Jdeme do Evropy, nebo opačným směrem?

V pátek prezentovali představitelé Institutu pro sociální a ekonomické analýzy výsledky dvou svých výzkumů. Jeden se zabýval vlivem současného českého sociálního a daňového systému na rozdělení příjmů ve společnosti (budeme se mu věnovat v příštích dnech) a druhý zkoumal český trh práce. Zaměřil se na to v čem je a v čem není flexibilní oproti Evropské unii a snažil se navrhnout řešení v problematických oblastech.

Vysvětlovat, proč potřebujeme mít v prostředí neustále rostoucí mezinárodní konkurence či stále rychlejší proměny produktů a služeb pod vlivem moderních technologií co nejflexibilnější trh práce by asi bylo zbytečné. Je zřejmé, že potřeba tradiční, rutinní a dlouhodobě neměnné lidské práce postupně klesá, v důsledku čehož dochází ke zmenšování počtu pracovních míst a růstu nezaměstnanosti.

Narozdíl od EU u nás nezaměstnanost stoupá

Ze základních ekonomických ukazatelů vyplývá, že Česká republika na tom není právě nejlépe. Stačí se podívat na porovnání nezaměstnanosti a hlavně nezaměstnanosti delší než 1 rok (tzv. dlouhodobé) v České republice a v ostatních evropských státech. V roce 2000 byla nezaměstnanost u nás vyšší než průměr zemí EU o 0,6 %, dlouhodobá nezaměstnanost pak o 0,7 %. Podstatné však je, jak řekl sociolog Jiří Večerník, člen ISEA, že z dlouhodobého hlediska nezaměstnanost v Evropské unii klesá (z 10 % na 7 %), zatímco v ČR naopak stoupá. Podle nedávno zveřejněných údajů Českého statistického úřadu míra nezaměstnanosti poprvé v novodobé historii svobodné České republiky překročila hranici 10 % a vyšplhala se až na 10,2 %. Prakticky to samé platí pro dlouhodobou nezaměstnanost, zde je rovněž trend oproti Evropské unii opačný.

Také další důležité faktory poukazují na neradostný stav tuzemského pracovního trhu. Například v produktivitě práce zaostáváme nejen za všemi členy Evropské unie, ale je před námi třeba i Polsko a Maďarsko. Je u nás také velmi nízká participace lidí starších 65 let. ISEA přitom tvrdí, že kdyby se na pracovním trhu vyskytovala větší část populace, snížily by se tím nároky na sociální výdaje.

Náš pracovní trh není příliš flexibilní

Flexibilita trhu práce (tj. flexibilita pracovní doby, pracovních podmínek, funkční flexibilita, která v podstatě umožňuje zaměstnavateli přesunout zaměstnance na různé pracovní úkoly atd.) všechny tyto faktory zásadním způsobem ovlivňuje. Jejím porovnáváním v České republice a v ostatních evropských zemích došli členové Institutu pro ekonomický a sociální výzkum k zajímavým výsledkům.
V České republice je zřejmý nižší zájem o atypické pracovní formy. Pokud jde například o částečné úvazky, v Evropské unii jich v roce 2000 využívalo 17,7 % lidí, zatímco v ČR pouhá 2,2 %. To souvisí s mnoha faktory jako jsou třeba v tuzemsku nižší reálné mzdy, tradičně vysoké zapojení žen na plný úvazek nebo i sociální systém, který v podstatě formou nároku na podporu v nezaměstnanosti upřednostňuje plnou neaktivitu před částečnou aktivitou. Rozložení atypických pracovních forem také výrazně ovlivňuje struktura zaměstnanosti, kdy oproti průměru EU má ČR doposud nízkou zaměstnanost ve službách (54,8 % oproti 68,8 % v roce 2000).

ISEA rovněž zkoumal, jak jsou Češi ochotní k "osobním investicím" v zájmu získání práce či vyššího výdělku v porovnání s ostatními Evropany. Výsledky výzkumu ukázaly, že Češi si zdaleka neváží práce tolik jako lidé na západě, ovšem nedopadli jsme nejlépe ani při srovnání s jinými transformujícími se evropskými zeměmi. Češi bez zaměstnání například nejsou příliš ochotní stěhovat se za prací či naučit se nový jazyk. Jejich ochota k těmto změnám by výrazně stoupla až ve chvíli, kdy by měli možnost získat místo s dvojnásobným platem.
Velmi zajímavé je také srovnání počtu různých životních změn od roku 1989. Výzkum zjišťoval kolikrát například lidé od roku 1989 změnili zaměstnání, zda začali podnikat, jestli u nich došlo k profesnímu růstu či naopak k sestupu, zda a kolikrát ztratili práci a podobně. V České republice došlo v roce 1989 ke změně politického systému, který byl následován řadou významných společenských změn včetně ekonomické reformy. Přesto u 50 % ekonomicky aktivních obyvatel "reformní" České republiky nedošlo od roku 1989 k žádné změně, oproti pouhým 39,7 % u lidí "stabilní" Velké Británie! Tento fakt logicky vyvolává otázku jak "mobilní" budou obyvatelé Česka, až to bude stabilní zemí...

Jak z toho ven?

ISEA navrhuje tři základní cesty k řešení tohoto neradostného stavu. Zaprvé by mělo dojít k reformě sociálního a daňového systému. Znamená to například redukci příliš vysokého zdanění práce či úpravu systému tak, aby podmínky výplaty sociálních dávek neodrazovaly od práce na částečný úvazek. Zadruhé by mělo být předcházeno segmentaci pracovního trhu, tzn. nepřispívat nadměrnou sociální ochranou a výhodami pro pracovníky s dobou určitou k marginalizaci pracovníků v atypických formách či umožnit pracovníkům ve flexibilních pracovních formách přístup k celoživotnímu vzdělávání. Třetí cestou by mělo být prosazování nenákladných kroků, které mohou zlepšit kvalitu pracovního, rodinného a osobního života. Tedy například umožnit vhodné rozložení pracovní doby pro sladění pracovních a rodinných povinností nebo ponechat pracovníkům větší autonomii v rozhodování.

Váží si podle vás Češi práce? Co si myslíte o našem sociálním systému? Je vyhovující, nebo by potřeboval změnit? Jak byste problémy českého trhu práce řešili vy? Zapojte se do diskuse!