Evropan ve výslužbě podle Beveridge

Nedávno jsme nahlédli pod pokličku "bismarckovským" důchodcům v tomto článku, dnes je na řadě model "beveridgovský". Tento typ důchodového zabezpečení vznikl za 2. světové války ve Velké Británii. Byl navržen lordem Beveridgem (odtud název), který usiloval o zabezpečení všech obyvatel základní dávkou. Vůdčí myšlenkou bylo zajistit univerzálně celou válkou zkoušenou populaci, proto šlo o dávku vskutku minimální. Optimální příjem pro stáří to samozřejmě nebyl, takže dalším nezbytným krokem byla jistá forma doplňkového pojištění. Z takového modelu se časem vyvinul důchodový systém, který klade výrazný důraz na odpovědnost jednotlivce. Obdobnou strukturu lze nalézt i v Norsku, Irsku a Švýcarsku.

Velká Británie dnes

Systém důchodového zabezpečení řadí Velkou Británii do rodiny liberálního typu sociálních států, ačkoli výdaje na zabezpečení ve stáří tvoří obdobně jako jinde v Evropské unii přibližně 10 procent HDP. Systém je vícepilířový a velmi komplexní, ale také velmi složitý, je  což je i pro samotné Brity často tvrdým oříškem. Přibližme si jeho základní podobu.

Nárok na plný základní důchod mají 65 letí muži, kteří do systému přispívali nejméně 44 let a 60 leté ženy, které odváděly pojistné po 39 let a víc. Dobu odchodu do důchodu lze o pět let odložit, a tím si navýšit důchod o 7,5 procenta ročně. Penzi navíc důchodce neztrácí ani v případě, když pokračuje či začne vydělávat po dosažení důchodového věku. Naopak předčasné vyplácení důchodů v Británii možné není.
Důchody podléhají progresivnímu zdanění. Čím je penzista starší, tím uplatňuje vyšší osobní odečitatelné položky. Příspěvky na penzijní systém se z důchodu již neplatí.

Základní státní starobní důchod nabízí každému občanovi jednotnou minimální dávku. Jestliže důchodce nedosahuje parlamentem stanovené minimum příjmů, může žádat o navýšení základního důchodu (Basic State Pension, dále BSP) o další, testované dávky.

První pilíř tedy tvoří jednotná plošná dávka (BSP), která činí zhruba 125 euro týdně (cca 3 700 korun) pro osamocenou osobu a 198 euro týdně (necelých 6 000 korun) pro manžele-důchodce. Dávka se valorizuje podle růstu cen, nikoli podle zvyšování mezd. Nyní dosahuje zhruba 18 procent průměrných výdělků.

Rozšíření systému

Kromě BSP mají zaměstnanci rozšířeno základní zabezpečení o další složku vázanou na příjmy – tzv. SERPS (State Earnings Related Pension Scheme). Nárok na SERPS uplatňuje více než polovina důchodců. Systém je průběžně financován a zabezpečuje jej stát prostřednictvím Národní příspěvkové pojišťovací agentury. Ze SERPS mohou zaměstnanci získat dalších 20 procent průměru výdělků všech svých příjmů, maximálně však 210 euro (6 300 korun) týdně. Příspěvky povinně platí zaměstnanci, zaměstnavatelé, ale i osoby samostatně výdělečně činné (dále OSVČ).

Zaměstnanec odvádí 10 procent z týdenního výdělku nad 139 euro (4 200 korun). Maximálně do systému přispívá 921 euro (27 600 korun) týdně . Dalších 11,9 procenta platí jeho zaměstnavatel. Ten odvádí příspěvek z jakkoli vysokého platu zaměstnance, přičemž neuplatňuje ani strop příspěvku.

OSVČ odvádí do systému pevně stanovenou částku, která je každoročně revidována. Stejně tak se každý rok upravuje výše minimálního zisku, do něhož je OSVČ platby zbavena. Loni bylo pojistné stanoveno na 3,20 euro týdně (100 korun) a platil jej ten, kdo vydělal za rok více než 6 124 euro (184 000 korun). Pokud roční příjem OSVČ přesáhl 12 000 euro (360 000 korun), doplácel ještě 7 procent ze zisku. OSVČ jsou definitivně zbaveny platby pojistného při dosažení důchodového věku.

Další možnosti

Ze SERPS se lze vyvázat a připojit se k některému z mnohých podnikových či podílnických schémat. Jsou to v podstatě fondy, které investují uložené prostředky, některé spravují aktiva přesahující až 30 miliard dolarů. Důchody z nich lze čerpat již od 50 let věku a odložit až do 75 let. Systém je robustní, v Británii existuje jeden z největších sektorů nestátních penzijních fondů v Evropě. Podniková schémata jsou určena pro zaměstnance, podílnická schémata a privátní důchody jsou přístupná i OSVČ. Struktura aktiv je zobrazena v následující tabulce. Zahrnuto je i Německo, o kterém jsme již psali, a Švédsko, které připravujeme.

Minimální příspěvek na podílnický důchod je 32 euro (960 korun) při každém vkladu, jejichž periodu určuje správce. Nejvíce je ale možné vložit 5 763 euro ročně (172 000 korun). Konkrétní výši si určí pojištěnec sám. Penze z podnikových schémat tvoří maximálně 2/3 závěrečného platu po 20 letech zaměstnání, kapitálovým (podílnickým) důchodem penzista získá celý svůj vklad navýšený o investiční zhodnocení.

Třetí pilíř systému tvoří různé doplňkové dobrovolné příspěvky a komerční produkty, zejména životní pojištění. Obdobně jako u nás je daňově zvýhodněné, a tedy lákavé a hojně využívané.

Ostrované jsou celkem úspěšní

Velká Británie nemá tak obrovské problémy s financováním státního důchodového zabezpečení jako mnohé jiné západoevropské státy. Občané jsou díky systému navyklí spoléhat na soukromé penze. Odhaduje se, že zavedení podílnických (kapitálových) důchodů a rostoucí motivace Britů postarat se o sebe sama systému do budoucna ještě výrazně odlehčí. Politickým cílem je navíc současný poměr státních a soukromých důchodů 60:40 do roku 2050 obrátit – především podporou přispívání do soukromých schémat. V roce 2040 by bez minulých i budoucích reformních kroků důchodové zabezpečení zatěžovalo Británii částkou přibližně 80 miliard euro ročně (2 400 miliard korun). Podle ideálního plánu by ale v té době stát měl financovat penzijní systém jen 15 miliardami euro ročně (450 miliard Kč).

Možnosti současného systému jsou nemalé, nicméně odborníci tvrdí, že Britové spoření na stáří podceňují. Asi mají pravdu, protože se stále více britských důchodců dopouští trestné činnosti. Konkrétně krádeží, finančních a pojišťovacích podvodů, nejčastější ilegální fintou britských důchodců je ovšem pašování cigaret a alkoholu ze zahraničí. Domnívají se, že zahraniční zájezdy důchodců snadno uniknou kontrole celníků. Motivem je především obava ze ztráty již dosažené životní úrovně. Mezi odsouzenými jsou často lidé, kterým se celý život dobře dařilo a státní penze jim prostě nestačí. Tato fakta jsou jistě nemilým (a nečekaným) doprovodným faktorem britského důchodového systému, ale i tak se ale od ostrovanů můžeme v mnohém přiučit.

Co si myslíte o britském systému? Co z něho můžeme použít u nás? Měla by filosofie našeho sociálního zabezpečení také vycházet z vyšší odpovědnosti jednotlivce? Spoříte si na důchod, nebo vše necháváte na státu? Zapojte se do diskuse! 

V článku byly částečně využity informace Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí ČR. Částky jsou uváděny v eurech z důvodu snazší porovnatelnosti.