Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Velký investiční seriál: Státní důchody nás neuživí. Přesto si sami nespoříme!

| rubrika: Seriál | 29. 10. 2014 | 19 komentářů
Odkládat si na penzi může skoro každý. Jenže odkládání nestačí, protože z peněz stále ukusuje inflace. Úspory je potřeba rozmnožovat – investovat. Pro někoho je to možná smutná pravda, ale je to tak.
Velký investiční seriál: Státní důchody nás neuživí. Přesto si sami nespoříme!

Někdo investuje především do svého dalšího vzdělávání, aby dokázal vydělávat víc peněz, někdo investuje do podnikání, někdo do nemovitostí… Možností je mnoho. Obecně ale platí, že čím dřív se do toho člověk pustí, tím větší šanci má na stáří se hmotně zabezpečit.

Kolik vám (možná) dají

Pro ty, kteří si myslí, že nemá smysl zajímat se o možnosti dalšího příjmu ke stánímu (starobnímu) důchodu, uveďme několik příkladů toho, jak vysoký státní důchod mohou na stará kolena zhruba očekávat.

Člověk, kterému je nyní dvacet let a jeho hrubý měsíční příjem činí 15 tisíc korun, dostane podle současné metodiky Ministerstva práce a sociálních věcí v roce 2064, kdy půjde do důchodu, penzi ve výši 11 334 korun. Samozřejmě – je to hodně zjednodušená optika. Pravděpodobně jeho plat půjde nahoru. Stejně pravděpodobně ale půjde nahoru i cena chleba. A stejně pravděpodobně bude taky jiná metodika výpočtu důchodu. Přesto nějakou představu to číslo vyvolává… Ale pojďme ještě dál a zkusme chvíli věřit, že současné nastavení by přežilo… 

Nevíte, kde začít?

Nechcete spoléhat na státní důchod? Uvažte, jestli by nebylo vhodné ukládat peníze do podílových fondů. Využijte bezplatnou Hot Line investiční společnosti Conseq, partnera našeho Velkého investičního seriálu

800 900 905

Nebo vyzkoušejte podílové fondy této společnosti:

Případně také populární fondy životního cyklu, v nichž se složení portfolia automaticky přizpůsobuje tomu, v jaké fázi životního cyklu se investice právě nachází:

Logo Conseq

Dvacetiletý člověk, který dnes bere 30 tisíc hrubého měsíčně, nechť v roce 2064 počítá s penzí ve výši 14 102 korun. A stejně starému člověku, který měsíčně bere třeba už docela pěkných 45 tisíc hrubého, stát bude od roku 2064 měsíčně vyplácet penzi ve výši 16 869 korun.

Podobné výpočty můžeme provést i na příkladu člověka, kterému je dnes 40 let a do penze půjde za 27 let, tedy v roce 2041. Ten, pobírá-li hrubý měsíční příjem ve výši 15 tisíc korun, dostane od státu penzi ve výši 10 866 korun, pokud bere 30 tisíc hrubého, nebude to o moc lepší, dostane 13 516 korun, a pokud bere již zmíněných 45 tisíc hrubého, stát mu bude vyplácet starobní důchod ve výši 16 143 korun.

Všechny uvedené příklady jsou samozřejmě jen ilustrativní, ale přesto ukazují na to, co můžeme od státu po celoživotní „dřině“ a placení jedněch z nejvyšších evropských odvodů (v poměru ke mzdě) na sociálním pojištění čekat.

Podle psychologa z poradenské společnosti New Perspective Petra Kornackého lidé dnes už vědí, že od státu toho, pokud jde o penze, příliš očekávat nemají, ale přesto většina z nich nemá dostatečnou motivaci zajímat se o to, jak se co nejvýhodněji finančně zajistit na stáří.

„Klasická ekonomie spoléhá na racionální uvažování, ale to se bohužel plete. Lidé se racionálně rozhodují v podstatě velmi málo. Přibližně jen z dvaceti procent. Naopak většina jejich rozhodnutí, aniž to tuší, probíhá na emočním základě. To je těch zbylých osmdesát procent. Proto vám v podstatě každý odkývá, že se určitě vyplatí spořit si na stáří, ale konkrétní kroky udělá pouze výrazná menšina. To z toho důvodu, že výrazná většina má pocit, že na spoření je ještě brzo nebo že ten vhodný čas ke spoření přijde, až začnou opravdu vydělávat majlant. Což se mnohým také nikdy nemusí povést. Zkrátka spoření nemají jako svou prioritu a naše priority stojí vždy na emočním základě,“ vysvětluje Kornacki.

