Patrik Nacher: V zakázkách se utopí miliardy a stát pak musí vymýšlet hloupé reformy a brát peníze postiženým

• První část exkluzivního rozhovoru: Patrik Nacher: Poplatek za předčasné splacení úvěru? Absurdní!

Nemáte strach, že časem poleví i nové banky? Že chtějí na zajímavé služby jen nalákat klienty a až toho dosáhnou, už je nebude nic motivovat? Například ING tu před lety měla skvělý úrok u spořicích účtů a dnes už je někde v průměru, mBank zase slibovala účty bez poplatků a časem některé přece jen zavedla. Nebude se tahle situace opakovat?

Banky, které budou chtít získat dostatečnou klientskou základnu, budou muset tyhle výhodné podmínky držet dost dlouho. Český klient je velmi konzervativní, a když banky pojedou nějakou kampaň jenom rok, tak jim to nebude stačit. Na problém rušení a zavádění poplatků se ale musíme podívat i z druhé strany. Některé poplatky svoje opodstatnění mají. Já bych je nazval regulačními, protože regulují smysluplné chování klienta.

Můžete uvést nějaký příklad?

Tak třeba nadměrný počet odchozích plateb. Jestliže si na běžném účtu někdo vede svůj byznys a má měsíčně dvě stě odchozích plateb, tak to není úplně normální běžný účet. Ale lepší příklad jsou výběry zadarmo z bankomatu. Já jsem třeba pro to, aby byly tři v měsíci zadarmo a víc ani ťuk. Nebudu se zastávat klientů, kteří chtějí z bankomatu bez poplatků vybírat denně. Pak je to totiž zneužívání služeb, které banka nabízí, aby klientům ulehčila. Logicky se může stát, že když banky vidí, že klienti těch výhodných nabídek zneužívají, tak je zkrátka zruší. To máte stejné, jako když si v restauraci můžete objednat konzumaci „all you can eat“. Ve světě nikoho nenapadne jít ve dvou do restaurace a objednat si to jen jednou s tím, že ten druhý bude taky ujídat. U nás k tomu ale dochází běžně, takže to restauratéři radši moc nezavádějí.

Takže doplácíme na klasickou českou snahu za každou cenu všechno obejít, hlavně aby to bylo výhodnější.

Lidem se to ale vrací jako bumerang. Bohužel i těm nevinným, které by to ani nenapadlo. Zkrátka, když se pořád snažíme něco „očůrávat“, tak jsme pak sami „očůráváni“. Přece není náhoda, že volat sem z Ameriky je třikrát levnější než naopak. Že je značkové oblečení v drahém Londýně levnější než u nás. Že jsou tu placené bankovní služby, které jsou ve světě zadarmo. Prostě vysíláme tím naším přístupem něco negativního a ono se nám to takhle vrací.

Jak to ale změnit?

Výchovou! Permanentním opakováním, že jde o spojené nádoby. Že se nám to „očůrávání“ nakonec stejně nevyplatí. Vezměte si problém s korupcí. Dřív se razilo heslo „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“. Dnes se to rozšířilo také na „kdo neokrádá firmu, okrádá rodinu“. Lidé nadávají na korupci, ale když se někdo dostane do nějaké rozhodovací pozice, tak ten úplatek vezme taky. Možná to ale po letech lidem doklapne a změní se to.

Korupce a neefektivita jsou tu hluboko zakořeněny ve státní správě. Pak jsou ale směšné všechny reformy, když se ukazuje, kolik peněz mizí jinde.

V tom s vámi naprosto souhlasím. Podívejte se na tunely Blanka a Mrázovka, na naše zvlněné dálnice, drahé justiční paláce, rekonstrukce nemocnic či Opencard. Např. u těch dálnic, ty jsou špatně postavené, a ještě neuvěřitelně předražené. Pak stát vymýšlí hloupé důchodové reformy a bere dávky zdravotně postiženým s tím, že nejsou peníze. Tohle je prostě nestoudné.

Konkrétně u korupce je ale problém, že proti ní na oko bojují už i korupčníci. Nestává se pak z boje proti korupci jen vyprázdněný pojem?

