Konec ičařů v ČR, nebo mnoho povyku pro nic?

V roce 2004 nabyl účinnosti zcela nový zákon o zaměstnanosti (435/2004 Sb.). V poslední době vyvolává velké diskuse zejména ustanovení § 13 odst. 1 tohoto zákona, které mimo jiné říká: "Právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce."
Je přitom zajímavé, že shodný text byl obsažen v § 1 odst. 6 původního zákona o zaměstnanosti (1/1991 Sb. v posledním platném znění) a nikdo mu rozhodně nevěnoval takovou pozornost, jaké se "těší" nyní naprosto stejný text nového zákona, pouze přesunutého do jiného paragrafu.
V čem je problém? Toto ustanovení zákona má zabránit tzv. zaměstnávání lidí na živnostenský list (nebo také Švarcsystém, Schwarz system apod.). Tito lidé bývají často označováni jako "ičaři", protože mají přiděleno vlastní identifikační číslo (IČ) a svoji činnost vykonávají jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), nikoliv jako zaměstnanci. Zdánlivě největší problém s tímto ustanovením mají údajně mít firmy působící v distribuci finančních produktů, které využívají rozsáhlé sítě na principu smluv o obchodním zastoupení. Tento problém je ovšem opravdu jen zdánlivý. V našem právním řádu totiž existují další zákony, které takovou spolupráci jasně definují jako smluvní vztah podnikatelských subjektů, nikoliv jako vztah pracovněprávní, jak o něm hovoří zákon o zaměstnanosti.

Které to jsou?

• Obchodní zákoník:
  ten v § 652 a následujících paragrafech definuje smlouvu o obchodním zastoupení a hned v prvním odstavci říká: "Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen "obchody") nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet."
  Pokud je tedy použita smlouva o obchodním zastoupení, je přímo ze zákona zřejmé, že jde o smlouvu mezi podnikateli, nikoliv o pracovněprávní vztah. Používání obchodních zástupců je očividně zcela legální a těžko je lze označit za porušení zákona o zaměstnanosti.
• Zákon 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu:
  ten stanoví v § 30 odst. 4 možnost investičního zprostředkovatele využívat jiného investičního zprostředkovatele. Z téhož zákona pak vyplývá, že investiční zprostředkovatel je podnikatel (rozhodnutí o registraci KCP je jiným oprávněním k podnikatelské činnosti, které stát vydává za správní poplatek 2 000 Kč, tedy o 100 % dráž, než živnostenský list). I tento zákon tedy zavádí smluvní vztah mezi podnikateli, který není vztahem pracovněprávním.
• Zákon 38/2004Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí:
  I ten jasně definuje podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele jako podnikatele, který má smluvní vztah s agentem či makléřem. Obdobně je na tom vázaný pojišťovací zprostředkovatel ve vztahu k pojišťovně. Osvědčení o zápisu do registru MF je opět jiným oprávněním k podnikatelské činnosti (rovněž za správní poplatek 2 000 Kč), tudíž i zde zákon zavádí smluvní vztah mezi podnikateli, nikoliv vztah pracovněprávní.

Z výše uvedeného je zřejmé, že využívání "ičařů" při zprostředkování finančních produktů je zcela v souladu s platnou legislativou, neboť zvláštní právní úprava jak investičních zprostředkovatelů, tak i pojišťovacích zprostředkovatelů s tím přímo počítá. Stejně tak s takovou formou smluvního vztahu přímo počítá smlouva o obchodním zastoupení. Zákon o zaměstnanosti tak může dopadnout nanejvýš na ty, kteří mají "na IČ" třeba sekretářku apod. Navíc v současné době probíhá jednání o novele, a to jak formou vládního návrhu tak i jako poslanecká iniciativa.

Autor je člen Legislativně-právní komise AFIZ

Jaký zákon se podle vás "ičařů" dotýká? Zneužívají podnikatelé vyjmenované úpravy? Měl by být legální "schwarz system"?