Co přisype stát

Penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření jsou finanční produkty podporované státem, Podle výše měsíčního příspěvku mají lidé nárok na státní příspěvek. Jeho výši vyčtete z tabulky níž. Státní příspěvek ale není jediná motivace. O zaplacené příspěvky lze také snížit daňový základ pro výpočet daně z příjmu fyzických osob. Kdo si odkládá víc než dvanáct tisíc korun ročně, může si o částku, která přesahuje tuto hranici, snížit daňový základ, a to až do výše čtyřiadvaceti tisíc za rok. Maximální daňová úleva je tak dosažena při měsíční úložce 2000 korun. Další motivací jsou pak příspěvky zaměstnavatele: ten z nich nemusí odvádět zdravotní a sociální pojištění a rovněž si je do určité výše může odečítat z daní.

Státní příspěvek k doplňkovému penzijnímu spoření a penzijnímu připojištění

Příspěvek účastníka

Státní příspěvek

300 Kč

90 Kč

400 Kč

110 Kč

500 Kč

130 Kč

600 Kč

150 Kč

700 Kč

170 Kč

800 Kč

190 Kč

900 Kč

210 Kč

1 000 Kč a více

230 Kč

Peníze jako sex: Každý si myslí, že jim rozumí

Přestože finanční experti upozorňují na nutnost co nejdříve pečlivě zvážit možnosti finančního zajištění na stáří, lidé o nich začínají obvykle seriózně uvažovat, až když přesáhnou třicet let. 

„Náš běžný klient si uzavírá penzijní program nejčastěji v 35 letech. Vzhledem k tomu, že důchodový věk je u této věkové skupiny okolo 67 let, jedná se o dostatečně dlouhou dobu spoření. Pokud takový klient bude mít disciplínu dlouhodobě spořit, respektive investovat, potom složené úročení na takto dlouhé době již může vybudovat velmi výrazný výnos, který bude financovat jeho penzi,“ říká člen představenstva a ředitel prodeje společnosti Conseq Investment Management Richard Siuda.  

Podle Siudy stejně jako podle všech ostatních finančních expertů platí v případě zajištění na stáří, že čím dříve na něm člověk začne pracovat, tím lépe. „Je ale otázka, jestli mladší lidé mají zdroje na spoření na penzi. A i když zdroje mají, je otázka, jestli to má být pro ně finanční priorita, jestli by pro ně například financování vlastního bydlení nemělo stát výš,“ dodává Siuda. 

Jenže už nastavení priorit je podle psychologa Petra Kornackého u většiny lidí problém. „S penězi je to jako se sexem, všichni s ním zacházejí, pro všechny je důležitý, takže si také automaticky myslí, že ho znají a umí s ním zacházet. Realita je však často jiná, stále jsme v zajetí mnoha mýtů, zavádějících či účelových informací a mnohdy i nevědomosti. A to platí i pro peníze,“ tvrdí Kornacki, který je přesvědčen o tom, že celou věc navíc ještě komplikuje skutečnost, že v dnešní společnosti je sexu stejně jako penězům přikládán tak mimořádný význam, že v jejich případě dochází až k nepochopitelným posunům ve vnímání reality. 

„Jako příklad lze uvést třeba exekuce. Jejich počet stoupá, ale média a potažmo veřejnost neřeší, proč stoupá. V jejich zorném poli je převážně to, jestli jsou nebo nejsou exekutoři gauneři. Tak se opomíjí podstata věci. Tento přístup se odráží i v otázce řešení efektivního finančního zajištění na stáří,“ vysvětluje Kornacki.  

Na otázku, co by měla být první úvaha každého, který začne přemýšlet o tom, jak se zajistit na stará kolena, Richard Siuda ze společnosti Conseg Investment Management odpovídá, že obecně je dobré řešit věci s nadhledem a komplexně.

„Jeden produkt na spoření na penzi není všelék, každý člověk musí vedle běžných potřeb financovat i jiné cíle než jen penze, například bydlení nebo vzdělání dětí. Podnikatelé určitě velkou část svých příjmů vracejí zpět do své firmy, aby zvýšili její obrat a vybudovali stabilní společnost, která také může tvořit významný polštář, který bude financovat jejich potřeby v penzi. A možná i dříve,“ říká. 

Finanční plánování by navíc podle Richarda Siudy mělo stát na víceru pilířů a spoření či investování na penzi ve finančních produktech by mělo být jen jedním z nich. Zároveň by se prý ale nemělo opomíjet.

Garance nezáporného zhodnocení i v doplňkovém penzijním spoření

Richard Siuda

Richard Siuda

Pokud je pro vás hlavním „tahákem“ penzijního připojištění státní příspěvek, příspěvek zaměstnavatele a garance nezáporného zhodnocení, můžete i tak vsadit na přestup do doplňkového penzijního spoření. Penzijní program s garancí kladné nuly nabízí například i penzijní společnost Conseq, partner Velkého investičního seriálu. Nejde ovšem o garanci každoroční, ale o garanci absolutní, na celou nastavenou dobu programu. Tedy: až budete v příslušný čas vybírat své peníze, na vašem účtu zaručeně nebude míň, než jste na něj poslali „Tato dlouhodobá garance je mnohem lepší než průběžná, každoroční, protože my nemusíme spolu s klientem zůstávat jen na peněžním trhu, kde objektivně nelze dosáhnout zajímavého výnosu. Avšak odpovědnost za to, abychom neprodělali, leží na nás. V případě, že bychom prodělali, musíme ztrátu klientovi doplatit,“ říká Richard Siuda ze společnosti Conseq Investment Management.

