Minulý týden jsme se s Martinem Paličkou, šéfem „svobodné“ IT firmy Etnetera, bavili o tom, jaké nástrahy s sebou nese „osvobozování se“, jak důležité je se neustále vzdělávat a že klíčovou roli ve společnosti hraje výběr těch pravých lidí, kteří se nebojí vzít osud do vlastních rukou. Tento týden přišla řeč veřejné zakázky, vliv svobody na byznys a pálení mostů.
Jsem si jistý, že pokud byste nebyli svobodní, nedostávalo by se vám takové mediální pozornosti. Dost pravděpodobně by nevznikl ani náš rozhovor. Vnímáte marketingový potenciál "svobody v práci" stejně?
Vše má dvě strany mince. V jednoduché rovnici, kde se mediální pozornost rovná záplavě nových klientů, by to opravdu měla být pravda, jenže jednoduché není dneska nic. Tím, že jsme jiní a myslíme jinak, můžeme řadu klientů odrazovat. A ono je to asi i dobře. Některé IT firmy často udělají pro peníze cokoliv, včetně dosti pochybných zakázek se státní správou. Do takových byznysů my ale rozhodně jít nechceme. Nemůžeme kázat vodu a pít víno. Máme svoji kulturu, za kterou si stojíme, a chceme, pokud možno, podobně smýšlející klienty.
Etnetera je česká společnost, která vyrábí weby. Mezi její klienty patří finanční společnosti, obchodní sítě, telekomunikační firmy či automobilky. Firma získala řadu nejrůznějších ocenění. Pro náš rozhovor je asi nejzajímavější to, že čtyřikrát za sebou byla mezi prvními třemi Nejlepšími zaměstnavateli roku ČR.
Takže štosy nových zakázek z ministerstva práce se na vás nevalí. Dokážete tedy alespoň efektivněji „lovit“ klienty, kteří smýšlejí podobně?
Ano. A nesmírně mě těší, že s námi takoví klienti chtějí dělat byznys právě proto, jací jsme. To je super pocit. Že bychom ale najednou díky článkům v médiích přehazovali zakázky vidlemi, to pravda určitě není. Popravdě jsem se spíše bál, že by naše transformace do svobodné firmy mohla po obchodní stránce dopadnout mnohem hůř.
Jak to?
Obával jsem se, že si velcí korporátní klienti budou plést svobodu s anarchií. Pokud mají svobodu, určitě si tam každý dělá, co chce, kašlou na termíny a nikdo nic nevede. Od těch ruce pryč! Proto vždy a všude opakuji, že svobodná firma není o totální demokracii, ale možnostech a využití potenciálu lidí. Naopak jsem přesvědčen, že touto cestou poskytneme klientům výrazně kvalitnější služby. Nechceme být jen IT dodavatel, ale především dlouhodobý spolehlivý partner klienta. U mnoha tak již fungujeme, ale rezervy vnímám každý den.
Tohle ale tvrdí snad úplně všechny firmy na trhu.
To je fakt. My ale máme nakročeno k tomu, aby to jednou opravdu platilo - když se bude dařit, budeme se s klientem podílet na profitu, pokud se dařit nebude, vezmeme náš díl odpovědnosti na sebe a budeme hledat cesty, jak problém vyřešit. Zatím čistě na success fee (forma odměňování, kdy se výše platby odvíjí od reálných zisků daného projektu, pozn. autora) fungovat nemůžeme, nebudu lhát. Ale věřím, že se do takového stavu jednou dostaneme.
Zmínil jste IT zakázky pro státní správu. Jak byste zareagoval, kdyby vám jednoho krásného dne na dveře zaklepali Šiška s Drábkem, nebo jiní podobní kujóni, a nabídli vám zakázku za miliardu, která by vaši společnost zajistila na roky dopředu?
Předseda představenstva, výkonný ředitel Etnetery.
Ročník 1975. Absolvent pražské ekonomky. Profesionální ostruhy si vydobýval už coby student v několika společnostech. Pracoval jako obchodní zástupce pro makléřskou firmu Renesance Burzovní. Ve společnosti Boomerang působil jako traffic manager. Před nástupem do společnosti Etnetera v roce 2000 pracoval jako finanční analytik pro zahraniční trhy ve firmě Stratego Invest. Ve společnosti byl finančním a provozním ředitelem a od roku 2011 převzal vedení společnosti. Rád si zahraje tenis, fotbal nebo volejbal, miluje dobré víno a cestování.
Několik podobných na první pohled lukrativních zakázek jsme v minulosti odmítli. Od té doby další už prakticky nechodí. Zadavatelům dělá očividně problém náš požadavek transparentnosti jak dovnitř firmy, tak ven. Státní správu v menší míře občas děláme, ale spíše jako subdodavatel, který má jasně vymezené, co a za kolik dodá. Jako hlavní dodavatel v ničem velkém a neprůhledném určitě nefigurujeme a figurovat nebudeme. Upřímně, na miliardovou zakázku naše firma zatím nemá.
Trochu odbočím, ale napadá mě, jestli vůbec muže mít nějaká zakázka v IT opravdu reálně hodnotu jedné miliardy korun?
