Období mezi první a druhou světovou válkou bylo nejen politicky konfliktní a proměnlivé, ale rovněž světový hospodářský vývoj střídal krizové fáze s razantním růstem, což se odrazilo i v obchodování na světových burzách. Protože to bylo období bohaté na události, rozdělíme naše vyprávění do několika částí.
Období mezi první a druhou světovou válkou bylo nejen politicky konfliktní a proměnlivé, ale rovněž světový hospodářský vývoj střídal krizové fáze s razantním růstem, což se odrazilo i v obchodování na světových burzách. Protože to bylo období bohaté na události, rozdělíme naše vyprávění do několika částí. Nejdříve se zaměříme na vznik první světové války, její průběh a poválečnou depresi let 1920/1921. V dalších dílech si povíme o hyperinflaci v Německu, boomu "zlatých" dvacátých let, který skončil v říjnu 1929 dalším burzovním "černým pátkem"; a o následné velké depresi let třicátých.
První světová válka vypukla pro mnoho lidí poněkud nečekaně. Když srbští nacionalisté 28. června 1914 zavraždili v Sarajevu korunního prince a následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda a jeho manželku, považovali mnozí tento atentát jen za další tragickou událost v dlouhodobém konfliktu a zanedlouho se tisk opět čile věnoval jiným tématům. Až v druhé polovině července se začaly objevovat známky možného válečného konfliktu. 23. července Rakousko-Uhersko předalo Srbsku ostré ultimátum a koncem měsíce vyhlásily Rakousko, Srbsko, Rusko, Německo a Francie všeobecnou mobilizaci. Tak tu stály proti sobě mocnosti Trojspolku (Německá říše, Rakousko-Uhersko a zprvu Itálie) na straně jedné a státy Trojdohody (Velká Británie, Francie a Rusko) na straně druhé. Osudový okamžik nastal, když 28. července 1914 vyhlásila podunajská monarchie Srbsku válku. Během několika dnů vstoupilo do války dalších pět států - Německo (1.8), Velká Británie (4.8), Srbsko (6.8.), Černá Hora (7.8) a Francie (13.8.). V polovině srpna bylo již 10 zemí ve válečném stavu. Nakonec bylo do konfliktu aktivně zapleteno 38 států a včetně kolonií byly válečnými událostmi postiženy celé dvě třetiny obyvatel světa.
Spojené státy byly na počátku války v nelehké situaci. Na jedné straně žilo mezi 95 milióny Američanů velké množství emigrantů z různých evropských zemí (z toho aspoň 8 miliónů bylo německého původu), na straně druhé hovořila kulturní a historická příbuznost s Velkou Británií pro válečný zásah proti Německu. Ve snaze nevyostřovat dále situaci, vyzýval prezident Thomas Woodrow Wilson svůj lid, aby zachovával "neutralitu v myšlenkách i v činech". V průběhu válečného konfliktu však byly stále více slyšet hlasy, požadující vstup do války na straně Dohody. Tyto hlasy zesílily zejména poté, když německá ponorka potopila 7. května 1915 britský luxusní parník Lusitanii, na jehož palubě zahynulo 128 Američanů. 31. ledna 1917 prohlásilo Německo, že veškerá plavidla ve válečné zóně bez varování potopí. Když pak v březnu skutečně potopily německé ponorky pět amerických obchodních lodí, rozhodl se vládní kabinet vstoupit do války. Wilson poté svolal Kongres, který 4. dubna schválil "Usnesení o válečném stavu" a 6. dubna 1917 prezident toto vyhlášení války Německu podepsal. Zpočátku se předpokládala spíše symbolická vojenská akce, nakonec však během války vyslaly Spojené státy na evropská bojiště na 2 milióny vojáků a významnou měrou tak přispěly k vítězství Dohody. Vojenská angažovanost měla velký vliv na hospodářství země a z dlouhodobého hlediska byla pro USA jednoznačně výhodná.
