Očima expertů: Kdo bude příštím prezidentem USA?

Už za sedm měsíců Spojené státy americké zvolí nového prezidenta. Bookmakeři sázkových kanceláří mají o nástupci Baracka Obamy celkem jasno. Stačí se podívat na vypsané kurzy: Na vítězství Hillary Clintonové si jde vsadit s kurzem 1,4:1, na Donalda Trumpa 6:1, na Bernieho Sanderse 9:1 a Teda Cruze 13:1. Někteří politologové ale upozorňují, že karty ještě nejsou úplně rozdané, eso nebo smolný list může ještě přijít každému. I když má Clintonová v primárkách demokratů nad Sandersem navrch, není v jejich souboji ještě definitivně rozhodnuto. A černým koněm voleb by mohl být republikánský kandidát Donald Trump. Excentrický miliardář na sebe umí dokonale strhnout pozornost a svými populistickými výroky boduje u spousty voličů. Měli by ale Američané klidné spaní, pokud by pověstný jaderný kufřík spočíval právě v jeho rukách? Možná i proto není zcela bez šance Ted Cruz, který aktuálně Trumpa v republikánských primárkách mohutně dotahuje.

Co si o kandidátech na prezidenta USA myslí čeští politici, ekonomové, podnikatelé, investoři a zástupci neziskových organizací? Kterého z nich by v čele Spojených států viděli nejradši a proč? Jaké jsou šance? A co by se na domácí i zahraniční politice USA změnilo, kdyby vyhrál právě jejich favorit?

David Ondráčka

ředitel české pobočky Transparency International

Sleduji americkou politiku a současné primárky jen lehce a odpovídá se mi obtížněji. Chvíli jsem měl možnost v USA žít a trochu poznat ten mix tradiční a zažité demokracie a úplné parodie na ni. Korporátní sponzoři, superpacs, negativní kampaně, složitý volební systém, manipulace cynickým politickým marketingem, lehce ovlivnitelní voliči – to je velká mašinérie. Rozumný prezident by byl Bloomberg, ale nejde do toho. Ze zbylých kandidátů mi proto vychází asi Clintonová, republikánští kandidáti působí příliš klaunsky. Na Clintonové je cítit, jak strašně tu funkci chce – budování dynastie kolem, nadace, placené přednášky. Důvěryhodností ale neoslňuje, dost mění názory. V případě volebního vítězství by zřejmě pokračovala v tradici Obamovy zahraniční politiky. V USA by asi zůstal zaseklý Kongres a tvrdé ideologické rozdělení blokující všechny snahy o změny.

Pavel Telička

europoslanec

Nepovažuji za vhodné, abych se jako český europoslanec vyslovil pro konkrétního kandidáta. Přijatelný bude muset být ten, koho si Američané zvolí. Obecně bych ale za nejlepšího kandidáta považoval takového, který se bude v domácí politice zabývat problémy, které většina občanů USA považuje za nejpalčivější, tedy růstem nerovností, (ne)konkurenceschopností země, dostupností vzdělání a lékařské péče atd., a v zahraniční politice bude postupovat konsenzuálně se spojenci své země, bude usilovat o zlepšení situace na Blízkém východě a v dalších kritických regionech a nebude ustupovat asertivním mocnostem, jako jsou Rusko a Čína. Z toho implicitně vyplývá, že za nejméně vhodného kandidáta považuji Trumpa.

Ilona Švihlíková

ekonomka

Mým favoritem je Bernie Sanders. Chápe, že situace ve Spojených státech nazrála pro razantní změnu a ne pro upgradeovaný establishment s Goldman Sachs za zády – což reprezentuje Hillary Clintonová. Od počátku byl považován za outsidera a finančně se s Clintonovou nemůže měřit, přesto s ní dokáže držet krok. V americkém systému obvykle vítězí ten, kdo má nejvíc peněz, ale přesto není bez šancí. Jeho návrhy řeší dlouhodobé problémy Spojených států: rozšíření pracující chudoby, obrovskou nerovnost, zastarávající infrastrukturu, všemocný finanční sektor. Zvýšení federální minimální mzdy, zavedení daně z finančních transakcí, bezplatné vzdělávání a rozšíření zdravotní péče skutečně pro všechny by USA posunulo trochu skandinávským směrem – Američanům bych to přála.

V zahraniční politice by to měl Sanders možná ještě těžší než v domácí. Zahraniční politika USA totiž není řízena z jednoho centra, jak ukazuje Sýrie, kde se střetávají zájmy Pentagonu a tajných služeb. Za Sanderse by těch válek a barevných revolucí made in USA mohlo být méně, snad by USA mohly ustupovat z pozice záměrného vyvolávání chaosu (jeho řízení už jim nejde).

Aleš Michl

ekonom, poradce ministra financí

Řekl bych, že v Česku o tom moc nevíme. Jasně, čteme noviny, internet, díváme se telku, ale skutečná realita nám uniká. Musíte tam dlouho žít, cítit to, až pak člověk může udělat názor, který kandidát by opravdu mohl pomoci. A hlavně, s čím skutečně USA potřebují hnout. Když se dívám na svůj deník z roku 2012, který jsem psal z cest po USA, tak pro nového prezidenta zůstává stále většina hlavních témat relevantních – se zdravotnictvím v čele.

