Jeden úspěšný podnikatel zhodnotil nedávno u piva svůj úspěch v podnikání lakonicky: „Kam se hrabu na manželku, které patří lékárna!“ Lékárníci, hlavně v některých malých městech a obcích si naopak stěžují, že se šetří i na lécích. Podle odhadů se ovšem ročně vyhodí lékyza miliardy korun.
Podle Ministerstva zdravotnictví má přitom stát díky přehodnocení částky, které hradí za léky on a kolik platí pacienti, za léky ročně ušetřit 3,4 miliardy korun. Hlavní roli hraje stanovení nejvyšších cen, za které mohou v Česku prodávat léky výrobci. K úsporám by mělo přispět i snížení úhradze zdravotního pojištění u léků, které Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) do června provedl u zhruba 1800 z celkového počtu devíti tisíc léčivých přípravků.
S úsporou peněz za léky počítá i loňský úsporný balíček ministra financí Eduarda Janoty. Maximální ceny, za které je mohou na základě rozhodnutí SÚKL výrobci dodávat do Česka, mají klesnout o sedm procent, což má vést ke snížení výdajů na zdravotnictvíi cen, za něž léky či léčivé přípravky kupují pacienti.
Zástupci České asociace farmaceutických firem (ČAFF) – viz článek Pacienti nevědí, kolik stojí léky– s odkazem na výzkum agentury STEM/MARK uvedli, že se pacienti cítí tvorbou cen léků poškozeni. Kvůli Janotovu balíčku prý budou za léky doplácet víc než dosud. Veronika Petláková z tiskového a informačního oddělení SÚKL ale tvrdí, že je efekt sedmiprocentního snížení cen i úhrad za léky opačný. Vychází z toho, že maximální ceny výrobců klesly u více léčivých přípravků (6979 kódů SÚKL), než u nichž se snížila úhrada ze zdravotního pojištění(5823 kódů SÚKL). Prostor pro doplatky pacientů se tak prý snížil.
Způsob, jak v Česku vzniká cena léků, je ovšem poměrně složitý. SÚKL, který registruje léky, používané v Česku, určuje maximální cenu, za kterou je smí výrobce do země dodávat. Vychází z průměru výrobních cen v zemích referenčního koše (tvoří ho osm členů EU), nebo průměru tří nejnižších cen v EU, či výrobní ceny nejbližšího terapeuticky porovnatelného přípravku v Česku nebo v Unii. Někdy může určit cenu výrobce nebo držitel licence. Jde o maximální cenu, kterou nelze překročit.
Pacient ale za lék zaplatí víc. K ceně výrobce si lékárna připočítá přirážku (i ta má regulovanou horní hranici), o níž se dělí s distributorem, a k tomu DPH.
Seznam registrovaných léků a potravin pro zvláštní lékařské účely s orientačním (nejvýše možným) doplatkem pacienta a další informace najdete na www.sukl.cz. Je aktualizován měsíčně. Orientační doplatek se vypočítá, když odečtete úhradu ze zdravotního pojištěníod orientační ceny. Jde o maximální možnou cenu, v praxi může být nižší. Na webu je i informace, zda se poplatek pacientovi započítává do tzv. ochranného limitu.
Lékařmá podle Petlákové zvážit, jaký lék je pro pacienta vhodný a finančně dostupný. K tomu má přispět i revize úhrad ze zdravotního pojištění, jejímž cílem je, aby byly zaměnitelné léky hrazeny ze zdravotního pojištěníve stejné výši. Preferovány budou léky, na které nebudou pacienti doplácet.
Kolik pacient na lék doplácí, záleží na jeho konečné ceně v lékárně. „U léků na recept na účet zdravotní pojišťovnyhradí pacient třicetikorunový regulační poplatek, nebo na lék něco doplácí, pokud ho pojišťovna plně nehradí. V Česku existuje minimálně 300 plně hrazených léků, v každé lékové skupině nejméně jeden,“ říká Jiří Rod z Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Doplatky na léky a regulační poplatkyza léky na recept se počítají do ročního limitu 5000 korun u dospělých nebo 2500 korun za rok u dětí do 18 let a osob starších než 65 let. Stejné je to podle Roda i u doplatků na částečně hrazené léky či potraviny pro zvláštní lékařské účely (PZLU), doplácí se ale jen na nejlevnější obdobný na trhu dostupný lék nebo PZLU. Výši započitatelných doplatků zveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví.
Léky, vydávané bez předpisu(mimo zdravotní pojištění) nemají cenu regulovánu. Kolik stojí, závisí podle Petlákové na výrobci/držiteli rozhodnutí o registraci, distributorovi a lékárně. Výslednou cenu léku pro zákazníka tedy tvoří cena výrobce (toho kdo drží rozhodnutí o registraci) plus obchodní marže distributora, obchodní marže lékárny a DPH. Ovlivňuje ji hlavně konkurence. "Cena těchto léků mírně roste," dodává Petláková.
Lékař by měl podle Roda pro pacienta vybrat lék podle jeho zdravotního stavu a volit ten nejméně nákladný. Jen když ho pacient nemůže z medicínských důvodů užívat, měl by mu předepsat dražší.
Konečná cena léků tedy závisí na lékárně. Podobně jako v obchodech i zde ale existují rozdíly podle měst a lokality. Volbou lékárny se tedy dá ušetřit. Otázkou ovšem je, zda můe nemocný pacient obcházet s receptemlékárny a zjišťovat, která je nejlevnější.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
