Choď míň do práce, zkrať si plat, posílíš stát! Co si o tom myslíte?

Zatěžovat státní pokladnu v době krize dalším zadlužováním je sebevražda. Na začátku tohoto týdne se na tom shodli členové Národní ekonomické rady vlády (NERV), kteří se aktuálně mimo jiné zabývají tím, jak by měl stát postupovat, kdyby došlo k hlubší recesi, či dokonce k rozpadu eurozóny.

Probírané krizové scénáře podle prvních informací zahrnují například zvýšení jednotné sazby DPH na 20 procent nebo zkrácení pracovního týdne ve firmách. Ty by tím pádem kromě pracovní doby snížily svým zaměstnancům také plat. Na druhou stranu by ale nemusely masově propouštět. Stát by tedy ušetřil na podpoře pro nezaměstnané a na oplátku by mohl firmám ulevit při placení sociálního pojištění zaměstnanců nebo se podílet na jejich platu. Všichni by tak mohli být relativně spokojeni, alespoň tedy na první pohled.

Happy end

Má vzniknout nový registr, který by shromažďoval veškeré informace o našem zdravotním stavu. Jeho účelem je šetřit peníze. Je na místě bát se, že informace v něm shromážděné budou použity proti nám? Na to jsme se ptali minulý týden v článku z rubriky Co si o tom myslíte?

• Národní špehounský registr

Podle méno názoru se tohle bude hodit třeba zaměstnavatelům nebo pojišťovnám, pěkně si uchazeče prolustrují, jestli nemá nějaké zdravotní problémy, nebo někdo z rodiny. Pokud by šlo jenom o přístup pro lékaře, neviděl bych v tom takový problém, bohužel zpravidla informace u nás často jaksi „uniknou“.

Tak to řekl v diskuzi KarelT a shrnul tak obavy, které cítí i naše redakce.

Dobře to pověděl

-

+

Hodnocení: +3

KarloviT bychom rádi za trefnou formulaci poslali knížku, jak to každý týden děláváme.

Pokud by se česká ekonomika výrazněji zadrhla, větší vlně propouštění by pravděpodobně nezabránilo ani toto opatření. A navíc – ne ve všech podnicích či na všech pozicích je možné pracovní dobu zkrátit. Jsou firmy, které své klíčové zaměstnance potřebují minimálně pět dnů v týdnu a často i deset hodin denně. Těžko čekat, že je ve čtvrtek odpoledne pošlou domů s tím, že se zas uvidí v pondělí. Mohlo by tak docházet k tomu, že by firmy na některé své lidi vyvíjely nátlak, aby pracovali stejně jako dřív – ale za mzdu sníženou podle státních plánovačů. A stát by musel kontrolovat, zda se jeho opatření dodržují, a na světě by byl další byrokratický moloch.

Jedno pozitivum by ale toto opatření mělo každopádně: odbory pro boj s nezaměstnaností navrhují tento systém, zvaný po německém vzoru kurzarbeit, už dávno. Aspoň pro jednou by tedy došlo ke shodě vlády a odborářů, požár Evropy kdesi v pozadí by velkému smíření jen dodal správné romantické nasvícení.

(Na)řízená solidarita

Řada lidí podobné zásahy státu do života firem smete ze stolu jako socialistické a nepatřičné. Svobodný trh přece nakonec všecko zdárně vyřeší. Jenže nejde zdaleka jen o podniky, jde také o každého zaměstnance a o jeho plat. Může se nařízením státu nařídit lidem, aby méně pracovali, ale především aby brali menší peníze a pomáhali tak těm, kteří by jinak dostali výpověď? O Vánoce zase budeme při různých sbírkách prokazovat, že když chceme, dokážeme být s druhými solidární. Klíčové je tu ovšem ono „když chceme“. Co když z nařízení státní moci musíme?

A nejde samozřejmě jenom o to, jestli někomu záleží na tom, zda jeho soused má práci, jestli si odřekne nákup nového auta, mobilu nebo polovičku z obvyklé tuny popcornu v multikině. Řeči o utahování opasků mají totiž smysl jen tehdy, pokud je doprovázejí i činy. Co ale zatím činil stát? Sekal dluhy. Nasekal jich za stamiliardy (které budou splácet občané). Uvěřit, že to nyní se šetřením myslí opravdu upřímně, je prostě po čertech těžké.