Jaroslav Šura

podnikatel a investor

Z ekonomického hlediska je pro mě přijatelnější republikánský kandidát. Pro madam Clintonovou (Sanders snad opravdu ne) zas hovoří větší erudice, kultivovanost a také to, že „je na řadě“ (což část voličů může zohlednit). Demokraté mi imponují svou méně výbojnou zahraniční politikou, nejsou tak agresivní.  Dění na Ukrajině a zejména v Sýrii by nejspíš za republikánů vypadalo jinak.

Vzhledem k tomu, že Trump nezíská automatickou nominaci kvůli prohře ve Wisconsinu, může se stát, že republikáni v rámci pudu sebezáchovy nominují Teda Cruze, který by byl pro Clintonovou důstojnějším soupeřem. Ovšem pro ekonomické dění ve světě bude beztak důležitější jiná osoba – šéfka FED Janet Yellenová.

Alexandr Vondra

politik, bývalý velvyslanec v USA

Léta jsem opakoval, že ať přijde po Obamovi kdokoli, může to být jen lepší. Teď se bojím, že to může být ještě horší. Za republikány, kterým bych vítězství přál, jsou ve hře Donald Trump a Ted Cruz. Cruz je texaský konzervativec v sociálních věcech a realista v zahraničních záležitostech. Ze stávající nabídky je to pro mě nejlepší volba, ale je otázka, jestli má šanci vyhrát celonárodně. Druhou otázkou je, do jaké míry by se do jeho zahraničněpolitického realismu promítl zájem o menší státy typu naší republiky.

Pár slov k Trumpovi. Chápu rozhořčení americké nižší střední třídy a bělochů z centrálních USA. Cítí se odstrčeni rétorikou politické korektnosti, zvýhodňováním menšin a kulturním marxismem a sociálním inženýrstvím dnešního establishmentu, u republikánů ale nevidí nikoho, kdo by se tomu postavil. Volí proto na protest Trumpa. Ale jako Čech mám z Trumpa obavy. Je to na jedné straně fašizující klaun, na druhé straně bezzásadový cynik, který bude konat jen podle toho, co je pro něj výhodné. Nemám žádnou jistotu, že přes noc neotočí na obrtlíku a neprodá NATO a tím i české bezpečností záruky třeba Rusům.

Situace u demokratů je také nebezpečná. Bernie Sanders je socialistický levičák, tedy politický druh, který se v Bílém domě nikdy nevyskytl. Pod jeho vedením by to byly jiné USA, než jaké známe. Podpora, kterou dostává od mladých Američanů, nastoluje zásadní otázku: Quo vadis, USA? Asi největší favorit je Hillary Clintonová. Za normálních okolností bych řekl, že má-li být prezidentem demokrat, je ona lepší volbou než Obama. Ale ve vypjatém soupeření se Sandersem slibuje nalevo všechno možné a nastane-li čas plnění, ještě se můžeme divit, co nová „feministická“ politika Washingtonu předvede. Jen doufám, že tváří v tvář třeba útoku islamistů to nebude zoufalý pláč, jaký nedávno v Bruselu předvedla paní Mogheriniová v tričku EU.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom finanční skupiny Roklen

Amerika potřebuje změnu. Opravdovou. Ne tu, kterou před lety hlásal Obama a kterou nikdy nerealizoval. Pokud tedy za změnu nepovažujeme přerozdělovací nálož jménem Obamacare a citelné oslabení geopolitické pozice USA. Trump je v tomto smyslu Obamovým dítětem. Podstatná část Ameriky, zejména střední vrstvy, totiž vidí, že s Obamou v Bílém domě a s jeho úkrokem doleva se jejich pozice nezlepšila. Spíš zhoršila. Tito lidé definitivně ztratili důvěru v establishment. Buď vidí spásu v ještě větším socialismu, a pak tíhnou k Sandersovi, nebo vzpomínají na „staré dobré časy“, kdy byla střední třída ekonomickou oporou Ameriky. Částečně z nostalgie, částečně z totální ztráty důvěry v establishment se upínají k Trumpovi.

Pak tu máme ty, kterým se daří, poměrně dobře situované lidi. Ti žádné prudké změny nechtějí. Jsou se svým společenským postavením – mnohdy v rámci establishmentu – spokojeni, tak proč to měnit (pak chtějí Clintonovou). A když, tak jenom trochu – to sympatizují s Cruzem. Cruz, ani Clintonová změnu nepřinesou, jsou příliš integrovaní v systému. Jsou vlastně příslibem zachování statusu quo, který je ale pro Ameriku sebezničující. Sandersův socialismus by zase Ameriku dál oslabil, primárně pochopitelně ekonomicky, sekundárně pak i geopoliticky. Trump zásadní změnu slibuje. Hodně neomaleně a prostořece. To je však balzám pro mnohé Američany, znechucené vyhrocenou politickou korektností, dalším dítkem Obamovy éry. Jenže ani Trump si zatím moji důvěru nezískal. Není stále jasné, zda to není jen tlučhuba, který má kampaň za pokračování své reality show. Pes, který štěká, nekouše. Amerika – a s ní i celý demokratický svět – potřebuje jako sůl někoho, kdo umí „kousnout“, ne stále jen ustupovat. Obama „kousnout“ neuměl ani náhodou, chvástavě poštěkávající Trump je v tomto ohledu velkou neznámou.

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem