Škola finanční gramotnosti: pracovní cesty a diety

Každému z nás zaměstnanců se může stát, že nás zaměstnavatel vyšle na služební cestu. Dobře, proč ne. Berme to jako situaci, kdy můžeme v praxi osvědčit, jak máme rádi svoje peníze. Hloupý se spoléhá na to, co mu řeknou, spořivý se pídí, jestli mu někdo něco neupírá a jestli není někde cesta, jak ušetřit.

Roman Baroš, rubrika: Když se řekne, 24.01.2012, 6 komentářů

Tisknout

TIP REDAKCE: Vše je legální a ty máš holej zadek aneb moderní finanční inženýring

Hrubý přehled o právech zaměstnance spojených se služební cestou patří k základům finanční gramotnosti. Pokud jste na služebce byli jednou za pět let, nemusíte je ovládat, jako když bičem mrská, ale měli byste aspoň vědět, na co se ptát zkušenějších, případně co hledat na internetu (a pokud jde o zahraniční cesty, tak třeba i se slovníkem česko-právnickým v zákoníku práce). Kdo se neptá, riskuje, že prodělá. Stává se totiž, že někteří zaměstnavatelé se snaží neznalosti svých lidí zneužívat a snižovat tak firemní náklady. A to přesto, že takové počínání je protizákonné.

Před odjezdem na pracovní cestu

Podle zákona byste před odjezdem na služební (nebo terminologicky přesněji) cestu měli dostat tzv. cestovní příkaz. Lejstro, které říká, kdy a kam jste odesláni, co tam asi máte dělat a kdy zhruba se vrátíte. Můžou tam být i další údaje, například způsob dopravy a podobně. Praxe ve většině českých firem je jiná, papír se vyplňuje až po návratu z cesty podle toho, „jak to dopadlo“. Je to pohodlné, předpokládané příjezdy a odjezdy totiž velice často nesedí s těmi skutečnými a opravovat už jednou zapsané je strašná otrava.

Anketa

Jezdíte na služební cesty?

Jenže odjet na služebku bez cestovního příkazu se může šeredně nevyplatit. Například mého dlouholetého kamaráda poslal jeden ze dvou jeho nadřízených firemním autem do Itálie. Než se za pár dní vrátil, už po něm pátrala policie za krádež firemního auta, počítače a nějaké hotovosti. Druhý šéf totiž o jeho cestě nic nevěděl, příkaz k ní ve firmě nenašel, a aniž zkusil sehnat svého kolegu, bez odkladu volal policii. Tohle samozřejmě dopadlo dobře a dnes je z toho zábavná historka na večírky, ale vy na to nespoléhejte. I pokud máte jednoho šéfa, bez cesťáku neopouštějte firmu. Nikdy nevíte, kdy se vám za něco bude chtít pomstít nebo se vás elegantně zbavit za „hrubé porušení pracovní morálky“. Za ty problémy to prostě nestojí.

Diety

Na pobyt na služební cestě byste měli nafasovat stravné neboli diety, což jsou peníze, za které si (teoreticky) budete kupovat jídlo. Jestli je utratíte nebo ne, to je jen a jen vaše věc, z toho se zpovídat nebudete. Když si po starém dobrém českém zvyku nabalíte řízky, peníze ušetříte. Množství peněz, které dostanete na cestu, závisí na tom, zda se budete pohybovat v Česku nebo v zahraničí. A také na tom, jestli jste státní zaměstnanec nebo zaměstnanec soukromé firmy. Diety se připisují za kalendářní den, a to na pracovní cesty delší než pět hodin.

Sazba stravného za kalendářní den
délka pracovní cesty	5–12 hodin	12–18 hodin	víc než 18 hodin
soukromá firma	64 Kč	96 Kč	151 Kč
státní zaměstnanec	64–76 Kč	96–116 Kč	151–181 Kč

Pro cesty do zahraničí byste měli dostat peníze v eurech nebo dolarech (s výjimkou Švýcarska a Velké Británie), ve výši, která se odvozuje od základní sazby stravného, jak ji pro daný stát stanovilo ministerstvo financí ve vyhlášce. Pro rok 2012 ji najdete zde.

Řidič tvrdej chleba má. Zvlášť když mu jde o hypotéku

U některých povolání, typicky dálkových řidičů, kteří jsou na služebce v podstatě pořád, jsou diety podstatným zdrojem příjmu. Diety nebo výplata, říkáte si možná, peníze jako peníze, žádné nesmrdí. Jenže pozor! Jak komu. Některé banky diety odmítají jako příjem počítat: a to může být velice nepříjemné, pokud si hodláte vzít hypotéku nebo nějakou půjčku a banka chce prokázat vaše příjmy.

Pravidla uznávání diet jako součásti příjmu se neustále mění a to i v rámci jedné banky, co bylo letos, nemusí být příští rok (a obráceně). Takže někdy stačí pár měsíců počkat nebo naopak raději neotálet, podle situace.

Diety musíte dostat předem, bez nich prostě nemusíte zvednout zadek ze své pracovní židle (to ostatně nemusíte ani tak, pokud s cestou nesouhlasíte – nebo pokud jste při podpisu pracovní smlouvy nesouhlasili předem).

Krácení diet

Je obvyklé, že například v hotelu máte snídani v ceně ubytování. Nebo vás vyslali na školení, do jehož ceny se počítá i oběd – a podobně. O tato jídla může zaměstnavatel vaše diety zkrátit. Za každé jídlo, které dostanete „zadarmo“, se vám krátí diety o maximálně 25 procent. Takže pokud dostanete zdarma snídani, oběd i večeři, můžete přijít až o tři čtvrtiny diet. Zbylých 25 procent vám náleží tak jako tak. O krácení diet musíte být informováni před odjezdem, pokud to zaměstnavatel nestihne, má smůlu a peníze jsou vaše.

Někdy nemusí být jasné, jestli vás na cestách někdo nakrmí nebo ne, pak nafasujete diety v plné výši a po návratu se přiznáte, kdy a kde jste jedli zadarmo – a případné přebytky vrátíte. Proúčtování by mělo proběhnout do deseti dnů od návratu, takže žádné „při další výplatě“ a podobně. Zda proběhne vyrovnání v hotovosti nebo přes bankovní účet, je na domluvě.

Cesta vlastním autem

TIP LEKTORA

Cestu svým autem doporučuju konzultovat se zaměstnavatelem předem, někteří to nevidí rádi.

Cestovat můžete různě, jízdenky samozřejmě proplácí zaměstnavatel. Pokud použijete svoje auto, dostanete proplacené náklady podle ujetých kilometrů, pro rok 2012 je to 3,70 Kč za ujetý kilometr. Pokud tedy máte nějaké úsporné (dvoustopé) vozítko, můžete vydělat i takto. Platí to i obráceně, máte-li po nastartování vír v nádrži, cestu vlastním autem nedoporučuji.