Ten pětiminutový snímek měl motivovat nové zaměstnance, teď ale dělá ostudu na YouTube. A říká toho mnohem víc, než se na první zhlédnutí může zdát.
„Tahle nějak vypadá porno, když vystřihneme všechno šukání,“ pravil výstižný komentář. První pracovní den u McDonald’s v tomto ohledu poráží i Ženu za pultem. V té se totiž postava Jiřiny Švorcové sblížila s tou Petra Haničince aspoň po tmě a pod peřinou. Zato Katku čeká věčné inferno u sendvičů, „kde se práce nikdy nezastaví“. Nikdy s krútrenérem Jirkou nepodlehnou instinktům, neshrnou čízy na zem a nerozdají si to na lince. Nemusí jim to ani zakazovat firemní manuál na s. 121, protože sex v jejich vesmíru prostě neexistuje. Nejsou v něm totiž žádné hry ani žádné pudy, jen „postupy“.
Srovnání se Ženou za pultem se ještě podržme. Schválně zkuste přijít na to, které věty zazněly mezi regály Pramenu v roce 1977 a které letos v krúrúmu u Meka:
„Nezapomeň, že spokojený zákazník je pro nás to nejdůležitější.“
„Jsem ráda, že se ti u nás líbí a něco tady pro tebe mám. Ode dneška už můžeš nosit žlutou jmenovku. A kdo ví, kam to dotáhneš!“
„Lidé na klíčových pozicích chtějí a jsou schopni svou práci dělat, jsou otevřeni novým myšlenkám a chtějí se osobnostně rozvíjet.“
Chyták: všechny jsou z Prvního pracovního dne u McDonald’s. Pokud jste tam tu poslední neslyšeli, tak si prohlédněte plakát za Jirkou v padesáté sekundě klipu. K úplnému splynutí normalizačního i fastfoodového výplachu mozků zbývá jen to, aby představitelka Katky Kora Lang po vzoru Švorcové zarecitovala na sjezdu ODS Ptáče svobody od Jaroslava Vrchlického.
Není ale na místě o něčem tak vážném žertovat. Hodí se připomenout slova radikálního filozofa Slavoje Žižka: „Totalitní moc jde ještě dál než klasická autoritářská vláda. Už neříká: Plň svoje povinnosti, ať už se ti líbí, nebo ne, ale: Musíš plnit své povinnosti, a navíc se z nich radovat. (Takhle funguje totalitní demokracie: nestačí, že lidé poslouchají vůdce, musí jej rovnou milovat.) Z povinností se stává potěšení.“
Máloco to tuhle logiku ztělesňuje tak dobře jako video McDonaldu. Totality 20. století požadovaly po pracujících sebezapření v zájmu budování lepších zítřků. McDonald do nováčků hustí opak: nic ze svých povinností neber jako omezení, práce u nás totiž už jeten lepší svět a nic lepšího nikdy nebude. Když si Katka postěžuje na rozpis směn, šéfová ji pošle do háje. Vygumovaná Káťa si to v deníčku pochválí: „To je úžasný, jak mi vyšli vstříc.“
Spisovatel Milan Kundera v eseji Le Rideau (Opona) napsal, že „před světem visela kouzelná opona, utkaná z legend. Cervantes poslal Dona Quijota na cesty, při kterých tu oponu protrhl. Svět se před bludným rytířem odhalil ve vší své komické nahotě.“ Podobně cestoval a pravdu odhaloval blbec Švejk. Katka přebrala štafetu. Svým bezelstným popisem prvních dnů u Meka protrhla díru do plachty pomalované velkými šancemi, které prý nabízí současnost: nejdřív vám slibovali výlety na Měsíc, pak německé platy. Teď se ale musíte radovat ze žluté jmenovky.
Ironií je, že se takhle podvratné dílo povedlo zrovna reklamce placené McDonaldem. A taky to, kolik lidí si při psaní posměšných komentářů odmítá připustit, že jejich „perspektivní práce v mladém kolektivu“ v jiných firmách a oborech je stejně komicky nalajnovaná a bezvýchodná jako Katčino robotické skládání čízů. Helpdesky, callcentra, HR oddělení – cestou domů kruhový trénink ve fitku a večer zkontrolovat nabídku slev. Hra mizí i z našich životů a s ní taky možnost vzpoury. Zůstávají postupy. Řečeno s Gogolem: Ne Katce a McDonaldu, ale sami sobě se smějete!
A další komentáře Michala Kašpárka
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
1. 2. 2013 8:18, Fredy
Je to úsměvné, je to dráždivé, hodně a snadno se to kritizuje, ale je to jedno velké ALE.
Například kdybyste byl, pane Kašpárku, majitelem podobného zařízení, jako je McDonald’s, tak byste buď postupoval stejně, nebo do roka zbankrotoval.
Problém mnoha našich firem, ještě v této době, je v tom, že lidé přesně nevědí, co mají dělat. Samozřejmě kromě montoven se zahraničními vlastníky. V USA musíte novému zaměstnanci nalajnovat každou minutu, nejlépe mu to předvést, ale pak můžete očekávat, že to tak bude dělat. A většinu, kupodivu, i když ho nekontrolujete. V ČR byl zvyk jiný. Dělalo se většinou jen, když se muselo, nebo když se koukal šéf. Také a to převážně, se zafofrovalo, aby se pak mohlo, o to déle, sedět na šatně/hospodě a kecat .... Za bolševika bych to chápal. Většina lidí předstírala, že dělá poctivě a stát zase předstíral, že je za to dobře platí.
No a jsme u to známého "úhlu pohledu".
- Pokud se na to dívám, jako majitel firmy, tak by mi vyhovoval ten americký systém, bez nějaké zbytečné kreativity. Pozor, nepíši o vývojových a konstrukčních centrech, kde to bez kreativity moc nefunguje.
- Pokud se na to dívám, jako zaměstnanec, tak bych uvítal spíše opačný přístup. Tedy chtěl bych pracovat tam, kde bych mohl uplatňovat své nápady, nebyl jako stroj, ale musel u práce myslet. Jen taková práce by mě bavila.
Váš článek je spíše z lůna těch, o kterých jsem psal v závěru.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
1. 2. 2013 14:12, tla
No tak to vam bohuzel musim oznamit, ze jste neco nepochopil. Autor se na video diva stejne pohrdave jako vetsina tech, co ho shledli. Ja pisu, ze 99% tech, co si udelaji tento zaver, si nevidi na spicku nosu. A to tedy neni v souladu s clankem.
Zaroven rikam, ze autoruv vyrok (v tomto pripade jde mj. o citat, no a co ma byt, v tom pripade to neni vyrok autora clanku?) je v kontradikci s celym vyznenim. V prvni rade se tyka autora samotneho.
Takze jak rikam, neco vam uniklo bud ve clanku anebo v mem komentari.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (18 komentářů) příspěvků.