Tak miliarda je buď hodně, nebo málo. Záleží, jak se na to člověk podívá (smích). My jsme standardně schopni zvládnout zakázky v jednotkách nebo nízkých desítkách milionů. Pokud by součástí zakázky byla i dodávka hardwaru a softwarových licencí, asi bychom zvládli i stomilionovou zakázku, ale to by byly jen peníze, které bychom obratem poslali jinam.
Myslíte, že kdybych si teď náhodně vylosoval jednoho zaměstnance z vaší firmy, řekne mi to samé, co říkáte vy. Tedy, že by do takového byznysu jít nechtěl, i když by si mohl na odměnách vydělat zajímavé peníze a měl jistotu, že bude mít co dělat další dva tři roky?
Já si myslím, že by vám naprostá většina mých kolegů odpověděla úplně stejně jako já. A nebojím se ani toho, že by vám řekli, hele tomu Paličkovi nevěř ani slovo, vedení sice všude hlásá, jak jsme svobodní, ale ve skutečnosti nás tu sekají hlava nehlava. Každému, kdo přemýšlí, že by k nám nastoupil, říkáme, ať se pobaví se stávajícími zaměstnanci. Proto je nedílnou součástí výběrového řízení rozhovor s celým týmem, kde se obě strany mohou lépe poznat. Na druhou stranu je fakt, že naše vize a vnímání toho, co děláme, mohou být jiné, než jak to vidí někteří zaměstnanci, protože jsme něco nedokázali dobře komunikovat, nebo nám třeba úplně nevěří. Pokud bychom si ale na svobodnou firmu jen hráli, tak by tahle bublina velmi rychle praskla. A reputaci máme všichni jen jednu. Tak mě napadá, jestli jste někdy slyšel o našem příběhování...
...neslyšel.
Je to způsob, jakým řešíme některé vnitrofiremní otázky. Zatímco ve většině firem je to interní věc, my se vždy sejdeme v pražském HUBu a diskutujeme naprosto otevřeně se všemi, kteří mají zájem se na dané téma bavit. Video z diskuze pak publikujeme na internetu, takže se na něj může podívat opravdu kdokoliv.
Co si myslíte těmi vnitrofiremními otázkami konkrétně?
Naprosto cokoliv. Včetně citlivých témat jako jsou platy a odměňování. Pokud bychom se báli, určitě bychom takhle otevřeně nekomunikovali. Naprostá transparentnost. Samozřejmě, že ne všechny věci vnímáme stejně, ale otevřená diskuse je ta správná cesta, jak se posunout dál.
Jako svobodná firma fungujete dva roky. Je něco, co byste udělal zpětně jinak?
Tyhle otázky nemám rád (smích). Myslím, že jsme si každý museli najít vlastní cestu, na které je nám dobře. A během toho hledání jsme se spoustu věcí naučili. Kdyby nám spadly do klína, nevážíme si jich. Platí, že cesta je cíl.
Já osobně jsem zpočátku určitě nepatřil mezi ty největší nadšence a propagátory svobody v práci. Jsem poměrně konzervativní člověk, dlouhá léta jsem ve firmě vedl finance a provoz. Do Etnetery jsem před lety dokonce zaváděl ISO normy - abych je pak, když jsme přešli na jiné principy, zase rušil. Proto to pro mě nebylo úplně snadné a chtělo to čas. Z titulu své pozice jsem si ale nemohl dovolit být váhavým střelcem. V určitou chvíli jsem musel dát jasný signál, že to se svobodnou firmou myslíme vážně. Pokud se ale ptáte na to, co mě pálí obecněji, tak s kolegy hodně řešíme, jak dlouhá by měla být doba adaptace a tolerance k lidem, kteří do rozjetého vlaku nenastoupili. Někomu to trvalo půl roku, někomu rok. Po dvou letech si už ale klademe otázku, jestli má ještě smysl čekat, motivovat a podporovat, nebo prostě čekáme na něco, co se u některých lidí nikdy nestane.
Znamená to tedy, že jste spálil všechny mosty? Co jste udělal?
Celé je to o dekompozici původního systému řízení a snaze postavit firmu znovu „zespoda“. Uvědomujeme si, že procesy jsou nutné, pouze se je snažíme nastavit znovu na základě rozhodnutí daných týmů. Je to především o změně myšlení. Každý má mnohem větší šanci ovlivnit výsledné fungování firmy. Mnoho rozhodnutí mohou lidi dělat napřímo a nemusí procházet složitým schvalovacím procesem. Procesy často potlačují aktivitu a kreativitu lidí, proto jsme chtěli prostředí uvolnit a dát lidem možnost fungovat „po svém“. Uplynulé dva roky jasně prokázaly, že jsme schopni fungovat v novém prostředí lépe než dříve. Každý den se hlídám, abych některá rozhodnutí neudělal „seshora“, ale hledám cesty, jak tyto rozhodnutí nechat udělat lidi okolo. Přiznávám, že to je někdy velmi těžké, ale věřím, že je to správná cesta. Musel jsem se smířit s tím, že budeme dělat chyby, kterým by seshora definovaným procesem dalo zabránit. Na druhou stranu se lidi nemohou za procesy tolik schovávat a jdou více s kůží na trh. Věřím tomu, že tato přeměna firmy povede k větší pružnosti a bude vznikat více inovací než dříve. Zatím se to celkem potvrzuje.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
