John Law a jeho Mississipi-projekt (1720)

Na počátku věcí byla válka mezi oběma mocnostmi. Podobně jako v Anglii hledala francouzská vláda cestu, jak se vymanit ze sevření obrovského státního dluhu. A podobně jako v Anglii vedla tato snaha ke vzniku spekulační bubliny.

Válka o dědictví španělské, ve které obě země patřily k hlavním aktérům, vyprázdnila jejich státní pokladny. Ve Francii byla situace ještě horší, zemi sužovala lidová povstání a hospodářství hrozil kolaps. Když "král Slunce" Ludvík XIV prvního září 1715 zemřel, zanechal státní dluh ve výši 2,4 miliardy livrů (livre = tehdy platná stříbrná mince). Abychom si učinili obrázek o jeho výši, tak jenom úroky z tohoto dluhu činily ročně 90 miliónů livrů, zatímco veškeré daňové příjmy byly jen 160 miliónů a státní poklad obnášel pouhých 700-800 tisíc livrů. Vévoda de Noailles, tehdejší ministr financí se pokusil různými úspornými opatřeními snížit tento hrozivý deficit. Přes veškerou snahu však jen s malým úspěchem. V roce 1715 hrozil státní bankrot a regentská vláda vévody Filipa Orleánského, který vládl za nedospělého Ludvíka XV., hledala jakékoliv východisko z této situace. Tak nadešla hodina zrození velké finanční krize, která byla spjata s fenoménem Johna Lawa.

John Law byl muž mnoha legend a pověstí. Přes své schopnosti byl však jen ve správný čas na správném místě. Již dříve propadl syn skotského zlatníka a bankéře spekulacím. Ne však na burze, nýbrž v evropských hernách a hráčských doupatech. Když mu bylo 17 let, zemřel jeho otec a Law zdědil nemalé jmění. Pak odešel do Londýna, kde během devíti let prohrál velkou část dědictví. Roku 1697 zastřelil v souboji svého protivníka a byl odsouzen k smrti. Z vězení se mu však podařilo uprchnout do Amsterodamu. Zde se vrhl na studium finančnictví a po nocích se snažil v místních hernách své znalosti přeměnit ve skutečné peníze, což se mu do jisté míry dařilo.

Již tehdy přišel Law s myšlenkou zřídit úvěrovou banku, která by byla zajištěna pozemky. V roce 1700 se pokoušel získat pro svůj úmysl podporu skotského parlamentu. Byl však odmítnut a vrátil se opět na evropskou pevninu. Dalších 14 let střídal Law evropské herny a salóny, a je třeba přiznat, že nikoliv bez úspěchu. Konečně v Paříži, krátce před smrtí Ludvíka XIV, poznal Law jeho synovce vévodu Filipa Orleánského a toto setkání mělo rozhodným způsobem změnit nejen jeho život, ale i život mnoha Francouzů.

Když král Ludvík XIV. zemřel, byl následník trůnu Ludvík XV. ještě malé dítě a regentskou vládu převzal právě Filip Orleánský. Jeho nejvyšším cílem bylo zlikvidování obrovského státního dluhu. Protože všechna opatření skončila víceméně nezdarem, přišel čas Johna Lawa. Law chtěl založit cedulovou banku, která by převzala správu královských příjmů a zároveň mohla vydávat vlastní bankovky. Tyto bankovky měly být kryty příjmy z daní a pozemky v držení banky. Law byl několikrát přijat vévodou, brzy měl jeho důvěru a u dvora pověst finančního experta. Tak získal nezbytnou podporu pro svůj projekt.

Dne 5. května 1716 byl John Law královským výnosem zplnomocněn založit Všeobecnou banku (Banque Generale), což vzápětí učinil a rozpoutal historicky první vědomou a chtěnou inflaci. Law správně poznal, že peníze samy nejsou hodnotou, ale prostředkem směny hodnot. Nesprávně však učinil závěr, že nezáleží na množství peněz, které jsou v oběhu, nýbrž jen na rychlosti jejich oběhu. Tvrdil, že ve společnosti bohaté je oběh peněz rychlý, kdežto v chudé společnosti obíhají peníze pomalu.

Z toho usoudil, že postačí tedy emitovat velké množství i nekrytého oběživa, oběh peněz se zrychlí, zákon nabídky a poptávky rozhýbe hospodářství a společnost zbohatne. Funkci peněz může pak se stejným účinkem převzít i úvěr. Law si však neuvědomoval, že tato metoda může být životaschopná jen při dostatečném krytí oběživa.

Všeobecná banka byla tedy v roce 1716 založena. Počáteční základní kapitál činil 6 miliónů livrů, který byl rozdělen na 1.200 akcií o jmenovité hodnotě 5000 livrů. Banka eskontovala obchodní cenné papíry, vydávala vlastní akcie, které se mohly splácet i státními dluhopisy, potom emitovala i soukromé bankovky. Regentská vláda nařídila, aby státní daně a poplatky byly placeny právě těmito papírovými bankovkami Všeobecné banky. Hodnota akcií banky vzrostla v průběhu roku o 15 % a rovněž byla oznámena půlroční dividenda ve výši 7,5 %.

Počáteční úspěch ukolébal vládu a ta zcela ztratila cit pro nebezpečí. Její důvěra v Johna Lawa ještě vzrostla a to mu umožnilo uskutečnit jeho "Mississipi-projekt". V té době byl postupně objevován a osídlován americký středozápad. V oblastech Louisiany a Mississipi se předpokládala velká naleziště drahých kovů, což slibovalo tučné zisky pro toho, kdo získá monopol na obchod s těmito regiony. V září 1717 se podařilo Lawovi tento monopol skutečně získat od jeho dosavadního majitele, váženého obchodníka Crozata. Krátce poté založil John Law akciovou "Západoindickou společnost" ("Compagnie des Indes occidentales"), zvanou též "Společnost Mississipi". Protože Law předpokládal velké zisky z obchodování s americkými koloniemi, stanovil základní kapitál společnosti na 100 miliónů livrů, tedy značně výše než byl základní kapitál Všeobecné banky. Aby se akcie společnosti staly dostupnější širokým vrstvám obyvatelstva, byla nominální hodnota jedné akcie stanovena na 500 livrů. Ovšem tyto akcie mohl investor splatit pouze bankovkami, které vydávala Lawova Všeobecná banka.

Přes veškerou reklamu nebylo však snadné rozšířit tyto akcie mezi obyvatelstvo. Mnoho investorů nedůvěřovalo tomuto projektu, když známý a zdatný obchodník Crozat svoje privilegia tak rychle prodal. V pozdním létě roku 1718 stála jedna akcie s nominální hodnotou 500 livrů pořád jen asi 530 livrů. V Americe založila "Západoindická společnost" na řece Mississipi město "La Novelle Orleans" (dnešní New Orleans) a francouzským přistěhovalcům rozdělila půdu, dávala půjčky a úvěry. Protože předpokládaná velká naleziště drahých kovů stále ještě nikdo neobjevil, začaly akcie společnosti klesat. Když akcie "Mississipi compagnie" spadly na podzim roku 1718 až na 280 livrů a francouzský státní dluh stále rostl, začal John Law jednat. Za podpory Filipa Orleánského byla soukromá ,,Všeobecná banka“ přeměněna v "Královskou banku" ("Banque Royale") a jejím jediným akcionářem se stal stát. Tím banka získala právo vydávat oficiální státní bankovky.

Nyní mohl John Law dokončit své "dílo". Začal ve velkém tisknout bankovky, které nebyly vůbec kryté. S těmito penězi mohl potom Law dále konat. V dražbě koupil tabákový monopol a přenechal zato státu 100 miliónů livrů s malým úrokem. Získal též solní monopol, spravoval státní statky a v mnoha francouzských správních celcích vybíral pro stát daně. Když "Západoindická společnost" získala ještě práva "Senegalské společnosti", změnily konečně její akcie směr. Začátkem prosince dosáhly hodnoty 300 livrů. V květnu 1719 získal Law privilegia "Východoindické" a "Čínské" společnosti. Tyto společnosti pak spojil se svou "Západoindickou společností" do nové "Compagnie Perpetuelle des Indes". Nově vzniklá společnost nyní vlastnila vedle svých dosavadních severoamerických práv též obchodní monopol pro Indii, Čínu a část Jižních moří. Akcie nyní pokračovaly v růstu a brzy dosáhly hodnoty 500 livrů, vrátily se tedy na svůj počáteční kurz. Zanedlouho se ozvaly v parlamentu první hlasy, které varovaly před bankrotem, pokud bude Law dále posílat do oběhu papírové peníze. Tato varování bohužel zůstala nevyslyšena.

Law stále mocně bušil do bubnu propagandy a sliboval neuvěřitelné zisky, které jsou již na cestě. Opět vydával nové akcie společnosti, aby získal další peníze. Zájem byl teď tak obrovský, že zpočátku mohli upisovat akcie jen staří akcionáři. Kurz nyní vzrostl na 750 livrů a spekulační bublina se začínala utěšeně nafukovat. Velký zájem francouzského obyvatelstva přiměl Lawa k dalšímu navyšování kapitálu, vydal tedy dalších 600.000 akcií v úhrnné hodnotě 300 miliónů livrů.

Spekulace nabývala na síle a rychlosti. Šlechtici i sluhové, měšťané i chalupníci, dělníci i povaleči, ti všichni vydělávali milióny. Do září roku 1719 vyšplhal kurz jedné 500 livrové akcie až na úroveň 8.000 livrů. 30. září, na řádné valné hromadě, slíbil Law zvýšení stávající 12 % dividendy na 40 % nominální hodnoty akcie. To vyhnalo kurz na astronomických 18.000 livrů, což byl první vrchol akciového šílenství. Tehdy se objevili první realisté, kteří zvýšenými prodeji stlačili kurz na 9.600 livrů. Law se však nevzdával. Koupil zpět asi 100.000 vlastních akcií a tím opět posílil důvěru investorů. Potřebný kapitál si obstaral další emisí bankovek a tak "Banque Royale" vydala nové bankovky ve výši 2,1 miliard livrů.

