Akciové společnosti vydávají na veřejném trhu cenných papírů, tj. na burze či mimoburzovním trhu, své akcie s cílem získat kapitál pro další rozvoj nebo s cílem zvýšit vlastní prestiž a důvěryhodnost. Hovoří se o takzvaných emisích akcií. Jejich výhodou oproti emisím dluhopisů je, že akciový kapitál není ze své povahy určen ke splacení akciovou společností ani z něho nemusí být poskytována pravidelná dividenda, zejména při nepříznivém hospodářském vývoji. Z toho důvodu jsou emise akcií z hlediska akciové společnosti vhodné zejména pro dlouhodobé investice. Nevýhodou emisí akcií na veřejném trhu je, že stávající akcionáři ztrácejí část kontroly nad rozhodováním o společnosti, což může ohrožovat původní záměry firmy.
Společnosti, s jejichž akciemi se obchoduje na veřejném trhu, musí zpravidla plnit rozsáhlou informační povinnost. To zvyšuje jejich transparentnost a důvěryhodnost. Vyšší důvěryhodnost pak ovlivňuje příznivě vztahy vůči věřitelům - společnosti jsou schopny prosadit výhodnější úvěrové podmínky, ať už úrokové sazby v bance nebo úroky z vydávaných dluhopisů. Společnost, s jejímiž akciemi se obchoduje na burze, má také do jisté míry zajištěnu poptávku po svých akciích, takže může případně vydat akcie další a získat tak další kapitál. Vyšší poptávka po akciích společnosti také usnadňuje zavádění programů účasti zaměstnanců na hospodaření podniku a rozhodování (Employee Stock Ownership Program - ESOP), které přitahují špičkové talenty.
Pokud společnost vydává na veřejném trhu své akcie poprvé, hovoříme o prvotních nebo primárních emisích (IPO - Initial Public Offering). Protože se s primární emisí stává z uzavřené a v soukromých rukou vlastněné akciové společnosti společnost přístupná široké veřejnosti, hovoří se o primárních emisích jako o "uvedení na veřejný trh" - "Going Public". Pokud společnost vydala své akcie na veřejném trhu cenných papíru již dříve a nyní vydává akcie další, hovoříme o druhotných neboli sekundárních emisích (SPO - Secondary Public Offering). Pokud společnost v souvislosti s primární či sekundární emisí akcií nevyužívá služeb investičních bank či makléřských domů, kteří emisi obvykle upisují velkým institucionálním investorům, ale prodává akcie na burze či mimoburzovním trhu drobným investorům sama, hovoříme o přímých emisích (DPO - Direct Public Offering). Pokud je emise nabízena pouze malé skupině soukromých investorů, hovoří se o cíleném nebo též soukromém umístění (Private Placement).
Akciové společnosti v souvislosti s emisemi akcií často využívají služeb investičních bank a makléřských domů, zejména pokud jde o emise akcií velkých mezinárodních podniků. Tyto instituce zajišťují umístění emise široké skupině individuálních a institucionálních investorů. Za tím účelem vytvářejí emisní konsorcia (syndicates), v nichž se zvolí manažer emise (lead manager, lead underwriter, managing underwriter), který bude zodpovědný za průběh emise. Součástí emisního konsorcia je i skupina ručitelů (underwriting group, purchase group), která se zavazuje k upsání a odkoupení části emise, a dále prodejní skupina, která pomáhá s prodejem akcií institucionálním a individuálním investorům, ale sama není zavázána převzít neprodané akcie.
Akcie emitované na veřejném trhu často doprovází vysoký růst ceny v první den jejich uvedení na trh. Ten je způsoben velkými nákupy institucionálních investorů, kteří jako jediní mají v prvních okamžicích přístup k emisi. V dalších dnech a měsících potom mají možnost nakupovat akcie i drobní investoři, ale cena se většinou dále tolik nezvyšuje. Později má naopak spíše tendenci klesat, takže většina emisí končí první rok pod emisním kurzem. Důvodem prvotního nárůstu ceny jsou spekulativní nákupy spojené s primárními emisemi, k čemuž navíc přispívá i fakt, že emisní kurz může být i úmyslně podhodnocen, aby nedocházelo k nadměrnému tlaku ze strany investorů na očekávaný růst zisku společnosti.
