současně enormně zvýšil výdaje na zbrojení
a v roce 1983 vyhlásil program Strategické obranné iniciativy (SDI),
který byl často nazýván programem „hvězdných válek“. Obranný systém
vybavený nejmodernějšími technologiemi a umístěný v kosmu měl chránit
Spojené státy před jaderným útokem.Tato Reaganova razantní a
nekompromisní politika naplnila počátkem osmdesátých let světový tisk
opět obavami z atomové války, ale v konečném důsledku urychlila rozpad
sovětského impéria.
V roce 1982 měl americký akciový trh za sebou dlouholetý půst.
Index Dow Jones Industrial, který se 14. listopadu 1972 poprvé přehoupl
přes laťku 1000 bodů (1003,2 bodů), nyní po více než deseti letech, po
mnoha propadech a vzestupech, konečně doklopýtal k hodnotě 1100 bodů,
kterou poprvé zdolal 24. února 1983 (1121,8 bodů). Nálada na evropských
trzích také nebyla příliš optimistická a nic neukazovalo na brzký
obrat. Ale právě v této době se zrodil jeden z nejdelších býčích trhů v
historii. Na začátku tohoto boomu stál, jako už tolikrát předtím,
americký akciový trh. Reaganův hospodářský stimul začal přinášet své
první ovoce. Třetí srpnový týden přinesl na Wall Street vyloženou
euforii, která se posléze rozšířila do celého světa. Tak se zrodila
"superhaussa" - nevídaný akciový boom, který s kratšími přestávkami
trval vlastně až do jara roku 2000. Dow Jones přidal do roku 1986 téměř
tisíc bodů. Také DAX - německý akciový barometr, se v následujících
letech neměl za co stydět:
Akciový index DAX Performance
Prosinec 1982 552,8 -
Prosinec 1983 774,0 40,01%
Prosinec 1984 820,9 6,06%
Prosinec 1985 1366,2 66,43%
Prosinec 1986 1432,3 4,84%
Mezi roky 1981 a 1987 se hospodářství vyspělých států vyvíjelo
neobvykle protichůdně. Zatímco Spojené státy zápasily s každoročními
deficity, vykazovaly Japonsko a západní Německo přebytky. Když
nastoupil Ronald Reagan do úřadu, vzrostla po delším čase na trhu
obliba amerického dolaru, které napomohla i restriktivní měnová
politika tehdejšího šéfa FEDu, Paula Volkera. Do roku 1982 se americká
měna několikrát zhodnotila. Když pak v únoru 1985 dolar přidal dalších
20 %, ozvaly se první hlasy, označující toto posilování dolaru jako
nepřiměřené. Proto se státy G5 (USA, Japonsko, Velká Británie, Francie
a Spolková republika Německo) téhož roku dohodly na devalvaci dolaru,
což zpočátku přineslo pozitivní výsledky. Později však enormní americký
deficit způsobil, že se dolar opět dostal pod velký tlak.
22. února 1987 se v Paříži dohodli ministři financí a šéfové
centrálních bank nejvýznamnějších západních zemí na větší koordinaci
svých hospodářských a měnových politik. Prvním cílem byla stabilizace
měnových kurzů na současné úrovni. Na základě této tzv. :dohody z
Louvru: se skutečně podařilo zafixovat směnný kurz dolaru k
západoněmecké marce na hodnotě 1:1,8. Burzy reagovaly na dohodu dalším
posilováním a 25. srpna uzavíral Dow Jones na hodnotě 2722, 42 bodů.
Již v červnu 1987 však varoval starý burzovní velmistr
Kostolany, který sledoval přehřátou německou burzu, před hrozícím
krachem: "V tomto okamžiku již nespekuluje na burze žádný z velkých
hráčů a insiderů. Dnes již zde nelze vydělat žádné peníze. Všichni
"silní" již dávno zinkasovali tučné zisky a trh opustili. Nyní patří
burzy „roztřeseným“, kteří nedisponují ani penězi, ani trpělivostí, ale
ani potřebnými schopnostmi, aby vyvodili ze všech souvislostí správné
závěry."
Zanedlouho také došlo na akciových trzích k obratu. Nehledě na
„dohodu z Louvru“, vyvolával rekordní americký rozpočtový deficit další
tlak na americkou měnu. Tehdy se rozhodla americká centrální banka
zvýšit krátkodobé úrokové míry, aby tak podpořila směnný kurz dolaru.
Najednou přepadla trhy nejistota a Dow Jones se mezi srpnem a říjnem
1987 za velkých objemů obchodů postupně propadl o 475 bodů. Po zvýšení
hlavních úrokových měr (diskontní a lombardní sazba) v západním Německu
však opět došlo k posílení marky vůči dolaru. V reakci na tuto
skutečnost překvapivě oznámil americký ministr financí James Baker
další zvýšení amerických úroků.
To už bylo na nervózní akciový trh příliš a v pondělí 19.
října 1987 se Wall Street hned na začátku obchodování dostal pod silný
prodejní tlak. Poprvé v historii se na padajících kurzech podepsaly
velkou měrou počítače. Nově zavedené elektronické obchodování
umožňovalo již automatický prodej ohromného množství akcií, jakmile
jejich kurz poklesl na předem daný limit. Tento limit je stanoven
příkazem "Stop Loss Order" a při poklesu trhu slouží k omezení ztrát
nebo k zajištění určitého zisku. Převaha prodejců tlačila trh dolů a
padající kurzy automaticky iniciovaly "Stop Loss" příkazy, které pak
vrhaly na prodej další a další cenné papíry. Takto vyvolaná lavina
poslala index Dow Jones prudce dolů. Počítače, které byly dimenzované
na 400 miliónů transakcí, se zahltily a udávaly falešné cenové údaje. K
tomu se objevily první zvěsti o údajných potížích amerických podniků.
