K vysvětlení pohybu cen akcií existuje řada teorií. Podle jedné z nich konají akcie náhodnou procházku ("random walk"), takže cena akcií je výsledkem náhodných faktorů a nelze ji předpovídat; pouze dlouhodobě zachovává určitý růstový trend. Podle jiné teorie jsou v cenách akcií již dávno zahrnuty veškeré odpovídající informace, takže je nemožné nalézt podhodnocené akcie, natož pak "překonat trh". Podle další teorie je vývoj cen akcií odrazem tří trendů: primárního, který má trvání v řádu let a může být rostoucí (býčí) nebo klesající (medvědí); sekundárního, který se odehrává v řádech týdnů až měsíců a koriguje trend primární; a konečně denních fluktuací, které se odehrávají v rámci jednoho dne nebo týdne, jsou odrazem náhodných faktorů a jejich význam je z hlediska investičního rozhodování zanedbatelný. Hlavním úkolem analytika podle této teorie je potom rozlišit, zda je vývoj cen akcií odrazem primárního nebo sekundárního trendu.
V každém případě dlouhodobě je vývoj akciových kurzů odrazem trendů ve fundamentálních ukazatelích, ať už makroekonomických jako jsou hospodářský cyklus (a celková poptávka), inflace, peněžní zásoba, měnový kurz, zaměstnanost, vládní výdaje a zdanění, úrokové sazby, platební bilance a politické faktory (volební cyklus); odvětvových jako je útlum nebo rozmach různých odvětví, vývoj surovinových zdrojů a jejich cen, vývoj nových technologií, vládní regulace určitých odvětví (např. energetiky, telekomunikací); a individuálních týkajících se hospodaření konkrétních společností, tedy například zadlužení, ziskovosti, výrobního cyklu produktů či schopností managementu. Úkolem analytika je potom odvodit tzv. "vnitřní hodnotu akcie", tj. hodnotu akcie, která by odpovídala všem těmto fundamentálním ukazatelům; tuto vnitřní hodnotu porovnat s aktuální tržní cenou akcie a určit, zda je akcie podhodnocena nebo nadhodnocena; a podle toho akcii nakoupit či prodat. Tímto způsobem dochází k vyčišťování akciového trhu, který se pak stává efektivní.
