Forfaitingový proces začíná uzavřením smlouvy mezi forfaiterem a dodavatelem. Obě strany vymezí konkrétní pohledávku, náklady spojené s odkupem, požadovanou dokumentaci a termín realizace.
Poté prodávající dodá zboží zahraničnímu odběrateli a postoupí pohledávku forfaitingové organizaci. Následuje úhrada dohodnuté finanční částky (hodnota pohledávky snížená o náklady forfaitingu) od forfaitera na účet dodavatele.
Ke dni splatnosti pak forfaitingová společnost inkasuje nominální hodnotu pohledávky přímo od odběratele respektive od jeho banky. Pokud se tak nestane, vystupuje jako věřitel a zajišťuje upomínky a další postup vedoucí k soudnímu vymáhání.
Forfaiting je vhodný pro firmy dodávající zahraničním odběratelům zboží či služby větších hodnot, zejména investiční celky. Pomocí této služby jednak omezí respektive zcela vyloučí rizika spojená s odběratelem, jeho teritoriem a riziko změny měnového kurzu, jednak získají provozní kapitál, ke kterému by se jinak dostaly až po velmi dlouhém čase. V případě forfaitingových operací se vyvinul sekundární trh, například v Londýně. Forfaiter tedy může odkoupenou pohledávku dále prodat.
Celkové náklady forfaitingu tvoří na jedné straně diskontní sazba, na druhé poplatky. Diskontní sazba se skládá z aktuální úrokové sazby na mezibankovním trhu (například LIBOR) a z marže zohledňující riziko forfaitera, použitou měnu, výši a splatnost pohledávky a administrativní náklady. Uvádí se v procentech a je vypočtena za časový úsek ode dne odkupu pohledávky a její splatností.
Poplatky tvoří obvykle méně podstatnou část nákladů. Nejčastěji se jedná o tzv. Arrangement Fee (fixní poplatek za administrativní zpracování transakce) nebo Commitment Fee (odměna forfaitera za riziko zhoršení bonity dlužníka v období od uzavření smlouvy do odkupu pohledávky).
Sdílejte článek, než ho smažem
