„Pevně věřím, že kladiva opravdu nebude třeba,“ směje se Kovanda, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen. „Cestu podniknu na pozvání amerického ministerstva zahraničí. Program vypadá opravdu nabitě a zatím nemám pocit, že by přede mnou chtěl někdo zavírat dveře a já je musel vyrážet.“ Ze své cesty bude pro čtenáře Peníze.cz a Finmagu exkluzivně připravovat pravidelný „obdeníček“, který by měl pokrývat vše podstatné o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství, TTIP. Právě tento týden začíná šesté kolo vyjednávání ohledně úmluvy, která by měla nakonec vést ke vzniku zóny volného obchodu mezi vlastně dvěma největšími ekonomikami světa.
Texty Kované ekonomie připravuje Lukáš Kovanda, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen.
Dosud vyšlo:
Finanční skupina Roklen, za kterou stojí řada bývalých vrcholných manažerů společnosti Patria, je vznikající unikátní platformou produktů a služeb investičního bankovnictví. Ty budou vyvíjeny přesně podle individuálních potřeb klientů a nabízeny v lepší kvalitě a rychleji než u konkurence. Součástí skupiny je i fundamentální ekonomický portál Roklen24.cz.
„Jsem zvědavý. Dění kolem TTIP sleduji bedlivě, ale zprostředkovaně. I já mám zatím pocit, že by obě strany vyjednávání měly být ve své komunikaci navenek otevřenější. Teď budu mít možnost posoudit vše z první ruky,“ vyzdvihuje Kovanda. „Tajnosnubnost vyjednávání kritizují například i takoví lidé jako Noam Chomsky nebo Jan Keller, kteří ale pro mě při vší úctě nejsou v oblasti komplexních bilaterálních obchodních smluv zrovna nejvěrohodnější zdroje. Ale nevím, třeba opravdu platí, že kovářova kobyla chodí bosa, a mně uniká něco, co tito kritici zaručeně a zcela spolehlivě vědí.“
Při své cestě Kovanda nejprve zavítá do Bruselu. Čeká jej tam setkání s americkým velvyslancem při Evropské unii Anthonym Gardnerem, klíčovými vyjednavači za Evropskou unii a zástupci byznysu či neziskových organizací, které se na vyjednáváních rovněž podílejí. Ve Washingtonu pak navštíví například ministerstvo zahraničí, ministerstvo financí, Kongres, Americkou obchodní komoru, Petersonův institut mezinárodní ekonomiky či think-tank Atlantic Council. V Kalifornii zase tamní centrum pro rozvoj mezinárodního obchodu, Kalifornskou univerzitu v Berkeley či malé a střední podniky, jichž se TTIP bezprostředně týká, jelikož se zeměmi Evropské unie čile obchodují (např. Harris a Bruno).
Základní a celkem vyvážený vhled do problematiky TTIP podle Kovandy nabízí jeho loňský rozhovor se Simonem Lesterem z Cato Institute, který připravil pro Lidové noviny. Ten dosud na webu nikde nevyšel, čehož se svolením autora využíváme a publikujeme jej v původní podobě.
Letos v červenci zahájila Evropská unie a Spojené státy vyjednávání ohledně Transatlantické úmluvy o obchodu a investicích (TTIP). Pokud nakonec dohoda bude uzavřena, dojde k rozvolnění obchodních podmínek mezi dvěma nejsilnějšími ekonomickými celky světa. Simon Lester z Cato Institute, který se nedávno [listopad 2013, pozn. red.] účastnil pražské konference na téma TTIP, předpokládá, že již ratifikovaná úmluva bude podepsána na přelomu let 2015 a 2016. Lidovým novinám také řekl, že mocnosti jako Rusko nebo Čína jsou z vyjednávání znervóznělé.
Absolvent práv na Harvardu působí jako analytik obchodních politik washingtonského Cato Institute. Předtím pracoval například ve Světové obchodní organizaci. Je autorem řady odborných článků, které se zabývají zejména právními aspekty smluv týkajících se mezinárodního obchodu. Přednáší na Michiganské univerzitě.
Foto: Cato Institute
Proč prezident Obama změnil svůj postoj ke smlouvám typu TTIP? Na počátku svého působení v Bílém domě byl mnohem odměřenější.
Říká se to, ale osobně se domnívám, že žádný zásadní názorový posun neučinil. Rozhodně nikdy nebyl protekcionista, který by odmítal tuto a podobné smlouvy o volném obchodu. Měl ale dřív jiné priority, ať už šlo o boj s finanční a ekonomickou krizí, nebo o prosazení rozsáhlých změn v americkém zdravotnictví.
Takže jeho současná iniciativa nepramení ze změny názoru?