Když se v Evropě rozhořel válečný požár, sklouzlo zprvu americké hospodářství do krátké deprese. Kurzy na newyorské burze se koncem června 1914 začaly rychle hroutit. Dne 31. června se rozhodlo vedení NYSE pozastavit obchodování, dokud se situace nezklidní. Z plánovaného několikadenního přerušení se však postupně staly týdny a měsíce. Nicméně část spekulantů se přesunula na černý trh a obchodovala vesele dál. Nakonec se newyorská burza vrátila k normálnímu obchodování až 15. prosince 1914. Evropské burzy zůstaly ovšem uzavřeny i nadále.
Válka však přesto přinesla mnoha americkým investorům velké zisky. Obrovská poptávka válčících států po amerických zbraních vyvolala zakrátko v USA nový hospodářský boom. Jesse Livermoor, tehdejší legenda Wall Streetu, ve své knize "Hra her" píše: "Nebylo pochyb, že se Amerika díky mohutným nákupům spojenců stane nejbohatší zemí světa. U nás bylo možno nakoupit všechny ty věci, které nikdo jiný nenabízel. Peníze z celého světa proudily k nám. Inflace byla nevyhnutelná – což ovšem také znamenalo všeobecný růst cen a akciových kurzů."
Nakonec však také tento vzestup musel skončit. V roce 1916 způsobily zvěsti o poselství prezidenta Wilsona, které mělo přinést Evropě mír, prudký pád akciových kurzů. Investoři se totiž obávali, že americký válečný boom bude tímto mírovým návrhem ohrožen. Většinou Evropanů toužebně očekávaný mír se tak měl stát koncem amerického vzestupu! Následovalo mnoho protichůdných zpráv, které se postaraly o řadu prudkých akciových turbulencí. Například přišel razantní propad trhu, když německá admiralita vyhlásila totální ponorkovou válku. Německé ponorky křižovaly tehdy ve všech mořích. Bylo jich bezpočtu a torpédovaly prakticky všechna nepřátelská i neutrální plavidla, která se jim připletla do cesty. Jen v dubnu 1917 způsobila německá ponorková flotila obchodnímu loďstvu spojenců zničující škody ve výši téměř 680 000 brutto registrovaných tun.
V té době bojovaly Spojené státy sice již na straně Dohody, přesto však pracoval mírotvůrce Woodrow Wilson vytrvale na svém mírovém plánu. V lednu 1918 předložil prezident svůj čtrnáctibodový mírový program a vizi o novém poválečném uspořádání Evropy. Tento plán rovněž počítal s právem na sebeurčení všech národů a se zřízením společenství, které by zaručilo nezávislost a územní celistvost všech zemí a sporné záležitosti by řešilo výhradně mírovou cestou. Na základě těchto Čtrnácti bodů požádalo Německo nakonec v říjnu 1918 o příměří. Na příměří pak navazovala zdlouhavá mírová jednání v Paříži, která posléze vyústila ve Versailleskou smlouvu. Zatímco tedy hrály Spojené státy důležitou roli v zahraniční politice, doma se zdvihal odpor proti Statutu Společnosti národů, který byl součástí Versailleské smlouvy. Část politické scény se totiž obávala, že přistoupení ke společenství bude znamenat pro USA nepříjemný politický závazek, přinášející do budoucna také jisté omezení suverenity a ztrátu vojenské nezávislosti. Tak došlo k tomu, že Senát nakonec mírovou smlouvu neschválil a Spojené státy se pod svým novým prezidentem Warrenem G. Hardingem vrátily opět ke své neutralitě a politickému izolacionismu.