Akciový trh doslova zkolaboval. Na konci obchodního dne uzavíral Dow
jen na 1738 bodech a vytvořil dodnes platný procentuelní rekord v
propadu. Dow Jones v to pondělí ztratil 22,61 %, což reprezentovalo
absolutní pokles o 508 bodů (tento pokles byl téměř dvakrát větší než
dosavadní rekordní pokles o 12,8 % z 28. října 1929). Během pondělní
seance se na trhu otočilo 604 miliónů cenných papírů, což byl
trojnásobek objemu běžného obchodního dne a celých 479 miliard dolarů
tržní hodnoty zmizelo jak pára nad hrncem.
Vývoj akciového indexu DJIA v letech 1980-1989
|
|
Krach na Wall Street šokoval investory po celém světě a vzápětí
vyvolal kolaps na ostatních mezinárodních kapitálových trzích. Mohutné
akciové propady byly ihned srovnávány s krachem v říjnu 1929, po kterém
následovala dlouholetá světová hospodářská krize. Situace byla kritická
a hrozila katastrofou. Ihned po akciovém krachu se Spojené státy
snažily omezit vzniklé škody. Ještě 19. října večer se sešli ministři
financí USA a Spolkové republiky Německa a potvrdili společnou vůli
dodržet „dohodu z Louvru“. Současně se pokusil prezident Reagan
uklidnit hospodářství a finanční trhy prohlášením: „Není nic špatného v
naší ekonomice.“ To se sice nápadně podobalo bezbřehému optimizmu
prezidenta Hoovera z roku 1929, přesto však americkou společnost
pomohlo uklidnit. Mnoho podniků začalo v následujících dnech
demonstrativně nakupovat na burze vlastní akcie, čímž také vyslaly na
trhy pozitivní signály. Nejdůležitější roli však v této době sehrála
americká centrální banka (FED) pod svým novým šéfem. V srpnu 1987
převzal Alan Greenspan její vedení a již za dva měsíce musel čelit
razantnímu burzovnímu krachu, který hrozil přerůst ve vážnou krizi.
Hned ráno 20. října centrální banka veřejně deklarovala, že je
připravena okamžitě poskytnout hospodářství a finančnímu trhu nezbytné
peněžní prostředky. Aby dodala tomuto prohlášení na vážnosti, začala
centrální banka své transakce na trhu denně zveřejňovat. Rovněž byly
neprodleně sníženy hlavní úrokové sazby. Rozhodným a rychlým jednáním
se tak Greenspanovi podařilo nakonec vrátit na trhy důvěru. Akciové
indexy se brzy otřepaly a příští rok se vydaly opět na svou spanilou
jízdu vzhůru.
Jaké byly příčiny velkého propadu na newyorské burze v říjnu
1987? Někteří se domnívali, že akciový boom osmdesátých let stál na
hliněných nohou, živený spíše nadějemi a hrabivostí, než skutečnou
hospodářskou situací. Krach byl podle nich jen ozdravným vypuštěním
páry z přehřátého trhu. Jiní obviňovali nové počítačové obchodní
programy, které deformovaly trh. Newyorská burza se z toho poučila a
zavedla do elektronického obchodování záchrannou brzdu. Jestliže
akciový index Dow Jones poklesne o více než 350 bodů, přeruší se
obchodování na 30 minut, při poklesu větším než 550 bodů zavládne klid
zbraní na celou hodinu. Většina ekonomů se však shodla v tom, že
hlavním důvodem burzovního kolapsu byla americká zadluženost, její
chronické deficity a z toho vyplývající slabost dolaru. Cizí investoři
ztratili důvěru a nebyli již ochotni investovat do amerických dluhů.
"Business Week" napsal: "Poselství krachu je jasné. Američané příliš
mnoho vydávali, příliš mnoho si půjčovali a příliš mnoho dováželi. S
tím se musí skoncovat."
Když Ronald Reagan odcházel koncem roku 1988 z úřadu, odcházel
v jeho osobě jeden z nejvýznamnějších amerických prezidentů. Zvýšením
zbrojních výdajů a snížením daní rozhýbal americké hospodářství. Za
jeho vlády poklesla inflace i nezaměstnanost. Tyto nesporné úspěchy
však byly financovány stále rostoucím rozpočtovým deficitem. Největších
úspěchů však dosáhl "táta" Reagan na mezinárodním poli, když se mu
podařilo obnovit vážnost a sílu Spojených států. Svým nekompromisním
postojem donutil k realismu i představitele hospodářsky i politicky
kolabující „říše zla“ a nakonec se mu podařilo podepsat s M. Gorbačovem
přelomovou smlouvu o zákazu jaderných zbraní středního doletu.
Nastupující devadesátá léta se pak stala zlatým věkem akcií.
Přesto se i tehdy objevily na jasném nebi občas černé mraky a první z
nich vrhl již v roce 1990 stín na Japonské císařství.
Sdílejte článek, než ho smažem