Dvě ropné krize musely přivést Západ k rozumu
Nikdo si nedovolí víc než ten, kdo nemá co ztratit. K razantnímu kroku se OPEC, který založily arabské státy těžící ropu, odhodlal po 13 letech existence.
Egypt a Sýrie napadly 6. října 1973 Izrael, který je o šest let dříve porazil za šest dní. Učinily tak na Jom Kipur, jeden z největších židovských svátků, kdy je nařízeno modlení a půst. Po prvotním šoku se Izrael brzo vzpamatoval a získal nad situací kontrolu. Za pár týdnů se Izraelská vojska pomalu blížila k Damašku i Káhiře.
Arabským státům zůstala v ruce poslední zbraň, aby donutily Západ nepodporovat Izrael, - ropa . V úterý 16. října uvalily embargo na hlavního spojence Izraele – USA a Nizozemsko. Plošně snížil OEPC objem vývozu ropy ve srovnání se zářím o pět procent. Odpověď trhů byla velmi rychlá. Ještě tentýž den vzrostla cena o 70 procent a den před Štědrým dnem byla výš o dalších 128 procent. Za necelý jeden rok se tak její cena zvedla čtyřnásobně.
Svět utrpěl šok, hospodářství bylo závislé na této surovině a její nedostatek vyvolal paniku. Německá vláda 19. listopadu vydala všeobecný zákaz nedělní jízdy osobních automobilů a na čtyři týdny přechodně zavedla na dálnici maximální rychlost 100 km/h. Podobná opatření zavedlo Lucembursko, Dánsko, Nizozemí i Švýcarsko. Přišla recese, a i když se situace vyřešila, ceny ropy se již na původní hodnoty nevrátily. Americké benzínové pumpy byly i týden bez benzínu a i v USA byla maximální rychlost stanovena na 88 km/h. Recese v USA byla jedna ze dvou nejdelší od druhé světové války, trvala 16 měsíců.
Ropné státy zjistily, že mají v rukou mocnou ekonomickou i politickou zbraň. Americké automobilky prozřely, že vyrábět velká těžká auta s ohromnou spotřebou je píseň minulosti. Mohutný jaderný energetický program Francie odstartoval v roce 1974. Svět začal ropnou odvykací kúru.
Rok 1975 se nesl ve znamení znárodňování. Soukromé ropné společnosti byly vyhnány ze Saudské Arábie, Kuvajtu, Kataru a o rok později z Venezuely. Na druhou stranu ropa byla v roce 1970 objevena v Severním moři. Vyšší ceny ropy činí těžbu rentabilní i v horších podmínkách, kde je dražší vytěžit barel. Postupně se také objevila nová naleziště na Aljašce a v Mexiku. Moc OPECu tak postupně klesala.
Přesto když se v Íránu odehrál převrat a šáh Páhlaví utekl ze země, nastala panika. Svět měl stále ještě v paměti první ropný šok. Írán omezil dodávky ropy , ale dopad tohoto opatření už nebyl tak výrazny. OPEC se snažil pokles vývozu z Íránu vynahradit vlastním zvýšením exportu, takže celkový pokles ropy na trhu činil 4 procenta. Po invazi Iráku do Íránu se obě země snažily exportovat co nejvíce ropy, státy měly válku z čeho platit.
Vývozní kvóty OPECu zůstaly jen dohodou na papíře. V roce 1985 opustila vývozní kvóty i Saudská Arábie a nastal pád ceny ropy. Ceny ropy postupně klesaly pod úroveň roku 1973, kde až do konce 90. let, s krátkou přestávkou, když Irák neúspěšně napadl Kuvajt v roce 1991, také zůstávaly.
V 90. letech přišli opět na scénu ropní giganti, kteří kupují podíly ropných státních firem v Kuvajtu, Libyi či ve Venezuele, protože státní podniky nejsou schopny efektivně hospodařit.
Ale nízké ceny nemohly vydržet věčně. Rozvojový svět potřebuje k expanzi energii. Miliardové státy Čína a Indie rostou enormním tempem a k růstu potřebují ropu. Banka GoldmanSachs prorokuje, že barel ropy bude už brzy stát 200 dolarů, jiné hlasy říkají, že jde o spekulační růst a ropa naopak bude zlevňovat.