Tady se buď proti korupci nebojuje vůbec, nebo proti ní bojují úplně všichni. To je samozřejmě úmyslná strategie korupčníků. V tom všeobecném zmatku se pak dál krade, zakázky zůstávají předražené, ale všude se mluví o tom, jak proti korupci všichni bojují. Výsledná deziluze je pak ještě větší.

Pojďme zpět k bankovnímu sektoru. Jaké chování od bank bylo před lety běžné a dnes by si ho ke klientům už nedovolily?

Banky si dávají větší pozor na svojí reklamní komunikaci. Samozřejmě stále zvýrazňují svoje výhody a potlačují nevýhody, ale dávají si pozor na dvojsmysly a prvoplánové matení. Klienti jsou už náročnější a podezíravější. Už mají větší odvahu se ozvat a případně odejít. Banky taky mnohem víc vycházejí vstříc klientům, kteří si stěžují. Zatímco dřív braly v potaz třeba jen třetinu stížností, které jsem jim přeposílal – ať už byly oprávněné, nebo ne – dnes vstřícně řeší už téměř všechny. Některé banky taky konečně pochopily, že udržet si stálého klienta je levnější a výhodnější, než investovat do potenciálních klientů, které se snaží za každou cenu přetáhnout výhodnějšími nabídkami a lepší péčí, než dostávají ti stávající, kteří jsou pak jen naštvaní.

Takže se situace dlouhodobých klientů v bankách zlepšuje?

Patrik Nacher

Absolvent vysoké školy Bankovní institut, obor bankovní manažer (2006). V letech 1996 až 2004 pracoval v různých tiskových a mediálních pozicích u ODS a pak u Unie svobody. V tomto období se také podílel na volebních kampaních do Poslanecké sněmovny, Senátu a do krajských zastupitelstev. Mezi roky 2002 a 2004 byl poradcem místopředsedy vlády Petra Mareše. V letech 2004 až 2006 pak mediálním poradcem ministra obrany Karla Kühnla. Od roku 2005 se angažuje pro Národní radu osob se zdravotním postižením, aktuálně je mediálním poradcem této organizace. Je majitelem společnosti Digitaiment, která se zabývá mediálním a PR poradenstvím a provozuje několik internetových stránek, z nichž nejznámější se zabývá bankovními poplatky – www.bankovnipoplatky.com. Byl spolumajitelem prvního kamenného obchodu pro levoruké ve střední Evropě. Patrik Nacher je ženatý.

Myslím si, že banky konečně začínají pomalu chápat, že bankovnictví by mělo být konzervativním podnikáním, ve kterém je potřeba klást důraz na dlouhodobé klienty. Dřív to bylo úplně jasné, nový klient měl vždycky lepší podmínky. Hypotékami počínaje a kreditními kartami konče. Dnes už se to srovnává. Lidé se ale musejí ozvat. Říct, že se jim takové podmínky nelíbí, že chtějí lepší. Klidně pohrozit odchodem ke konkurenci. Banka sama jen tak nepřijde a nenavrhne něco, z čeho bude mít méně peněz. Za jeden mail nebo návštěvu pobočky pak může člověk ušetřit tisíce.

Uvědomují si ale lidé, že můžou získat lepší podmínky? Nenechají si všechno vnutit s tím, že tomu stejně sami nerozumí?

Stále se snažím říkat, že na to, aby si člověk vybral dobrou hypotéku nebo neplatil bance zbytečně peníze za služby, které nepotřebuje, přece není nutná žádná vysoká škola. Základ by měl být selský rozum. Je jasné, že člověk nebude znát přesná pravidla a konkrétní podmínky všech produktů, měl by ale mít zdravou intuici. Když si kdysi sedlák půjčoval peníze na rozvoj svého hospodářství, tak taky nebyl finančně vzdělaný. Dovedl si ale spočítat, kolik si může půjčit a kolik je schopný splácet. Dnes mají lidi internet, můžou si porovnat nejrůznější produkty a získat spoustu informací. Stejně to ale nedělají a neuvažují nad věcmi logicky. V reklamách nám stále dokola vnucují, že přijde kravaťák a všechno za nás vyřeší. To je ale přece blbost. Musíme sami chápat, za jakých podmínek si například půjčujeme.

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem