„Tak se nám drogy dostaly i do kánonu osobní produktivity,“ lze parafrázovat majora Zemana nad knihou s předlouhým názvem Stealing Fire: How Silicon Valley, the Navy SEALs, and Maverick Scientists Are Revolutionizing the Way We Live and Work (Oheň ukradený bohům. Jak Křemíkové údolí, zvláštní síly námořnictva a odvážní vědci obracejí naruby naše životy i práci).
Steven Kotler a Jamie Wheal: Stealing Fire: How Silicon Valley, the Navy SEALs, and Maverick Scientists Are Revolutionizing the Way We Live and Work – vyšlo v nakladatelství Dey Street Books v únoru 2017, 304 stran, 18 dolarů (verze pro Kindle)
Steven Kotler a Jamie Wheal v ní totiž zařadili LSD, psilocybin, MDMA, DMT a další psychedelika i některé stimulanty po bok meditace, dechových cvičení, transkraniální magnetické stimulace, tanečních parties a jiných způsobů, jak dosáhnout změn vědomí a extatických stavů. Ne jen tak z nudy nebo z plezíru, ale s konkrétním cílem: aby člověk snáz dosáhl bodu, ve kterém zapomene na čas, sám na sebe i na to, že se o něco namáhá. Aby se rozplynul v prožitcích. Takovému stavu se často říká flow – a flow je v literatuře o osobní produktivitě podobným zlatým bůžkem jako vánočka na břiše v časopisech o posilování.
Ne náhodou jsou autoři zároveň zakladateli institutu Flow Genome Project. (Kotlera mimochodem už známe z ne moc podařené knihy Hojnost, která vyšla česky, a z populární The Rise of Superman.) Při své práci dobře vypozorovali, že průmysl i armády už flow zvládly zařadit do arzenálu svých zbraní. Manažeři technologických startupů experimentují s microdosingem, tedy pravidelným užíváním malých dávek halucinogenů, které jim pomáhá k vyšší produktivitě a kreativitě. Steve Jobs se nebál ani dávek velkých. Ti samí lidé se každý rok doslova i obrazně sjíždějí na transcendentálním festivalu Burning Man v nevadské poušti. Vojáci jednotek SEAL jsou draze cvičení k tomu, aby při výsadcích dokázali upozadit svoje ego a nehrát si na hrdiny. A tak dál.
„Všechno si to sečtěte a vyjde vám, že jsme svědky povstání Prométheů. Vědeckotechnologický pokrok nám dnes nabízí dříve nebývalý přístup k vyšším patrům lidské zkušenosti – i lepší porozumění tomuto patrně nejkontroverznějšímu a nejhůře pochopenému teritoriu v historii. Po celém světě se nadšenci, vojáci, vědci, umělci, podnikatelé, technologové a kapitáni byznysu snaží nové poznatky využít k tomu, aby mohli nahlédnout nad mraky.“
„Tenhle ‚myšlenkový lídr‘ má za to, že učinil průlom v teorii managementu: nosí totiž na porady plyšového medvídka a doporučuje to i ostatním. Správně. Plyšového medvídka. […] Nemůžu tomu uvěřit. Na těch poradách se scházejí muži a ženy, které jsem doteď považoval za příčetné dospělé lidi, a diskutují s plyšákem. S takovými teď pracuju. Ne, hůř: pracuju pro ně.“
Bezmála dva roky strávil Dan Lyons v cool softwarovém startupu. Peklo popsal v knížce Disrupted. Recenze zde:
Pokud se těšíte, že s Kotlerem a Whealem nahlédnete nad mraky taky, tak se spíš netěšte.
Zásadní nedostatek Stealing Fire je, že přináší minimum praktických informací a rad. Autoři se o to v poslední kapitole pokoušejí, ale výsledek působí podobně, jako když vám liberální učitel na gymplu kladl na srdce, že máte při experimentech s drogami hlavně pít hodně vody. Kdo chce s psychedeliky, meditací nebo jinými způsoby změny vědomí začít, dozví se nesrovnatelně víc na Redditu a YouTube. O tom, jak povrchně se tématu autoři dotkli, nejlíp vypovídá, že ani jedinkrát nezmiňují Modafinil – jednu z nejpopulárnějších látek pomáhajících dosažení a udržení flow.
Kniha tak nejlépe poslouží jako rozcestník po další literatuře, například po díle Alexandera Shulgina, který na sobě otestoval snad vše, co šlo vyšňupat, vykouřit nebo strčit pod jazyk, zážitky zpracoval s vědeckou poctivostí a vydal knižně.
Druhá výtka jde za myšlenkovou podstatou knihy. Autoři se sice můžou tvářit jako odpůrci vojensko-průmyslového komplexu, kteří snášejí z Olympu zakázaný oheň smrtelníkům. Jenomže ve skutečnosti průmyslu pomáhají tím, že mu nahánějí ještě výkonnější duševní pracovníky. Nepochopte mě špatně: není chyba pomáhat průmyslu a zvyšovat výkon pracovníků, chyba je teprve tvářit se, že je na tom něco prométheovského, a že taková revoluce přináší lidem jen pozitiva.
Dobré čtení má oproti sebelepší buchtě jednu výhodu. Nevadí, že se do něj před vámi zakousl někdo jiný. Každý týden šéfredaktor Finmag.cz Michal Kašpárek ochutná metráky textů. A každý pátek vám e-mailem pošle přehled těch nejlepších. Pokud tedy budete chtít a přihlásíte se k odběru našeho pravidelného newsletteru.
Tvůrci podcastu The Bayesian Conspiracy si v posledním díle správně všimli, že pokud se chytré drogy mezi pracovníky masově rozšíří, stane se z obyčejné kariéry něco jako Tour de France. Budete muset brát taky, abyste se vůbec udrželi v peletonu. Takový stav má sice své výhody, například větší výstup celé ekonomiky, ale taky nevýhody, především horší uplatnění těch, kteří odmítají brát drogy upravující vnímání nebo léky, o jejichž dlouhodobých účincích na organismus se neví nic.
Stealing Fire navíc dělá medvědí službu nejenom lidem, ale taky samotným drogám i dalším zdrojům extatických prožitků. Psychedelika nebo technoparties byla dlouho vzácnými možnostmi, jak uniknout ze světa orientovaného na výkon a dosahování úspěchů. Kotler a Wheal dělají z původců odstředivých sil původce sil dostředivých. Mojí generaci říkali: neexperimentujte s drogami a nechoďte na parties, nebo vás nikdo nezaměstná. Ta nová teď dostává radu obrácenou: experimentujte s drogami a jezděte na parties, nebo vás nikdo nezaměstná. Vzhledem k výbornému hodnocení Stealing Fire na Goodreads to je rada vítaná.
Hodí se skončit proroctvím Václava Bělohradského: „Je klíčovým znakem globálního kapitalismu, že ze všech alternativ dělá fragmenty svého fungování.“
Úvodní obrázek korporátního supa klovajícího Prométheova játra, zanesená psychedelickými i stimulačními jedy, namaloval Peter Paul Rubens
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