Po hospodářské stránce se však Spojené státy vyšvihly do světové elity. Válka se postarala o to, že se z velkého dlužníka staly "přes noc" velkým věřitelem a New York se stal vedle Londýna největším světovým obchodním centrem. Hospodářské vztahy USA s ostatními státy se, na rozdíl od jisté politické "splendid isolation", dále rozvíjely. Výhodou pro americké obchodníky byl i fakt, že evropští vývozci byly oslabeni válkou. Spojené státy přitom požadovaly volný přístup na národní trhy jiných zemí, sami však svými ochrannými cly ztěžovaly dovoz zahraničního zboží do vlastní země. Poválečný domácí průmysl cílevědomě zvyšoval svou výkonnost a produkci. Během války se americkým podnikům zakázky jen hrnuly a tomu odpovídaly i jejich zisky, které nyní investovaly do výroby. Firmy se snažily expandovat a posílit své tržní pozice, proto vedle modernizace stávajících technologií vznikalo množství nových závodů. Díky velké poptávce na trzích se výrobky stále dařilo prodávat za vysoké válečné ceny. Také farmáři profitovaly z bohaté úrody v roce 1919 a vysokých cen. Poválečný boom se projevil i na akciovém trhu, který téměř po celý rok 1919 znal jediný směr - vzhůru.
Avšak hospodářský boom netrval dlouho. Poptávka brzy ochabla a následoval razantní cenový propad. Zhoršení ekonomických vyhlídek se odrazilo také na americkém kapitálovém trhu a v průběhu roku 1920 ztratil Dow Jones přes 30 procent. Recese trvala od dubna 1920 až do června 1921. V plné míře se projevovaly její průvodní znaky - masové propouštění a krachy slabších společností, které podlehly v neúprosné cenové válce. Typickým příkladem tvrdé konkurence byl americký automobilový trh. Zde probíhal souboj o jedničku na trhu mezi společností General Motors (GM) a Fordem. Ford reagoval během roku 1920 na recesi snižováním cen automobilů, zatímco GM se zlevňováním svých vozů stále váhal. Ford přitom profitoval z pásové výroby svého populárního modelu T ("tin Lizzie" – plechová Lízinka), kterou zavedl již v roce 1913. Tento malý a spolehlivý automobil stál v roce 1909 ještě 850 dolarů, ale pásová výroba umožnila snížit v roce 1916 jeho cenu na 350 dolarů a v roce 1924 na pouhých 290 dolarů. Tak přečkal Ford poválečnou krizi podstatně úspěšněji než General Motors a v roce 1921 s přehledem obsadil vedoucí pozici na americkém automobilovém trhu s tržním podílem 55 %. GM se naopak ocitl na okraji krachu a v roce 1921 poklesl jeho tržní podíl na 12 %. Teprve když vedení firmy převzal její velký akcionář Pierre Du Point, podařilo se hrozbu bankrotu odvrátit. Další automobilové firmy, především malosérioví výrobci luxusních vozů, však neměly takové štěstí a musely svou výrobu ukončit.
Vývoj akciového indexu DJIA v letech 1910-1920  |
Vývoj akciového indexu DJIA v letech 1920-1930  Zdroj: www.dowjones.com |
Nakonec se s krizí nepotýkaly jen Spojené státy. Také mnoho evropských zemí trpělo značným poklesem výroby a růstem nezaměstnanosti. Postiženy byly zejména Velká Británie a Francie. Německo, Rakousko a Polsko sice tuto odbytovou krizi nepoznalo, ale jen proto, že je "zachránila" ničivá poválečná inflace. Recese měla však také svůj pozitivní efekt, protože vedla k očistě a nové rovnováze postižených ekonomik a jejich trhů. Předražené ceny poklesly a postupně se stabilizovaly na reálnějších hodnotách a průmysl se opět postavil na nohy. Podniky, kterým se podařilo zefektivnit a zracionalizovat svou výrobu (jako např. zmíněný Ford), vyšly z krize jako noví vítězové. V roce 1922 začal opět razantní ekonomický rozmach, který v mnoha zemích vydržel až do roku 1929. Pouze poražené země z první světové války (mj. Německo a Rakousko) měly zcela jiné problémy a na boomu "zlatých" dvacátých let neprofitovaly.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