Hračka politiků

Zatímco dříve byly nejvyužívanějšími produkty investiční životní pojištění a penzijní připojištění, v posledních letech se stále více prosazují pravidelné investice do podílových fondů. Ty mají tu výhodu, že lidé si z nich mohou kdykoli vybrat své peníze bez jakýchkoli omezení.

Penzijní připojištění má stále sjednané zhruba pět milionů lidí. Dál už budou jen ubývat, možnost sjednat si penzijko už neexistuje. Klasické penzijní připojištění bylo nahrazeno novým doplňkovým penzijním spořením. To už sice negarantuje klientům každý rok takzvanou kladnou nulu, fondy ale investují dlouhodobě. Jejich klient má tedy velkou šanci, že pokud s nimi bude investovat déle než třeba jen pět let, jeho úspory penzijní společnost skutečně zhodnotí.

„Bohužel tento nový systém stojí prozatím mimo zájem veřejnosti, protože je natolik limitován na straně nákladů a provizí, že ani samotné penzijní společnosti, ani nezávislí poradci a zprostředkovatelé nejsou motivováni výhody tohoto nového systému lidem vysvětlovat,“ říká Siuda.

Podle psychologa Petra Kornackého to ale není nikterak překvapivé.

„V případě důchodového systému tu stále chybí jasná a smysluplná vize, která by byla lidem srozumitelná a nepodléhala změnám na základě aktuálního rozložení politických sil. Lidé dobře chápou jednoduchou informaci, že když si budou něco odkládat stranou, stát jim k tomu něco přidá. Ale změny řešení, závislost zúročení vložených prostředků na délce investování, to všechno je pro ně mnohem hůře pochopitelné, a pro mnoho lidí také nedůvěryhodné. “ tvrdí Kornacki, který upozorňuje na to, že v případě vysvětlování takzvané penzijní reformy a nutnosti nějakým způsobem si aktivně sám spořit na stáří stát selhal. „Problém důchodového systému se u nás stal nástrojem politického boje a podstata i s veřejným zájmem jdou stranou,“ tvrdí Kornacki.

Naše pilíře

Těžko říct, kdo tu metaforu vymyslel, ale vžilo se, že penzijní systém stojí na pilířích. Každopádně to není výmysl český, svědčí o tom mimo jiné i jejich číslování, které naprosto neodpovídá chronologii jejich vzniku v Česku: K prvnímu pilíři přibyl u nás v devadesátých letech třetí pilíř a teprve nedávná penzijní reforma Nečasovy vlády přidala pilíř druhý. Ne na dlouho...

První pilíř penzijního systému, to jsou státní penze. V České republice (jako v mnoha jiných zemích) máme takzvaný průběžný důchodový systém: ze sociálního pojištění odváděného ekonomicky aktivními občany se platí penze jejich současníků-důchodců.

Třetí pilíř je po Nečasově a Kalouskově reformě dvojkolejný. Máme tu od roku 1994 státem podporované penzijní připojištění. Penzijko má miliony klientů – a jednu zásadní nevýhodu: jeho investice jsou zákonem tak sešněrované, že se na konci každého roku čeká, jestli některý fond alespoň překoná inflaci. Slouží spíš tedy jako nepříliš výnosné spoření, ke kterému lidé přistupují zejména s dvojí motivací. Jednak kvůli státnímu příspěvku, případně také kvůli příspěvku zaměstnavatele. Peníze, které průměrně v penzijku máme, nás v penzi nevytrhnou. Po reformě už do transformovaných fondů penzijního připojištění nelze vstoupit.

Náhradou za penzijko má být ve třetím pilíři doplňkové penzijní spoření. Státní podpora je stejně vysoká jako u penzijka, zaměstnavatel může rovněž přispívat (a příspěvky si odečítat z daní). Účastnické fondy ovšem nejsou při investovaní tak svázané, respektive mohou mít různou investiční strategii od konzervativní až po dynamickou. 

Druhý pilíř se jmenuje důchodové spoření, stejně jako u doplňkového penzijního spoření ale o žádné spoření nejde. Do důchodových fondů se investuje zajímavým způsobem: účastník do nich pravidelně platí pět procent své hrubé mzdy (daňového základu), z toho dvě procenta by normálně dostal při výplatě na účet. O zbylá tři procenta je nižší jeho sociální pojištění (tedy platba do prvního pilíře). To sice znamená o něco nižší státní důchod, ale je tu reálná šance, že se tyto peníze podaří zhodnotit tak, že to ztrátu vynahradí. Je možné volit důchodové fondy s různou investiční strategií, konzervativní, agresivní i něco mezi.

Počet účastníků důchodového spoření nepřesáhl ani sto tisíc. A to zřejmě i proto, že sociální demokracie se ještě před jeho spuštěním zavázala zrušit ho co nejdřív po převzetí moci.

Anketa

Využíváte III. pilíř?

Strach z investování. Někdy oprávněný

Bohužel investování je v Česku pro mnoho lidí synonymem hazardu nebo podvodu – ostatně první očekávání v devadesátých letech byla vysoká a pády, zapříčiněné mimo jiné děravou legislativou, adekvátně hluboké. Proto se držíme zpátky. Klasický příklad: když penzijní reforma nabídla lidem možnost přestoupit od nevydělávajícího penzijního připojištění k novému doplňkovému penzijnímu spoření, které už by mělo být schopné peníze skutečně dlouhodobě zhodnocovat, nevyužili ji, zůstali v transformovaných fondech penzijního připojištění. „Jejich správci,“ upozorňuje Richard Siuda, „musí ze zákona investovat s ohledem na to, aby žádný rok nic neprodělali, tedy bez ohledu na to, aby něco svým klientům také vydělali pro moment, kdy půjdou do důchodu.“

Kdy tedy začít spořit na penzi, abyste nedopadli jako virtuální klienti odkázaní na bídu státního důchodového systému, o nichž píšeme v úvodu článku? Odpověď je jednoduchá: Vhodná doba pro to, aby člověk začal, je vždy. Vše je jen o nastavení investiční strategie, která se musí přizpůsobit časovému horizontu, na který se mohou peníze odkládat,“ uzavírá Richard Siuda. 

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

-6
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

29. 10. 2014 10:06, Honza

Hodně lidí se vymlouvá na cokoli, ale ono to nespoření má i spoustu objektivních důvodů.

1) hotovost stát cíleně ničí inflací
2) spořící produkty prosazované státem mění pravila za běhu
3) spořící produkty prosazované státem tlačí na nákup státních dluhopisů
4) akcie (i prostřednictvím fondů) jsou ve skutečnosti záležitostí pro odborníky a profesionální investory, praktické výsledky normálních lidí bývají žalostné
5) rady, jak spořit bývají dost zběsilé, protože je dávají lidé z finanční branže

Ve skutečnosti by se lidi měli držet co nejdál od bank a spořitelen, pořídit si bydlení s nízkými náklady. V 50 letech být s vlastním bydlením a vůbec se vším, co člověk chce mít a hlavně bez dluhů, s platem v plusu a teprve v 50-55 postupně začít spořit na důchod i v penězích. A samozřejmě diverzifikovat, ideálně mít nějvětší hodnoty v tom, čemu člověk rozumí. Někdo umí pronajímat byt, někdo řídit malou firmu, někdo dobře vychavat děti, které se o něj postarají.

Reagovat

 

+42
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (19 komentářů)

13. 3. 2015 | 10:00 | Jan Kreibich

Často s klienty řeším, jak se zajistit na stáří. Na toto téma jsem sepsal krátký článek, který Vám pomůže ke klidnému a bohatému stáří. http://jankreibich.cz/koupe-nemovitosti-jako-zajisteni-na-stari/ více

2. 11. 2014 | 23:28 | J.

m.penize.cz/zajisteni-na-ducho d/292164-velky-investicni-seri al-statni-duchody-nas-neuzivi- presto-si-sami-nesporime!více

2. 11. 2014 | 16:43 | Důchodce

Můj kamarád před deseti roky intenzivně spořil v penzijním pojištění, koupil byt a všechny lidi nabádal, aby to dělali též. Musel se dost uskromňovat, aby vše finančně zvládl. Byl sám, neměl příbuzné a tak to bylo logické....více

1. 11. 2014 | 11:33 | dre

bubu bubu bubu bubu já se NEBOJÍM více

31. 10. 2014 | 7:49 | eďa

Státní důchody nás uživí. A když ne, tak znárodníme pochybně nabyté majetky oligarchů, co jen pácají ústy nesmysly o řízení státu jako firmy a majetky dalším posametovým grázlům a jejich rodinám. Popřípadě můžeme konečně...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Přímé daně, Veřejná emise, Likvidita, start-up, eet, fintech, lime, andrej babiš, Jeremy Grantham, dědění ze zákona, energetická koncepce, neplatiči, Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, rozpočtové výdaje, porod, KID, trenér, evropský fond

4C40689, 4P75572, 1U56446, 1SY3450, 0B00000

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK