Jak Češi prospali rekord koruny

Ráno 14. dubna nebylo minimálně pro domácí obchodníky na devizovém trhu jako jiné pondělní ráno. Čekal je šok. Agentura Reuters přinesla zprávu, že koruna se v noci z neděle na pondělí obchodovala na úrovni 23 korun za jedno euro. Přitom v pátek se obchodovalo o 2 koruny výše, tj. 8%. Domácí analytici včetně ČNB považují korunu na úrovni 25 korun za euro za výrazně nadhodnocenou, a tak při pohledu na úroveň 23 korun téměř oněmněli.

Tajemný rekord koruny dosažený díky jedinému obchodu plně ukázal základní charakteristiky devizového trhu. Forex (Foreign Exchange Market) je mimoburzovní trh, na kterém s měnami obchodují všechny instituce finančního trhu – banky, centrální banky, vlády, investiční fondy a spekulanti. Jelikož je devizový trh mimoburzovní obchoduje se přímo mezi účastníky. Jde přitom v dnešním globalizovaném finančním světě o jediný trh, na kterém se reálně obchoduje 24 hodin denně. Tep forexu jednoznačně určuje Londýn, ve kterém se zoobchoduje asi třetina všech světových obchodů s měnami. S odstupem následují ostatní finanční centra jako je USA (podíl asi 18 %) a Tokio (podíl 8 %). Devizové trhy jsou tedy nejmělčí, když neobchoduje Evropa ani severní Amerika, což je reálně jen v noci z neděle na pondělí.

Za rekordem koruny stal jediný obchod v objemu 1 milion eur v pondělí 14. dubna v 5 hodin ráno tokijského času. Ve střední Evropě byla právě neděle 13. dubna 9 hodin večer a severní Amerika měla nedělní siestu, tři hodiny odpoledne východního času. Kupcem korun byl údajně investiční fond z Austrálie. O další dvě hodiny později se obchodovalo již na úrovni 24,85 korun za euro. To je jediné, co je známo o rekordu koruny. Na další otázky nejsou jednoznačné odpovědi jen čisté spekulace.

Kurz koruny k euru zaznamenal ve své historii jen jeden případ – 19. říjen 2000, kdy mezidenní posílení bylo vyšší než 2 %. O to je neobvyklejší skokové posílené o 8 %. Jako vysvětlení se nabízí zhruba tři varianty: i) chyba, ii) nutnost sehnat koruny v nevhodnou dobu, nebo iii) spekulace. Nelze úplně vyloučit, že některý obchodník se „uklepl“ při objednávce a některý z automatických obchodních systému ho bleskurychle vypároval. A další vývoj byl jen dán fungováním automatických systémů. Další variantou je, že některý z australských investorů potřeboval rychle směnit korunu v nevhodnou dobu a musel přijmout takovou cenu jakou mu trh v danou dobu nabízel. Otázkou ovšem zůstává, proč proto nepoužil likvidnější paritu koruny k dolaru.

Poslední případem, je snaha zaspekulovat na růst koruny k euru a pomoci tomu obchody ve správnou dobu, tj. rozkývat trh v době kdy bývá na trhu s korunou nulová likvidita. To je právě v noci z neděle na pondělí. Z tohoto pohledu by to mohlo zatím vypadat na neúspěšný pokus, protože se kurz velmi rychle vrátil zpět na úroveň 25 korun za euro. Ale ani zde není jasná odpověď. V ponděli odpoledne se koruna obchodovala na úrovni 24,68 korun za euro, což je o 1,3 % výše než byl kurz v pátek. Navíc došlo k proražení řady úrovní, což ještě může vést k exekucím řady nástrojů jako jsou opce a jiné deriváty. Takže divokým výkyvům nemusí být konec.

Evidentně otázek a nejasnosti je neporovnatelně více než jasných odpovědí. Nezbývá než přijmout fakt, že přítomnost v otevřeném světě nám přináší řadu výhod, ale i situace jaké přinesla noc z 13. na 14. dubna.

Autor je hlavní ekonom Atlantik FT.