Myslím, že zatímco dříve jej okolnosti odváděly od koncentrace na obchodní smlouvy, dnes ho pro změnu vedou k tomu, aby se jimi vážně zabýval. Svoji roli sehrává i jistý tlak, který ohledně TTIP vyvíjí evropská strana.
Ptám se, protože ve Spojených státech zaznívají i takové názory, že by země neměla být tolik otevřená zahraničnímu obchodu, protože ten způsobuje odliv pracovních příležitostí do zemí typu Číny. Nenaslouchal dřív Obama právě těmto hlasům?
Ale tyto hlasy nejsou ničím novým. V Americe se ozývají už možná sto a více let. V poslední době získaly nový podnět v podobě hospodářsky stále mocnější Číny. Čína se ale neúčastní jednání ohledně TTIP, ani TPP [Transpacifické partnerství – mezi USA a řadou zemí tichomořské oblasti, pozn. red.]. Možná se Spojené státy nyní koncentrují právě na TTIP a TPP právě proto, aby vytvořily protiváhu separátním vyjednáváním s Čínou v rámci Světové obchodní organizace. Jak ale říkám, obava ze ztráty pracovních míst na úkor jiné mocnosti není nic nového. Finanční krize ji z pochopitelných důvodů ještě vyhrotila.
Nezapomeňme, že v osmdesátých letech bylo v roli Číny Japonsko. A ty nálady vůči němu přetrvaly do dnešních dní, navzdory tomu, že japonská ekonomika je dlouhodobě v určitém útlumu. Proto také budou vyjednávání o euroatlantickém partnerství jednodušší než o partnerství tichomořském, kde má být jedním ze signatářů právě Japonsko. Američané se neobávají, že jim Evropská unie bude soupeřem na pracovním trhu. V případě Japonska či Číny tuto obavu sdílí.
Evropská unie prochází v podsedních letech táhlým hospodářským útlumem. Nemohou tedy vyjednávání o volném obchodu ztroskotat z opačného důvodu: nikoli proto, že bude evropská strana nahlížena jako potenciálně až příliš silný konkurent, nýbrž proto, že bude viděna naopak jakožto povážlivě slábnoucí partner?
Spíše se domnívám, že pokud budou Spojené státy cítit, že Unie potřebuje tu úmluvu více než ony, američtí vyjednávači v rámci vyjednávání přitvrdí. A jestliže přitvrdí přespříliš, uzavření dohody tím jistě znesnadní. Evropané by zkrátka neměli působit tak, že úmluvu zoufale potřebují. To si ale, myslím, velmi dobře uvědomují.
Transatlantické obchodní a investiční partnerství očima expertů
Optimisté se těší na příval nového zboží i služeb, vyšší konkurenci, pracovní místa. Pesimisté se bojí vlivu lobby na vyjednávání a tvrdí, že smlouva posílí moc nadnárodních korporací. Co říkají odborníci, kterých jsme se na TTIP zeptali my?
Sám jste ale řekl, že evropská strana vyvíjela určitý tlak na Bílý dům. Nemůže právě to už být jistý projev naléhavosti?
Máte pravdu, trochu naléhavě to opravdu působí.
Objektivně: potřebuje Evropská unie uzavření dohody TTIP více než Spojené státy?
To je obtížná otázka. Evropská unie sestává z mnoha zemí, z mnoha ekonomicky značně rozdílných celků. Některým se daří lépe, jiným hůř. Spojené státy momentálně těží z břidličné revoluce, a díky ní i z levnějších energií a z dalších faktorů. Americká ekonomika je dynamičtější a inovativnější. Technologické společnosti, které jsou tržními tahouny, mají svá sídla v USA, nikoli v Evropě. Evropský technologický lídr Nokia byl pohlcen Microsoftem. A tak bychom mohli pokračovat. Ale třeba takoví Němci jsou také zjevně ve své hospodářské politice velmi efektivní.
Ovšem zrovna Spojené státy momentálně podrobují německou hospodářskou politiku poměrně ostré kritice…
Tato kritika mě udivuje. Nechápu, proč jsou Němci peskováni. Jejich ekonomice se celkem daří. Mají jedny z nejkvalitnějších silnic a dálnic vůbec. Mají snad teď plýtvavě rozhazovat a stavět ještě lepší infrastrukturu jen proto, aby povzbudili poptávku? Nezapomínejme také, že jejich zadlužení je poměrně vysoké. Vůbec myšlenka, že stimulační opatření vlád jsou kdovíjak účinná, se zdá scestná. Kdyby vlády mohly a uměly efektivně řídit ekonomiku, vůbec bychom se do finanční krize nedostali. Zkrátka a dobře, přál bych si, aby se americká fiskální politika po vzoru té německé mnohem důsledněji zaměřila na hledání úspor, a nerozhazovala – tak jako nyní – značné prostředky za zbytečnosti.
Ovšem mnohé jiné evropské země jsou na tom podstatně hůř než Německo. Může TTIP přispět k tomu, aby se Evropa ze svých strastí dostala?
Ta dohoda rozhodně není řešení finanční či dluhové krize. Řešení krize vidím v opuštění keynesovských doktrín, které jsou zjevně neúčinné. Uzavření dohody TTIP by pomohlo, ale není samospásné.
Někteří kritici míní, že TTIP nejen, že není samospásná, ale vlastně zcela bez přínosu. Jistá studie vyčísluje přínos z uzavření dohody jen v řádu centů denně. Jaké jsou podle vás její přínosy? Lze je vyčíslit nárůstem počtu pracovních míst nebo příspěvkem k hrubému domácímu produktu?
Tyto efekty se velmi obtížně měří. Přínosy opravdu nemusí být tak velké, jak někteří zřejmě doufají, ale jsou nezpochybnitelné. Jeden příklad za všechny: pokud odstraníme tarify, zboží, které lidé kupují, zlevní – a to je přínos. Co se týče pracovních míst, jsem poněkud nesvůj z toho, když politici hlásají, že úmluva jaksi automaticky vytvoří nová pracovní místa.
Tvrdí to třeba i Evropská komise – celkem přesvědčeně.
Jenže z mého hlediska jsou hlavním přínosem nižší ceny a vyšší jakost zboží, které pramení z nové konkurence. Pracovní místa budou vznikat coby důsledek, protože ekonomika poroste jako celek. Ale je třeba říci i to, že některá pracovní místa budou s novou konkurencí také ztracena. Z mé perspektivy – jakožto někoho, kdo věří, že volný trh celkově prospívá – není ztráta jistých pracovních míst rozhodující. O některá přijdeme, jiná vzniknou a celkově si polepšíme. Protekcionismus na druhou stranu vede k celkovému úbytku pracovních míst, jelikož dochází k neefektivnímu nakládání se zdroji v rámci ekonomického systému. Chráněny jsou totiž jisté sektory, které by vůbec chráněny být neměly. Takže nehledím na smlouvy typu TTIP z té perspektivy, kolik dodatečných pracovních míst přinesou.
Neskrývá se za kvantifikací přínosů TTIP spíše propaganda či marketing než odpovědná práce s daty?
Netuším, odkud autoři studií berou své odhady o počtu nových pracovních míst či příspěvků k růstu HDP. Trochu pochybuji, že díky TTIP zaručeně nastane přímý dodatečný růst celkového HDP. Věřím, že k určitému růstu dojde, nevím ale, jak velký bude. A jak jsem řekl, pracovní místa budou vznikat spíš nepřímou cestou, jakožto výsledek zintenzivnění obchodu. Není to ale prostě tak, že více exportů se automaticky rovná více pracovních míst. Tyto odhady věc příliš zjednodušují a nahrávají na smeč kritikům. Ti pak můžou poukazovat na to, jak se mýlíme.
Možná také existují přínosy, které nelze měřit už vůbec. Mám na mysli to, že uzavření úmluvy TTIP by představovalo nový druh závazku mezi Spojenými státy a Evropou. To má patrně svůj nezanedbatelný geopolitický význam.
To je pravda a myslím, že neděláme dost pro to, abychom úmluvu prezentovali jakožto prostředek prosazování mírových mezinárodních vztahů. Na geopolitický význam TTIP ukazuje třeba to, že Čína nebo Rusko jsou z vyjednávání mezi USA a EU poněkud znervóznělé. Rusko se snaží vytvořit smluvní blok, který by tvořil protiváhu celku, který vznikne na základě TTIP. Je těžké to dokázat nebo kvantifikovat, ale existuje jen málo pochyb, že zintenzivnění interakce mezi lidmi, například v podobě vzájemného obchodu, sbližuje a že napomáhá lepšímu vzájemnému porozumění. Tento přínos lze přitom očekávat i v případě už tak sblížených celků, jako jsou Spojené státy a EU, potažmo Evropa, které jsou často označovány za tradiční spojence. Vždy se dá stav věcí dále zlepšovat.
Hlavní ekonom finanční skupiny Roklen.
Člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie. Publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst na Finmagu
Lukáše Kovandu můžete sledovat také na Twitteru.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
14. 7. 2014 11:53, Likvid
He? Uzavírá se dohoda o transatlantických podmínkách zdravotního pojištění? Asi je tu někdo mimo a mám tušení, že já to nejsem...
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem příspěvků.