Velké množství peněz v oběhu začalo postupně zvyšovat inflaci. Cenová hladina, zejména spotřebního zboží, výrazně stoupala. Lidé, kteří prohlédli tuto hru, začali získané papírové peníze měnit za zlaté a stříbrné mince, nakupovali stříbrné nádobí, šperky a jiné cennosti, které pak vyváželi ze země do bezpečí.

Počet těchto realistů byl však ještě nepatrný. Rozsáhlá a všudypřítomná reklama nesla dosud své ovoce. Akcie začaly opět růst a počátkem ledna dosáhly opět hranici 18.000 livrů (některé zdroje uvádějí dokonce 20.000 livrů). To však už byla labutí píseň spekulace. Postupně stále více investorů prodávalo akcie a zbavovalo se papírových peněz. Ve snaze zastavit tento vývoj, prosadil Law u regenta devalvaci kovových mincí a potom i jejich zákaz. Také nákupy stolního stříbra, šperků, drahokamů a zlata byly zakázány. Veškeré platby mohly být prováděny nyní jen formou papírových peněz.

Kurzy akcií přesto padaly dále. Veslo s konečnou platností převzali medvědi. Law zkoušel všechno možné i nemožné, aby nepříznivý vývoj kurzů otočil. Dokonce donutil 6.000 Pařížanů procházet s lopatami a motykami městskými ulicemi. Přitom nechal rozšířit fámu, že jde o dělníky, kteří zakrátko vyplují do Ameriky, aby tam pracovali v bohatých zlatých dolech. Počátkem roku 1720 nechal Law vytisknout ještě další bankovky v objemu 1,5 miliardy livrů, důvěra v papírové peníze však už byla pryč.

Také ve vládě a u dvora se postupně zvedal odpor proti velkému manipulátorovi. Když potom parlament odmítl souhlasit s jeho dalšími výnosy, vystřízlivěl i sám vévoda Filip a v květnu 1720 odvolal Lawa z jeho úřadu. Jak už to mocní mívají ve zvyku, svalil samozřejmě veškerou vinu za katastrofu na skotského nešťastníka. Vzápětí došlo k akciovému kolapsu a ke zhroucení obou pilířů systému, společnosti "Compagnie Perpetuelle des Indes" a "Královské banky". Zuřící dav, který nikdy nehledá chybu u sebe, chtěl Skota ihned lynčovat. Ten samozřejmě nečekal a zmizel z Francie. Jeho papírové peníze pálil pak v Paříži veřejně kat, ale je otázkou jestli to někomu ještě pomohlo.

10. června 1720 otevírá "Banque Royale" znovu své brány, aby lidé opět mohli vyměnit bankovky za "poctivý" kov. Na papírové peníze ovšem dopadla silná devalvace, a tak za plný pytel bankovek jste dostali jen 50 livrů v kovu. Regent se potom všemožně snažil zmírnit škody, které on a Law, rukou společnou a nerozdílnou, napáchali. Jistý úspěch však Mississipi-projekt přinesl. Státní dluh se totiž, na úkor spekulantů, snížil o 900 miliónů livrů.

Indická společnost, která dříve převzala velkou část státního dluhu, ztratila většinu svých privilegií, mj. správu nad státní mincovnou nebo právo vymáhat daně. Dne 11. listopadu 1720 byly její akcie zcela staženy z obchodování, protože se kurz jedné akcie pohyboval kolem 40 livrů v kovových mincích, tedy hluboko pod svou nominální hodnotou. Koncem ledna 1721 se nakonec celá společnost dostala pod státní správu.

Na rozdíl od již zmiňované finanční krize anglické, byla do machinací "velkého skotského mága" zatažena celá Francie. Nakonec i lidé, kteří se spekulace neúčastnili, byli postiženi obrovskou inflací, která byla takto uměle vyvolána. Protože však mnoho obchodníků a bankéřů včas realizovalo své zisky, nedošlo zde k takové vlně bankrotů jako v Anglii.

A jak skončil náš milý John Law? Z Francie se mu tedy podařilo zmizet, ale s holýma rukama. Sám dodává: "Odešel jsem nahý, ani jsem si neodnesl svůj oblek". Protloukal se světem, dál hledal svou šťastnou hvězdu, ale ta mu už nikdy cestu neozářila. Do posledních svých dnů však obhajoval svou teorii a svůj finanční projekt. Napůl žebrák, chudý jako myš, umírá nakonec v Benátkách roku 1729.

Co si myslíte o Johnu Lawovi? Také jste se o něm učili v ekonomii? Věděli jste, že napálil celou Francii? Napiště co si o té francouzské bublině z počátku osmnáctého století myslíte!

Přeloženo a upraveno ze serveru www.boerse.de.